Příběhy opředený život A. J. Fikryho – kouzelný svět z papíru pro všechny milovníky literatury
Poměrně mladé autorce Gabrielle Zevinové, jejíž dílo je velmi kladně přijímáno kritiky, se v přiměřeném prostoru podařilo vykouzlit román, který si čtenáře podmaňuje od prvních stránek. Je dokonalým koktejlem lásky i strádání, života i přežívání, naděje i skepse, bolesti i naplnění... Příběhy opředený život A. J. Fikryho, to je kniha, která umí naprosto jedinečným způsobem pohladit. A jejíž kouzlo ve vás po dočtení zůstane ještě dlouho. Navíc jen málokterá kniha má takový cit pro jemný humor, kterým je toto vyprávění důkladně prošpikováno. Dalším předpokladem pro její čtivost je ale především fakt, že se věnuje plně literárnímu, potažmo až bibliofilnímu světu. Aby také ne, když hlavním hrdinou této knihy je knihkupec. Právě díky této postavě, která žije literaturou a do určité chvíle i jasně vymezenými zásadami, vtáhne kniha do děje každého, pro koho jsou knihy životem. Jistě se tak střídavě zamyslíte i pobavíte nad výstižnými asociacemi směřovanými na známé knižní tituly.
Také proto je kniha Gabrielle Zevinové tak přínosná. Nádavkem vám totiž docela nenásilně doporučuje další a další klasické tituly, které stojí za přečtení. Nejen jako zápisek do čtenářského deníčku, ale také jako moudrý tip do života.
Pokud se vám dostane do rukou Příběhy opředený život A. J. Fikryho, brzy uvěříte, že se před vámi otevírá „vtipná, něžná, dojemná kniha, jež nám všem připomíná, proč čteme a proč milujeme". Sama autorka v knize naráží na skutečnost, že blurby jsou považována výhradně za „mnohdy přehnaná doporučení od zavedených autorů na zadní straně obálky". Pokud jde o mě, mám zato, že tato pochvalná tvrzení jasně korespondují s kvalitou této knihy. Příběhů, které dokážou pohladit i poučit, pobavit i rozesmutnět, aniž by spadly do klišé, nebo se nezadržitelně táhly, je pramálo. Zevinové se v knize podařilo vytvořit skutečný příběh, ve kterém je i láska vnímána jako absolutní spojení duší. Těch bibliofilních. A kdo z nás, co milujeme čtení, by netoužil právě po takto úžasně a beze zbytku naplněné lásce? I v tom tkví síla tohoto příběhu. Tkví v tom, že i když padáme na kolena, stále vstáváme pro naději.
„A. J. poodejde do oddělení detektivek. Pohledem přeletí hřbety. Většinou jsou černé a červené a název je na nich stříbrně nebo bíle vysázený velkými písmeny. Sem tam jednotvárnou masu rozráží záblesk barvy. A. J. si říká, jak si je v tomhle oddělení všechno podobné. V čem se od sebe jednotlivé knihy vůbec liší? Liší se, usoudí A. J., prostě se liší. Musíme jich spoustu otevřít. Musíme věřit. S občasným nevyhnutelným zklamáním jsme ochotni se smířit, pokud nás na oplátku čas od času zase něco nadchne."
Přesto že se může zdát, že je toto kouzelné vyprávění značně melancholické, nenechte se mýlit. Je dokonalým mixem všechno, co je třeba k vděčnosti a pochopení. Pokud se začtete do stránek tohoto půvabného románu, věřte, že se nad ním i hodně zasmějete. Jemná ironie totiž autorce vůbec není cizí.
„Nevyčerpatelný žert je mistrovské dílo," mínil Harvey.
„Nevyčerpatelný žert je bobřík vytrvalosti. Když už se jím prokoušete, tak musíte říct, že se vám líbil, jinak se musíte vyrovnat s tím, že jste zahodil několik týdnů života."
∼ ∼ ∼
„Trousíš ty pindy, abys vypadal chytře," obviní ho. „Jenže ve skutečnosti chceš jenom z ostatních dělat blbce."
„Maya zase začne pobrekávat. Vezme ji do náručí. Nadělala si do plenek. A. J. plenky v životě neměnil, ale umí obstojně balit knihy."
„Náčelník Lambiase dochází do obchodu pravidelně, a aby své návštěvy nějak zdůvodnil, kupuje knihy. Protože nerad plýtvá penězi, knihy pak také čte."
∼ ∼ ∼
„Všichni si myslí, že mají dobrý vkus, jenomže většina lidí ho nemá. Dokonce bych tvrdil, že vkus většiny lidí je mizerný. Když je necháš, aby si dělali, co chtějí, tak budou číst hovadiny a ani jim to nepřijde."
