Důvěra k druhému člověku
Pokud jsme schopni usnout vedle jiného člověka, aniž bychom se báli, že nás ve spánku zardousí a okrade, pak je to proto, že mu důvěřujeme. Ze stejného důvodu jsme ochotni koupit si společně s ním byt a mít s ním děti. Věříme, že se o nás postará, že nám pomůže, kdykoliv to budeme potřebovat. A jsme ochotní mu to oplácet. Zároveň očekáváme, že on bude důvěřovat nám, že všechno co děláme, děláme s ohledem nejen na své, ale i na jeho potřeby a přání, a že to děláme, jak nejlépe umíme.
Ale co když, důvěra chybí
Když to ale takto necítíme, máme vážný problém. A to nejen vztahový, ale i životní. Nedůvěra k partnerovi bude zaměstnávat naši mysl natolik, že budeme omezení ve svých kapacitách a těžko se budeme soustředit na ostatní běžné činnosti, které v životě potřebujeme vykonávat. V konečném důsledku budeme žít v pocitu neustálého ohrožení. Upevňovat a prohlubovat vzájemnou důvěru je tedy nezbytně nutné. Ale nedá se to zařídit jen neustálým opakování mantry: Prosím tě, věř mi! Natož výslechy taženými dlouho do noci a čekáním na chybu ve výpovědi.
Důležitost komunikace
Základním nástrojem soudržnosti lidského společenství, který můžeme s úspěchem použít, je komunikace. Není to ostuda, že námi občas cloumají pochybnosti a i když to vypadá, že ztratíme body, je lepší vyzbrojit se vlastní důvěrou v člověka, kterého milujeme a na choulostivou věc se prostě zeptat. Je pak pravděpodobnější, že náš partner se ve stejné situaci zachová stejně a se stejnou důvěrou bude odpovídat na naše otázky a stejně upřímným způsobem vyjadřovat svoje pochybnosti a nejistoty, aniž by nás při tom nutně musel ujišťovat o své své nehynoucí lásce, kterou stejně není schopen slíbit ani k tomu hrobu, natož za něj.
Pochybnosti o sobě samé
To je ta jednodušší část. Tou složitější je vlastní sebedůvěra a sebevědomí, protože pochybnosti o sobě jsou nejhorší. Jsme pro svého partnera dost dobří? Jak zareaguje, až odhalí všechny naše slabosti a chyby? Přijme je nebo půjde dál?
Pokud si ženy jen přikrášlí svoji tvář a muži svoje úspěchy, tak se asi nic hrozného neděje. Takové mírné lhaní všichni chápeme jako snahu toho druhého nás zaujmout a zalíbit se a jako takovou ji přijímáme spíš s potěšením. Ale později už mnoho neskryjeme. Žádnou velkou lež neudržíme před někým, kdo nás denně pozoruje, jak si čistíme zuby nebo že to naopak neděláme pravidelně.
Budování vlastní sebedůvěry stojí na dobrém sebepoznání, připuštění si vlastních chyb a schopnosti odhalit a ocenit své přednosti. Upevnit ve vztahu důvěru chce tedy nejvíce odvahu přijmout sebe i toho druhého. A trocha pochybností také nikdy není na škodu. Jsou motivací pro to, abychom na sobě pracovali a byli těmi nejlepšími pro ty, kteří jsou těmi nejlepšími pro nás.
