Válka s Mnohozvířetem – devastace světa lidskou marnivostí
Vladimír Páral tuto svou knihu Karlu Čapkovi v úvodu věnoval, jejich spisovatelský styl i téma se zde potkávají víc než kdy jindy. Proto je tato kniha skvělou volbou pro všechny, kteří milují dílo Karla Čapka, ale kteří se třeba ještě v záplavě všemožných děl nedostali k tomu z pera Vladimíra Párala. Páralova Válka s Mnohozvířetem je smutné i zábavné čtení, ve kterém je devastace naší země dovedena ad absurdum. Je to kniha, která vás zatraceně donutí zamyslet se nad svou každodenní cestou do práce autem i nad každou vykouřenou a zahozenou cigaretou. Válka s Mnohozvířetem je na spadnutí a týká se vás víc, než si myslíte...
„Dnes již víme, že masit, hnědá masa objevující se v rostoucích množstvích zejména v průmyslových oblastech a nad velkoměsty, vzniká z odpadových hmot všeho druhu. Kouř z továrních komínů, průmyslové exhalace, výfukové plyny automobilů, vytěžená hlušina, tovární odpady, škvára, struska, popel, prach, znečištění řek, městské splašky i obsah popelnic – to vše se skládá do hnědého zamoření stále rozsáhlejších území."
„Obrazně řečeno,“ řekl našemu zpravodaji profesor Janík z pražské univerzity, „naše zeměkoule onemocněla katarem průdušek, rýmou a těžkým průjmem současně. Zbývá doufat, že se z toho nakonec nevyvine rakovina."
Když jednoho dne spadne masit na město, začne se lidstvo chystat do boje proti své vlastní zhmotnělé marnivosti. Možná si to vyžádá pár životů, možná to některé duše spojí – ještě na zemi.
Jakmile se všichni lidé vyhrnou proti krvežíznivému Mnohozvířeti, zároveň se i stmelí a bojují jeden za druhého. Vrací se staré lásky a rodí se nové. Z nepřátel jsou nyní spojenci proti témuž zlu a vědci ve skrytu svých laboratoří dávají hlavy dohromady, zatímco se ve městě usadil zhmotnělý lidský hřích.
Kniha Vladimíra Párala je plná několika rovin, motivů, asociací. Je mnohovrstevná, moudrá, vtipná, napínavá, a proto tak neskutečně čtivá. Je vážným apelem na lidstvo a vlastně vůbec nepatří do nějakého nadpřirozeného žánru. Je skutečným příběhem blízké budoucnosti. A ta nevypovídá jen o znečištěném životním prostředí, ale i o stejně špinavé lidské duši.
Vladimír Páral nám totiž prostřednictvím své knihy ukazuje i sílu a slabost lidí, jejich závislosti, pokleslou morálku, tendence k rasismu a neustálou poživačnost. Konzumní způsob života je vlastně jedním z hlavních témat knihy, kterému oponuje snaha o čistotu duše a fyzickou zdatnost těla, které sem tam, když je nejhůře, příběhem problesknou. Udrží si hlavní hrdinové Páralova příběhu své vyšší hodnoty, nebo ochotně srostou se všudypřítomným hnědým a mazlavým masitem? Není nakonec konzumní život bez všemožného odříkání mnohem snazší než ten mravní a čistý?
„Ten můj „novej život“ mi najednou připadá jako děsná vymyšlenost, jak si tady hraju na študenta filosofický fakulty a to, co jsem, je pořád tak hrozně daleko od toho, co bych být chtěl a třeba i mohl. Tak proč se zbytečně tejrat? Oč líp mi bylo tenkrát, když jsem byl hnědák a jediná starost byla nadlábnout se, někam zalézt, pustit si magič a jen tak si prostě bahnit."
Nejen tento odstavec odkazuje na jasný Páralův vzkaz, který je pro lidstvo tak typický a jenž zní: „Perdidistis utilitatem calamitatis." V překladu to znamená: „Ztratili jste užitek pohromy."
Nezbývá tedy než doufat, že pohroma bravurně v této knize vylíčená zanechá ve všech čtenářích silné pohnutí – které bude mít tu moc změnit jejich dosavadní život v konečný prospěch přírody, a tak vlastně i našeho společného životního prostředí.
