Být úspěšnou ženou, je riziko
Odborníci v oboru psychiatrie a psychologie pracují s několika faktory, které stojí za rozvojem negativního pohledu na své vlastní tělo. Tím prvotním je samotné ženství. Ačkoliv PPP se objevují i v mužské populaci, mužských pacientů jsou pouhá 4%. Převážnou část tvoří ženy, u nichž nejčastěji propukají obtíže ve věku 12 až 20 let, tedy v kritickém období nástupu a průběhu puberty. Není bez zajímavosti, že první menstruace se u jinak zdravých dívek objevuje nejdříve po dosažení váhy asi 42 kg, která je limitní pro případné úspěšné těhotenství, což je průměrně právě ve věku 12 let.
Dalším často zmiňovaným faktorem propuknutí PPP je vyšší sociální a ekonomické postavení postižených dívek a žen. Ačkoliv v posledních letech nejsou tyto socioekonomické rozdíly mezi pacientkami tak patrné, jsou počátky psychických obtíží stále spojovány s vysokými ambicemi a intenzivní snahou uspět až vyniknout. V očích veřejnosti je tak mentální anorexie a bulimie “nemocí bílých princezen”.
Nejedná se však o nemoc novodobou a tedy civilizační, protože je popisována už v minulosti, i když nepřímo. Za anorektičky lze podle dnešních psychiatrických kritérií považovat například mnohé ženy z řad řádových sester, které svou život ohrožující askezi vystavovaly na odiv jako projev oddanosti Bohu a víře a zároveň své morální nadřazenosti.
Síla křehké Alžběty
Titul první anorektičky si však vysloužila až císařovna Sisi, Alžběta Habsburská-Wittelsbachová, manželka Františka Josefa I. Je tato diagnóza vůči ní ale skutečně spravedlivá? Už ve své době byla známá tím, jak velmi si zakládala na své kráse a nemůžeme se jí příliš divit, když na ni byly upřeny oči celé Evropy. Středobodem ženské atraktivity byl tehdy nápadně úzký pas a ten se nedal vykouzlit pouze použitím drahé šněrovačky. Aby si při své výšce 172 cm udržela váhu mezi 43 a 48 kilogramy, musela pečlivě kontrolovat svůj kalorický příjem i výdej. Ale zdá se, že nejednala pouze impulzivně, ale své fyzické i duševní zdraví se snažila chránit. Pila mléko, ovocné, zeleninové a dokonce masové šťávy, věnovala se sportu, ve kterém dosahovala obdivuhodných výsledků, cestovala, psala básně. Nelze také opomíjet, že role císařovny největší říše Evropy byla pro ni psychicky mimořádně náročná a tedy její deprese, migrény, náhlé slabosti, otoky a jiné neduhy nelze připisovat pouze její nebývale přísné životosprávě.
Mentální anorexie je duševní poruchou zvláště nebezpečnou proto, že má potenciál způsobit závažné a trvalé poškození zdraví až smrt, ale císařovna Sisi zemřela ve svých 61 letech rukou italského anarchisty při poměrně dobrém zdraví a podle její společnice hraběnky Irmy Sztáray stále nevýslovně krásná a majestátní. Z celoživotní přemíry sportu sice trpěla bolestmi pohybového aparátu, ty jsou však pro tento věk zcela běžné i dnes. A dokonce ještě dva dny před smrtí se konalo její “velké mytí vlasů”, které byly její největší pýchou a údajně dosahovaly až ke kolenům i v čase její smrti, což také nenasvědčuje dlouhodobě neléčené mentální anorexii, která se projevuje celkovým chátráním těla.
Císařovna Sisi byla celebritou. Byla idolem mnoha svých současnic, usilovně pracovala na tom, aby dobře prezentovala svůj významný rod a dvůr a zůstala věčně mladou pro budoucí generace. A to se jí bezesporu podařilo. Platila za to vysokou cenu, ale byla to její svobodná volba. Lidé při své snaze něčeho dosáhnout dělají chyby, usilují příliš a mohou ublížit sobě i druhým nebo jim jen připadat jako blázni, ale ne vždy se proto musí přímo jednat o duševní poruchu. Touha zazářit a odvaha pro to něco udělat je ženám stejně vlastní, jako mužům a není pochyb o tom, že i ženy jsou ochotné zajít až na samotnou hranici, aby věděly, kde se nachází.
