Partner se nezmění, když nebude sám chtít
Mnohdy na tento fakt přichází lidé časem sami od sebe, když jim dotyčný ublíží natolik, že jejich emoce znatelně vzrostou a rozhodnou za jejich majitelku. Třeba žena se může léta trápit tím, že její muž (ale i další lidé, jako jsou přátelé, rodiče či kolegové) dělá něco, co se jí nelíbí, není jí to příjemné. Může si říkat: „Takový prostě je, nezměním ho." To je pravda.
Nelze změnit druhé, pokud sami nechtějí. Bylo by smutné, beznadějné a i frustrující v to věřit. Jejich život je jiný než váš a třeba jim takové chování vyhovuje nebo třeba dělá dobře. Můžete ale věřit v něco jiného. Nemyslím naivní doufání v zázrak, že se sám rozhodne danou věc nedělat, protože vám to údajně ubližuje, nebo že mu promluví do duše někdo jiný a toho poslechne.
Pomůže vám asertivní chování
V tuto chvíli máte dvě hlavní možnosti, které se mně osobně vyplácí, ale zároveň ne vždy je snadné jich docílit, i když vypadají jednoduše. Níže si je i rozvedeme. Ty rady jsou:
- narovinu říct, jaké jednání se vám nelíbí, jak se kvůli tomu cítíte a zmínit ideálně řešení, díky kterému budete v pohodě,
- zařídit se tak, abyste se chránili před chováním druhého a postavili se za sebe.
Snažte se vymyslet efektivní řešení konfliktu
Všímám si okolo sebe, jak velké množství lidí (hlavně žen) potlačuje své potřeby, oznamuje danou skutečnost ironicky, naznačováním či vyčítáním. Rezignují dříve, než dají druhému zpětnou vazbu nebo to zkusí málokrát či neefektivními způsoby bez snahy zkusit jiné. Každý člověk je jiný, to je nám úplně jasné. Ale méně nám dochází, že o to spíš musíme zkoušet různé způsoby, jak sdělit svou myšlenku, když první pokus selhal.
Holt někdo při řešení konfliktů používá více rozum, jiný zase své pocity. Někdo vše snáz pochopí díky logickému vysvětlení a jasnému vyřčení vašich požadavků, jiný potřebuje vidět emotivnější, důvěryhodnější reakci, aby pochopil, že to myslíte vážně.
Nebo potřebuje váš požadavek a informaci o tom, jak se cítíte, zopakovat v mnoha situacích několikrát, než si to zapamatuje, zažije a spojí s těmi konkrétními situacemi. V tomto případě to může být otravné, ale mějte na paměti, co je cílem, proč jste s tím přišla a snažte se vytrvat. Ale všeho s mírou.
Druhá šance ano, s dalšími opatrně
Dávejte si pozor, abyste nesklouzli v naivní a bezvýznamné doufání, že vaše "slibotechna" bude ohleduplnější vůči vám, pokud se už omluvila tisíckrát a opakoval se stejný scénář dál a dál. To už není správné.
Nejen v tomto případě využijte pomocnou frázi: „Nemůžu ovlivnit chování druhého, ale svoje ano." Druhou užitečnou myšlenkou je: „Když ti ubližuje chování druhého, hledej odpovědi v sobě."
Nevědomí je naším pomocníkem k lepšímu životu
Prvně rozvedu tu druhou doporučenou větu. Je jasné, že je bolestivé vidět, jak nám například partner stále dokola něco slibuje a bez výsledků. Ubližuje nám nějakým chováním a působí, že je mu to jedno. Na chvíli nás uchlácholí, ale jsme opakovaně zklamáni. Jistě, že to značí něco o něm, ale i o nás! V tomto případě nepříjemné emoce, které (máme pocit) způsobuje druhý, jsou často jen znamení z podvědomí, ať se zamyslíme, proč nám zrovna daná věc ubližuje.
