Lidé si k nim hledali cestu dlouho
Domovinu různě velkých a zbarvených hlíz je třeba hledat v peruánských oblastech Jižní Ameriky. Evropané dlouhá staletí neměli ani ponětí o rostlině, která indiánským matkám pomáhala plnit žaludky členů jejich rodin, léčit je a inspirovala nejednoho muže k výrobě alkoholického nápoje, který se podobá našemu pivu. Až v roce 1534 přivezl Francisco Pizzaro z Peru přímo do Sevilly první várku brambor, a tak je představil celé Evropě.
Úspěch měl nevalný a ještě zhruba 200 let trvalo, než tuto plodinu vzali Evropané za svou. Francouzi si mysleli, že bramborové hlízy přenášejí mor, Španělé odmítali jíst měkké kameny, u Němců byly dobré tak akorát pro dobytek a Angličané je zakázali úplně, protože o nich nebyla žádná zmínka v Bibli. Nakonec je vzali na milost boháči, kteří je sázeli do květináčů jako okrasné rostliny.
Bylo jen otázkou času, kdy si nakonec brambory získají přízeň lidí takřka po celém světě. Pochopili, jak jednoduché je jejich pěstování, jak ohromně výnosné jsou a hlavně, že dokáží nakrmit nejedno prázdné břicho člověčí.
V současné době je vyšlechtěno asi 1300 odrůd včetně té nejzajímavější zvané vitelotte noire, která z Francie vyrazila dobývat okolní svět. I když se první zajímavě zbarvené hlízy objevily už v 19. století, zažívá tato sorta brambor v dnešních dnech renesanci. Nejenom díky jasné fialové barvě, ale zejména po objevení faktu, že brambory obsahují narozdíl od těch nudně žlutých či červených množství antioxidantů, které dokáží tělo podpořit v boji proti různým nemocem, rakovinu nevyjímaje.
Největší jedlíci brambor jsou Bělorusi
Hlízy, které jsou plné sacharidů a proteinů, jsou vlastně podzemní části rozšířeného stonku. Jsou zdrojem vitamínu C a mají vysoký obsah draslíku. Připravují se nejčastěji k obědu nebo večeři a lidé je vaří ve vodě, v páře, pečou je nebo smaží. Zatímco Češi své podle kraje různě pojmenované bandury, zemáky, kobzole nebo erteple pojídají střídmě, existují národy, pro které jsou brambory takřka denním chlebem.
Vrchol žebříčku spotřebovaných bramborových hlíz na jednoho člověka okupuje už několik let po sobě Bělorusko. Statisticky každý jeho obyvatel sní za rok průměrně 338 kg této okopaniny. To je skoro 1 kg denně. Češi se svými zhruba 70 kg sice na první pohled zaostávají, ale patří mezi jejich průměrné konzumenty na světě.
Jsou výborným přírodním lékem na podrážděný žaludek
Pokud se vyhnete při přípravě bramborového pokrmu smažení, připravíte pro svou trávicí soustavu manu nebeskou díky dobré stravitelnosti hlíz. Jestliže vám dělá v poslední době problémy váš žaludek, zkuste jednoduchou léčbu pomocí bramborové šťávy. Obsahuje velké množství zásaditých látek, které dokáží neutralizovat žaludeční kyselinu a jako bonus vám do těla dopraví i malé množství sedativních látek, které utiší bouři nejenom v břiše, ale také v hlavě. Osvědčené dávkování představuje 1 – 2 lžíce šťávy před každým velkým jídlem.
Ani lilek brambor není imunní vůči toxickým látkám
Představa traviče, který použije pro svůj zločin tak známou rostlinu, není zase tak daleko od věci. 
Obsah toxických látek, glykoalkaloidů (zejména solaninu), se skrývá především v nadzemních částech lidmi využívané okopaniny. Základem slušné otravy celého těla, která může končit i smrtí, je čekání na okamžik, kdy si lilek brambor z květů vytvoří zelené plody, a poté si z nich udělat salát. Jednoduše řečeno musí dozrát.
Není radno také podceňovat brambory naklíčené a zelené, kde se koncentrace solaninu zvyšuje násobně. Zejména na jaře, kdy se spotřebovávají hlízy s klíčky, je nutné je odstranit včetně slupky. Solanin se při vaření dostává do vody, a tak je také bezpečnější ji vylít a nepoužívat pro další přípravu jídel.
Ještě zajímavější je důvod, proč bramborová hlíza zezelená. Každý ví, že brambory potřebují ke svému růstu i k uskladnění tmu. V okamžiku, kdy hlíza nedopatřením vyleze z půdy ven, rostlina se ji snaží ochránit. Odkrytou část díky chlorofylu zbarví do zelena a ještě v ní zvýší koncentraci solaninu, aby ji žádný živočich neokusoval. Z tohoto důvodu je nutné zelenou část brambory odřezat a pro přípravu jídla nepoužít.
Na závěr by to chtělo nějaký netradiční recept
Pokud vám po obědě zbydou uvařené brambory, zkuste na večeři překvapit celou rodinu. Připravte bramborový tatarák! Stačí jen nakrájet pár hlíz na drobné kostičky a přisypat do pánvičky, kde jsme si opražili na trošce tuku na jemno nakrájenou anglickou slaninu. Přidáme dijonskou hořčici, prolisovaný česnek, osolíme, opepříme a pro pikantnost můžeme ochutit chilli papričkou. Stačí už jenom pořádně promíchat a můžete nakládat na připravené topinky. Dobrou chuť!
