Gleid
Gleidshop
Pondělní radost

Jak vybrat dítěti toho správného domácího mazlíčka?

Už jste podlehla žadonění svého potomka po nějakém tom chlupatém osobním zvířátku a ohlížíte se, kterého z dostupných hlodavců mu pořídit? Vybírejte pečlivě a nechte si poradit.
pexels.com

 

Zvíře v bytě vždy představuje zátěž navíc. Často téměř takovou, jako další dítě. Ale zatímco své děti milujeme, k jejich mazlíčkům můžeme časem cítit i odpor. A to proto, že většinou nepoužívají náš splachovací záchod, páchnou, dělají hluk, všude nechávají chlupy a neustále se dožadují jídla, pokud si jej zrovna neberou sami. To vše musíme při výběru zohlednit, ale nejdůležitějším kritériem je povaha dítěte, protože každé od zvířátka očekává něco trochu jiného. V obchodech s drobným zvířectvem vám budou pravděpodobně nabídnuty tyto tři nejběžnější druhy.

 

Morčata

Tito exotičtí hlodavci jsou například velmi vhodným mazlíčkem pro děti, které se chtějí skutečně hlavně mazlit. Morče vydrží sedět dítěti na klíně po celou dobu, co sleduje videa na youtube, nechá se hladit a hřeje. Ačkoliv volně žijící morčata jsou výkonní skokani, v domácnosti tenhle kousek nejspíš nikdy nepředvedou. I proto, že z nedostatku pohybu bývají poněkud obézní, což jim ovšem přidává na roztomilosti. Pokud dostanou možnost, ráda se proběhnou, nikam daleko však neutečou a nevejdou se ani do žádných mezer a škvír, odkud by bylo pracné je následně vyjmout. Nevýhodou může být jejich silná potřeba života v páru, kterou je vhodnější respektovat a tím pádem vyšší nároky na velikost ubikace. Většina dětských pokojů nemůže poskytnout dost prostoru k tomu, aby morčata mohla vykonávat svoji potřebu každé na své místo a tak se z jejich klece či krabice stává spíše malé hnojiště, pokud se nečistí nejméně dvakrát týdně. Díky tomu však mohou dělat společnost jeden druhému a nejsou tak náročná na pozornost člověka. Morčata umí být na rozdíl od jiných hlodavců také velmi hlučná. Líbí se nám, když hlasitě hvízdají, aby přivítala nově příchozího, pokud však tímto způsobem řeší své spory uprostřed noci, může rychle dojít ke vzniku výše zmíněného odporu.

 

Potkani

Pro děti, které jsou aktivní a mají rády vypečené hry, je ideálním společníkem laboratorní potkan. Tahle zvířátka jsou velmi inteligentní, a pokud zrovna nespí, nevydrží chvíli v klidu. Jsou to zdatní šplhavci, proto nepotřebují rozlehlé ubikace vystlané hoblinami, ve kterých by se celodenně povalovali, jako to umí morčata, ale spíše vysoké užší klece, které jsou méně náročné na údržbu. I když jsou stále převážně nočními tvory, jsou natolik domestikovaní, že se dokážou částečně přizpůsobit režimu člověka. Dobu, po kterou je dítě ve škole, stráví spaním a na první část noci je pak vhodné umožnit jim nějakou samostatnou zábavu. Bohužel jsou dost chytří i na to, aby překonali běžné uzávěry klecí, ale ani oni obvykle nemají tendenci byt opustit a začít nový život někde úplně jinde, daleko od vás. I když se dostanou ven ze své ubikace, vrátí se do jejího bezpečí, jakmile dostanou hlad nebo zjistí, že si venku nemají s kým hrát. Jejich největší nevýhodou je nejspíše zápach. Samičky jsou v tomhle směru lepší volbou, bývají také trochu aktivnější a vynalézavější. Samečci se dají zase snáz ochočit, dokážou však “provonět” téměř celý byt.

 

Králíci

Nejvíce sympatií si u dětí stále drží roztomilí zakrslí králíci, jejich domácí chov je však poměrně náročný. Jsou aktivní, hraví a mají rádi společnost podobně jako potkani, ale zároveň jsou limitováni horizontálním pohybem jako morčata. Tedy téměř. Na rozdíl od nich skáčou velmi rádi a můžou překvapit svého chovatele tím, jak vysoko se dokážou dostat. Akrobacii koček pohybujících se neslyšně po psacím stole mezi kelímky s pastelkami však od nich očekávat nelze. Spíše rachot a nepořádek. Jestli si dítě přálo plyšáka na muckání, bude z osobitého králíka zklamané. Chování jim není dvakrát příjemné a dokážou se mu velmi intenzivně bránit. Králíci nemají rádi v ubikaci mokro, takže se naučí i používat záchůdek, pokud je jim to umožněno. Bobky ovšem trousí bez zábran, kudy chodí, jako většina býložravců. Jsou také velmi citliví a tím i náchylní k nejrůznějším nemocem, kterým v plném rozsahu nedokáže zabránit ani očkování. Náhlá nemoc a následný úhyn proto může být traumatizujícím zážitkem pro rodinu, která nemá s chovem zvířat obsáhlejší zkušenost.

 

Přes všechny nepříjemnosti, které chov zvířat v bytě způsobuje, mívá soužití s nimi na děti až terapeutické účinky. Nejen že jsou jim společníky, kteří je nikdy nekritizují a vždy mají radost z jejich pozornosti, ale jsou to také ti slabší a závislí, a tím děti učí odpovědnosti, soucitu a uvědomění si svého vlastního života v kontextu s životy druhých, kteří mohou být velmi odlišní, i když s nimi sdílí ten stejný prostor.

foto-redaktor

Zuzana Šromová

"ryze ženská záležitost"
Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Podobné články
Zkuste klíčit luštěniny, semínka a získejte tak obrovské množství vitamínů, minerálů a živin. Je to jednoduché...
12.5.2018
Nakladatelství Portál nám po úspěšném představení bestselleru Čeho před smrtí nejvíce litujeme přináší další k...
2.1.2018
Paní Mgr. Alena Valová strávila mnoho času v Mexiku, pravidelně tam létá za svojí dcerou, která tam žije. Pojď...
16.5.2017
Mezi nás a naše přání či sny se velice často postaví strach. Pokud ho budeme brát smrtelně vážně, zahubí nás. ...
25.6.2017