Často nám lidé okolo "zrcadlí" to, co skrýváme uvnitř. Bývají to nepříjemné situace, které poukazují na fakt, že se nám v minulosti mohlo stát něco, co nám ublížilo, dodnes jsme se s tím plně nesrovnali a nezvládli zpracovat danou zkušenost. Jenže ona chce být viděna, a proto se vám vrací během života. Má v něm nějaký význam.
Tato část je složitá a detaily bych raději zmínila v jiném článku. Tento je zaměřen hlavně na stanovení hranic, ne pátrání v nevědomí. Případně něco málo si můžete přečíst na toto téma na mém blogu. V jednom konkrétním článku se snažím vysvětlit princip, jak já sama pátrám v podvědomí a bojuji se svými myšlenkami, abych zjistila, proč se mi některé situace opakují. Už bych se toho nevzdala. :-)
Zodpovědnost je na straně obou partnerů
Ta první věta nám může pomoci nejen v případě, kdy nám blízký neustále slibuje a neplní. Jak jsem zmiňovala, zodpovědnost je u obou. Jeho zodpovědnost je v tom, že něco slíbil, nedodržel a projevuje vám minimum respektu, protože neplněním podceňuje vaše pocity. Zodpovědnost u vás je v tom, že mu dovolujete se tak chovat. Je snadné vidět chyby druhých lidí, ale i my děláme chybu, když si necháme ubližovat, nevymezíme se a nezachováme se tak, aby nám dotyčný přestal dělat to, na co jsme upozornili (ať schválně nebo nechtěně, třeba vlivem charakteru).
Mezi možnosti, jak se "bránit", je zvyšovat intenzitu, jakou mu o problému říkáme. Například jsme na začátku začali racionálně, jednoduše a s pochopením, že si to třeba neuvědomuje. Příště bychom mu řekli: „Vzpomínáš, že jsem říkala, jak mi tohle tvé chování ubližuje?"
Můžeme stupňovat do větších projevů emocí, pokud je cítíme, a snižovat svou kontrolu, aby to pochopil a my v sobě nedusili emoce, které by se v nás časem kupily a nedělaly nám dobře. Jestli ani tato emotivnější varianta nepomáhá, můžete vyzkoušet nulový zájem.
I při řešení konfliktu je méně mnohdy více
Reagování bez zájmu si představuji tak, že v dané situaci jen prohodíte něco, co mu nastíní, že narážíte na toto téma. Řeknete například: „Snažila jsem se různými způsoby říct, co mi vadí. Nerespektoval jsi to. Už toho mám dost." a odejdete. Je jedno kam, je jedno na jak dlouho. Může to být pár hodin, pár dnů. Podle závažnosti situace a vašeho pocitu.
Někdy dojem, že to s ním vzdáváte, v něm probudí nějakou snahu nebo zamyšlení. Jestli ani tato verze nepomůže a daná situace je pro vás velmi důležitá a cítíte, že vás dlouhodobě činí nešťastnou, dalším způsobem (a posledním), jak se vymezit, je ho opustit. Vždy bychom měli jednat tak, abychom chránili sami sebe a nestavěli vztah na první místo. Jen u sebe samých máme stoprocentní jistotu, že se sebou vydržíme do konce života.
Již zmíněné myšlenky se týkají toho, co vám ubližuje více, než si přejete a než vědomě či nevědomě unesete. Netýkají se komárů, ze kterých byste vytvořili velbloudy. Každopádně mně osobně se už mnohokrát osvědčilo, že ne vždy je vše, jak vypadá. Ne vždy je chyba skutečně v druhém. Někdy nám jen dotyčný poskytuje příležitost zapracovat na svých břemenech či kostlivcích, které jsme chtěně či nechtěně uložili do nevědomí a příliš se nám vměstnávají do života, aniž bychom chtěli.
Když včas nerozpoznáte, zda je třeba pátrat v sobě nebo naopak vymezit hranici druhému, je také možné, že přijdete o skvělého a milujícího partnera, se kterým byste mohli budovat obohacující vztah, ve kterém budete jako jedinci růst. Stačí chtít vidět "schované" a zabojovat pro to, co má smysl. Držím vám palce na vaší cestě životem! :-)
