Přitažliví, okouzlující, galantní, mužní... jsou jako magnet
Rozhodně a tisíckrát ano. Muži, kterým je do lehce unavené tváře vepsáno pár životních vrásek navíc, přesně takoví jsou. Ve skutečnosti možná takovými nejsou, ale na ženy, nebo alespoň na většinu žen, tímhle dojmem působí. A to na první dobrou. Sedáme si na zadek před jejich šarmem a zkušenostmi. Rády se necháváme okouzlit jejich charismatickým projevem, moudrostí, kterou mají podloženou odžitým náskokem, a dostává nás do kolen každé jejich gesto, které mladí kluci ještě neviděli ani z rychlíku. Jsou plní sebedůvěry a nebojí se ji projevit. Zároveň ale mají jasno v tom, kdy už je sebedůvěra přes čáru a hraničí s nadřazeností, nebo přemrštěným sebevědomím. Takoví muži nesklouzávají k chvástání. Tohle klučičí MACHROVÁNÍ (už) nemají zapotřebí a je to pod jejich úroveň. Umí se brilantně chovat k ženám a správné zacházení s nimi je jejich doménou.
Kdo by takovému muži při vzájemných sympatiích dokázal dlouho odolávat, viďte? Sladký začátek pod svádící taktovkou staršího muže je pro ženu supersilný zážitek. Jenže následný samotný vztah s (výrazně) starším mužem má svá pro a proti. Je to totiž, chtě nechtě, vztah jako každý jiný. A (bohužel, bohudík?) nikdy není nic jen černé, nebo bílé. Být tedy nejdřív za dámu, troufnout si na staršího muže, kontrastovat mu svým mládím, užívat si dosyta všeho, co jeho tuplovaně dospělá náruč nabízí, a pak se založenýma rukama čekat, že se ve vztahu všechno udělá samo, nebo že všechno utáhne na svých mužných bedrech on, se může pořádně nevyplatit. A je jedno, jestli si dosadíte třeba tajný vztah milenecký, nebo klasicky partnerský, či životní, chcete-li (protože ruku na srdce - který vzrušující milenecký vztah opředený tajemnem nepovažujete za tak trochu životní?).
Když se iluze roztříští
Samozřejmě, existují učebnicové případy, kde si partneři sednou natolik, že se jim větší komplikace, změny, odlišnosti i nepříjemnosti vyhýbají obrovským obloukem, a pak je to opravdu soužití plné pohody, porozumění a souznění. To bychom si však teď ale taky mohli říct: žili spolu šťastně až do smrti, ON byl jako z knihy pro ženy a ONA byla i po ránu femme fatale, které ani po třinácti dětech nezůstala jediná strie. A pak by zazvonil zvonec a článku by byl konec. My se ale ještě neloučíme, tedy…
Nabízí se, že jednou prostě staršímu muži dojde vedle mladé energické ženy dech. Bublina praskne a iluze se rozplyne. Bude si možná víc a víc pofňukávat nad tím, že mu odchází sluch, že už zkrátka ve svém věku bývá v osm večer unavený, bude dost možná časem dávat přednost svému vlastnímu pohodlí před televizí, nebo ve své pracovně, před interiérem romantické restaurace ve večerním hávu. Historky z jeho mládí se budou opakovat a nevrlost začne v jeho věčně unavených dnech převažovat. A nebude si ještě ke všemu před vámi na nic hrát, přetvářka totiž zpravidla není stylem staršího muže. Dělá si už věci po svém a ani vy na tom většinou nic nezměníte (proč ho však chtít měnit, když jste si ho vybrala právě takového?). Také se vám klidně může stát, že budete po odeznění prvotní zamilovanosti častěji narážet na jeho poučování, až uplatňování (smyšlené) autority, z jeho zkušenější pozice. Nebo tady všechno bylo vždycky a vy jste si toho jen nevšimla?
Pravda, teď jsem tyhle starší lamače dívčích srdcí nepostavila zrovna do přívětivého světla, ale ani my ženy, jakkoliv (zatím) mladé, za nimi nijak nezaostáváme, a tak si často koledujeme o minusové body. A ne, že by byly neoprávněné. Máme tendenci se zuby nehty držet ideálu, který jsme si na začátku daly dohromady v naší poblázněné hlavě. Nejsme najednou schopné tolerovat jejich vrtochy, které k nim za ta léta už jednoduše patří, nechce se nám odpouštět jejich pohodlnost a racionální uvažování za každé situace, diskutujeme s nimi plamenně o věcech, které ještě nemůžeme znát, a přitom nechceme ustoupit ze stanoviska, kterým jasně dáváme najevo, že názor snad můžeme mít. Ano, starší muž nám galantně a milostivě odsouhlasí, že názor mít můžeme, ale taky nám nezapomene bez příkras naservírovat, že je to názor úplně chybný a špatný. A tak se vedle staršího muže nekontrolovaně vztekáme, obracíme oči v sloup a to, co se nám na právě takovém muži líbilo, nám jde najednou na nervy.
Staršímu napověz, mladšího trkni?
A tak vlastně nikdo není bez viny, ale paradoxně to není ani ničí vina, zdá se. S věkovým rozdílem se to zkrátka a dobře musí umět. Rozhodně není pro každého, a ne každý si s ním ví rady. Začínali jsme tím, že vše je o lidech. A tím také končíme. Rozdíl nerozdíl, důležitější vždy zřejmě nakonec bude stará dobrá tolerance, empatie, ochota pochopit toho druhého, snaha a chuť vyjít si vstříc.
