Kdo z nás by si nedokázal vzpomenout na svůj nejoblíbenější, a naopak nejhorší oběd, se kterým se v době své školní docházky potýkal. Díky vytvořenému podmíněnému reflexu mnohým trvalo mnoho let, než dokázali překonat nechuť k některým jídlům. Nejednou nám navíc přejede mráz po zádech, když v mysli vyvstane vzpomínka na učitele, kteří měli za úkol držet žáka v jídelně do té doby, než celý oběd snědl. To vše je minulost a dnes bychom mohli našim dětem jen závidět.
Co se tedy změnilo?
Skoro každá školní jídelna vaří denně nejméně 2 jídla na výběr. Polévka je tzv. nepovinná. Děti o ni (až na výjimky) nemají zájem. Ještě u výdejního okénka si váš potomek může slovem upravit velikost a složení své porce. Salát, dezert, ovoce, kompot a nápoj jsou také nepovinné.
Proč si tedy všichni stěžují? Děti, že se to nedá jíst, rodiče, že nebudou platit peníze za špatné obědy, učitelé, že se nemohou dívat na to, jak se jídlo vyhazuje a kuchařky, že je škoda času a práce se s tím vařit?
Co vlastně rozhoduje o tom, co a jak váš syn nebo dcera sní? Překvapivě, málo věcí. Ty nejdůležitější jsou samozřejmě chutě a stravovací návyky, které si děti přinášejí z domova. Název jídla, dozorující učitel nebo hlomoz a ruch ostatních strávníků jsou naprosto zanedbatelné. Zásadní je ale bohužel fakt, se kterým žádný dospělý nepočítá.
Spolužáci vašeho potomka!
Rozhodující je příchod do jídelny a události, které mu předcházejí. V této fázi si dítě uvědomí, jaké jídlo je dnes na výběr. Vesměs si nepamatuje, co si před týdnem vybralo nebo si nenavolilo nic a musí se spokojit s variantou oběda, která na něho zbyla. Jde si zjistit, co tedy bude mít na talíři a nastává první reakce. Pokud je výběr pro něho ucházející, zařadí se zpět mezi své spolužáky do řady. Pokud ne, odchází zpátky do šaten nebo aby netrhalo partu, je stále ve frontě s ostatními, ale už ví, že TO jíst nebude.
Začíná se probírat, CO bude na talíři a objevují se první záporné komentáře a zkušenosti s pokrmem. Čím více pubertálních hormonů v krvi, tím popisnější řeč. Chuť k jídlu klesá. Pokud zavládne davové odsouzení, není skoro žádná a jde se vlastně jen pro ovoce či dezert.
Když řada žáků postoupí až na dohled prvních stolů se strávníky, vše se ještě jednou zopakuje, posilněno vizuálním a čichovým vjemem. K okýnku už dítě přistupuje předem znechuceno. Polévka je ignorována a hlavní chod položen s netajeným znechucením na tác. Nápoj se vypije už u výdeje a se slovy: „Aspoň něco," je dlouze vybírán ten nejlepší kousek zákusku.
Ke stolu se jde pokecat. Jídlo se trochu rozpitvá a během pár minut je obsah talíře vylitý do kbelíku se zbytky. S veselou myslí a s prázdným žaludkem se rychle zamíří do nejbližšího obchodu a doopravdy se poobědvá. Co? Brambůrky nebo tyčinky a nějaká sladkost, výběr je lákavý a velmi pestrý. No a po příchodu domů se vybílí lednice s připomínkou, že: „Dneska to fakt nebylo k jídlu."
Někdy se zadaří a oběd schválí všichni spolužáci nebo je jídlo, které má vaše dítě opravdu rádo a těší se na ně. Bohužel, spolusedící vašeho potomka jedí rychle nebo málo a po pár minutkách odcházejí. Váš syn nebo dcera má před sebou ještě více než půl porce, ale protože nechce sedět u stolu sám/sama nebo „nedej bože" by si k němu mohl přisednout někdo z jiné třídy, tak si rychle nacpe poslední sousto do pusy a následuje své kamarády ven z jídelny. S neukojeným hladem, ale je zase mezi svými.
Takže až příště zastihnete vašeho potomka, jak se doma odpoledne krmí jídlem a tvrdí vám, že dneska ten oběd nestál za nic, on za to vlastně tolik nemůže.
Chcete znát pokrmy, které děti spolehlivě přikovají k židlím?
Jsou to všechna sladká jídla, špagety, pizza, svíčková omáčka a řízek.
Přeji všem dobrou chuť!
