Pozlátko nebo opravdová motivace a nadšení?
V poslední době je moderní kde co. Hledání TÉ motivace jakbysmet. Jestli to ale náhodou není takový fitness svatý grál. Víte, hodně lidí říká, že se na cvičení těší. Že se nemůžou dočkat až přijdou po 9 hodinách z práce domů, uvaří, napíšou s dětmi úkoly, dají prát prádlo a pak se konečně převléknou do legín, aby mohli celí rozjaření o půl 9 večer rychle vyběhnou do upršeného města. A někdy jsou dny, kdy se na to opravdu těší. Ale je spoustu dní, kdy vyběhnou s opravdu velkým sebezapřením a jsou všechno, jen ne rozjaření.
Já si myslím, že je v pořádku, když se nám nechce. Mně se často nechce. Často jsem unavená a musím se do cvičení nutit. A víte co? Nehledám nikde žádnou motivaci. Než bych si ji vygooglila, už bych měla dávno odcvičeno… v těchto chvílích myslím na TEN pocit potom. Na endorfiny. Trošku u mě funguje i negativní povzbuzení typu:,,Představ si, jak budeš naštvaná, když se na to dneska vykašleš a místo toho si lehneš k televizi…“ A nejlépe funguje přestat si cokoliv představovat a prostě začít cvičit.
Ne každý si s sebou nese takový bič. To je pochopitelné. Ale možná bychom se více hýbali, kdybychom nad tím přestali tolik přemýšlet. Neděláme to i kvůli tomu? Necvičíme, abychom vyhnali z hlavy tisíc myšlenek, vyčistili si ji a nechali si tam jen jednu? (a tj. Panebože jak to, že 40 sekund může trvat 2 minuty?! Kdo si pravidelně zařazuje angličáky, ten mi určitě rozumí…)
Chuť do cvičení každý den?
Ne vždycky jdeme do cvičení s chutí. A je to v pořádku.
Já také úplně nemůžu říct, že bych se na večerní čištění zubů kdovíjak těšila, ale dělám to.
Zkušení radí, ať si hlavně najdeme pohyb, který nás baví. Souhlas všema deseti. Pokud jste našli aktivitu, při které spojíte pohyb i zábavu a jste schopni ji vykonávat pravidelně několikrát do týdne, nejspíš vůbec nejste čtenář tohoto článku, protože nikde žádnou motivaci hledat nepotřebujete. Zdravím tímto ty méně šťastné, kteří už jsou tak zoufalí, že začali i googlit. A tady se asi budu opakovat, ale – přestaňte googlit a běžte prostě cvičit.
Hledejte způsob, jak si pohyb co nejvíce zpříjemnit - A tím nemyslím udělat z něj nejoblíbenější aktivitu dne, myslím prostě jen trošku vylepšit. Je to s kamarádkou? Je to určitý druh pohybu? Je to určitá denní doba? Je to určitá délka pohybu?
Když se cvičení stává poviností a z chuti se stává nechuť
Z mojí praxe: Já jsem například dlouhou dobu cvičila hodinu. Nevím ani proč. Nějak jsem to tak měla nastavené a čím déle jsem takto pokračovala, tím více mi to šlo proti srsti. Protože se zahřátím, protažením a sprchou jsem zjistila, že potřebuju vyčlenit vlastně skoro 2 hodiny denně. A v době, kdy člověk 9 hodin pracuje, po práci nakupuje, uklízí, vaří, chce se trošku socializovat, nebo potřebuje skočit na finančák, číst, třídit odpad, spát, pěstovat bylinky a… je to vcelku logisticky dost náročné, a tak nějak se to všechno nevejde.
Začalo mě to stresovat. Začala jsem z toho být unavená a začalo mě to štvát. A tak jsem to stáhla jen na 45 minut a snížila intenzitu. Malý krok pro lidstvo a velký pro mě. Mám více času, tělo stačí regenerovat, zároveň mám i lepší výsledky, nemusím se do cvičení tolik nutit a nejsem tolik unavená. 15 minut. Někdy tolik stojí mezi vámi a odpískaným tréninkem. A pokud začínáte od nuly, může být 15 ti minutové cvičení (běh, procházka) právě to, co vás dokáže namotivovat.
Nehledejte, jděte a udělejte to
Protože ne, nemusíte cvičit každý den hodinu. A s úsměvem. Můžete cvičit 4x týdně 20 minut a vůbec se u toho nemusíte smát. Ale dělejte to. Všechny důvody proč ANO už dávno znáte. Nepotřebujete je googlit. Prostě běžte a zapněte si první video na youtube u kterého se vám líbí úvodní obrázek. Uvidíte, že se určitě budete usmívat. Ale až potom. :)
