Začnu dnes krátkým příběhem a možná budete mít pocit, že píšu o vás. Stačí si jen zaměnit nějaké postavy, dosadit tam svoji práci, místo přítele manžela, své běžné starosti, své koníčky a máte vlastní příběh.
Příběh ženy, jedné z nás
Léto proběhlo báječně. Úžasná dovolená u moře a dokonce i návrat do práce nebyl nijak náročný. Pak přišlo září, které na ni dolehlo jak škola na studenty. Z kanceláře odešla skvělá kolegyně, přítel byl čím dál víc přítelem na telefonu, začaly starosti na všech frontách. V práci povýšení, a s tím další učení se novým věcem a větší zodpovědnost. Sama v kanceláři a sama doma.
Kvůli nové funkci musela obětovat čas na svoje „rychlé procházky“, které jsou po sezení v kanceláři ideální. Stále zaneprázdněná, stále sama, závazky a povinnosti, kam se podívá. Nemá čas se ani najíst, takže když jí, tak večer nebo přes den něco rychlého, vlastně ani neví, co měla k obědu. Každé ráno je unavená už při vstávání, do toho časté bolesti hlavy. Kolem sebe a občas na facebooku sleduje fotky z výletů svých kamarádek a jejich společné rodinné zážitky. Chytré knížky a motivační citáty jí naopak demotivují a dostává se do fáze, kdy závidí každému i úsměv na tváři. Dokáže hravě odolat kávě s kamarádkou, protože nemá náladu poslouchat, jak se má báječně a jen ona v práci nestíhá, je sama, stará, tlustá a ošklivá. Úplně se zavřela před světem, nikam nechodila, aby se nemusela cítit trapně, jak vypadá a zůstala tak v uzavřeném kruhu.
Pokud milujete příběhy s dobrým koncem, čtěte dál.
Víte, co ji dostalo z kruhu? Touha a rozhodnutí. Buď zůstane nebo najde sílu vystoupit z té zóny neštěstí, únavy, výčitek a sebeobviňování.
Prvním krokem byla horká vana a zamyšlení, co všechno jí dělá radost.
Má ráda pohyb, ale nemá čas někam chodit, tak si udělala malou tělocvičnu doma. Čekat, až si udělá na ni přítel místo v diáři? To ji ubíralo náladu i čas. Našla i sílu se rozejít a přestalo trápení. Přestaly bolesti hlavy a na její práci v zaměstnání slyší samou chválu. Sebevědomí stoupá, protože ručička na váze klesá. S kamarádkou plánuje nákupy, cestování, kávičky a je spokojená sama se sebou...
Tato doba je taková dost zvláštní. Nutí nás stále něco sdílet a být u toho dokonalé.
Musíme být schopné vše zvládat, být štíhlé, skvěle oblečené, mít spoustu zážitků a stále „happy“ a „in“. Jenže v té honbě za tím vším ztratíme sami sebe. Když se najdeme, jsme utrápené, unavené, nešťastné, bez sebevědomí a cíle.
Pokud začneme přemýšlet, co chceme opravdu my a ne jak chceme vypadat pro okolní svět, potom je šance na život prožitý, ne přežitý.
A co vy? Jaký je váš příběh?
V jedné knize je napsáno nádherné přirovnání, že svět je jako posilovna, jen se narodíš (vejdeš do posilovny), už na sobě pracuješ a zdokonaluješ se. I když se nám nechce zrovna cvičit, je s námi cvičeno. Všechno je na nás. Pojďme najít ty naše „strašáky hubnutí“.
Co vás brzdí v tom, abyste mohli shodit nějaké to kilo? A proč jste vlastně přibraly?
Udělejte si malý test a buďte k sobě upřímné.
- Jste ve svém životě šťastná a spokojená?
- Co všechno byste potřebovala ke své spokojenosti? (lásku, peníze, čas pro sebe …)
- Co proto můžete udělat?
Pokud vás napadá řešení ke třetí otázce, jen ke každé odpovědi máte tendenci říci: „ ale nemůžu protože…“, pak je překážka většinou výmluvou a nechutí vyjít ze zóny komfortu.
Uvedu příklad ze své bohaté praxe výživové poradkyně
Klientka přijde a chce nastavit jídelníček a poradit s cvičením, aby ještě před létem zhubla. Jídelníček zpracuji a při předávání si vyslechnu: „Ale teď to ještě nebudu držet (všimněte si slova "držet"), protože teď o víkendu máme oslavu narozenin, cvičení asi nebudu stíhat, mám moc práce. A co třeba jen vynechat pečivo a to nemohu ani jednu malou sladkost ke kávě?
V tu chvíli mám chuť jídelníček roztrhat, protože moje hodiny práce byly zbytečné. Násilím nic neudržíme. Ani dietu. Výživový poradce vás může podpořit, inspirovat, dát návod, ale stejně je aktivita na vás.
Máte v hlavě další „ALE“?
Ale já nestíhám nakoupit ty správné potraviny. - Nestíháš, znamená, že neplánuješ. Nákup trvá 15 minut, když máš v ruce seznam.
Ale já mám večer nekontrolované chutě. - Máš chutě, znamená, že tělo vyžaduje to, co jsi mu nedopřála přes den. Rozborem jídelníčku se to dá zjistit a napravit.
Ale já musím večer vařit pro celou rodinu, musím ochutnávat. - Vaření se dá naplánovat i v jiný čas a v dnešní době mrazniček je to vyřešeno. A pokud vaříte večer, jedno ochutnání neznamená přibrat o jedno kilo!
Ale manžel se mi vysmívá a nepodporuje mě. - Je to tělo manžela, co potřebuje zhubnout nebo vaše? Najděte si motivaci a podporu jinde (osobní trenér, kamarádka, kamarád, výživový poradce…)
Možná by ta všechna „ALE“ byla na knihu...
„ALE“ si vyhoďte z hlavy a začněte hned! Zkuste třeba mojí výzvu tabaty, kraťoučké a zároveň efektivní cvičení, které vám pomůže hodit se rychle do formy. :)
