Trvalo několik staletí, než se začalo mluvit otevřeně o nepřiměřeném chování mezi partnery jako o problému, který má řešení. Ne na pavlači, po noci, která nedovolila spát všem partajím nebo při probírání svých a cizích životů někde u kávy či něčeho ostřejšího. Ale s rozumem a pochopením v patřičných odborných kruzích, a později i v médiích, které dokáží formovat a ovlivňovat lidi napříč generacemi.
Domácí násilí bylo, je a zřejmě i bude tím nejběžnějším „zločinem“ mužů a žen na světě
Podat jeho definici není nic složitého. Vezměte jakékoliv jednání, které ubližuje druhému člověku v páru, ať už ve fyzické nebo psychické rovině, několikrát ho zopakujte bez příčiny a máte jasno.
Dlouhou dobu trvalo, než se podařilo dostat zážitky za zavřenými dveřmi domovů na zakázanou listinu lidského chování. Feministické hnutí sehrálo klíčovou roli při odhalování případů, kdy se ženy staly dlouhodobou obětí mužských násilnických choutek. Nejenom ve zveřejňování příběhů a apelů na jejich řešení, ale zejména v dodání odvahy všem utiskovaným matkám a partnerkám, které se dostaly do bezvýchodných situací. Následná vlna pomoci, která se přelila přes ostatní lidi, ale především přes neziskové organizace a dokonce i ty státní, rozbila jedno tabu rodiny, že O TOM, CO SE DĚJE DOMA, SE NEMLUVÍ.
Nejenom, že se o tom mluví, ale kromě konkrétní pomoci obětem, se pachatel násilí dočká i veřejného odsouzení. Tedy, pokud se stane tím postiženým žena. V opačném případě je všechno trochu jinak!
Řada lidí si totiž dospělého muže jako oběť vztahu nedokáže vůbec představit!
Společnost v něm vidí silného tvora, nezávislého a průbojného s takovou fyzickou silou, která už předem vylučuje představu, že by se nedokázal své partnerce ubránit. Naplňuje bez problémů roli násilníka, a pokud by ho někdo měl ztotožnit s úlohou oběti, vyvolá jen velkou vlnu pochybností o jeho mužství.
Některé země ještě i v současné době nemají vůbec žádné údaje, které by jakkoliv informovaly o násilí páchaném ženami na mužích. První výzkumy, které přinesly v tomto směru „překvapivá“ data se v západním světě objevily před padesáti lety. Zaměřovaly se na násilí v páru jako takovém a opakovaně potvrzovaly domněnky psychologů, že ve 49 % dvojic muž se ženou střídá roli pachatele a oběti, ve 27 % útočí výhradně muž a ve 24 % pouze žena. Je nutno zdůraznit, že popisovaly párové násilí, které je vyprovokováno nějakým konfliktem.
Domácí násilí, tak jak o něm mluvíme dnes, může ale nastartovat cokoliv. Příčinou útoku jednoho z partnerů není jen hádka nebo řešení problému, ale systematické týrání bez důvodu. Proto i výzkumy zaměřené na tento fenomén ukazují poněkud odlišné výsledky. V České republice připadá na deset týraných lidí při párovém soužití 9 žen a 1 muž.
„Tatínku, taky tě bila tvoje maminka?“ … „Ne, jenom ta tvoje!“
Vtípky, podceňování, nedůvěra, zesměšňování, ponižování, stigma „podpantofláka“ a jiné dehonestující projevy okolí trpícímu muži nepomohou. Zatímco si domácí násilí na ženách vydobylo status závažného sociálního problému, oběť- muž, převálcovaný strachem, studem a bezmocí, nachází pomoc pouze u odborníků. Přitom popsané následky na zdraví, psychickém i fyzickém, si vůbec nezadají s těmi, které vykazují týrané ženy.
Postiženým mužům trvá mnohem delší čas, než začnou svoji neutěšenou situaci v páru vůbec řešit. Potlačují svůj problém jako okrajovou záležitost, nevnímají jednání své partnerky jako násilný čin, nejsou schopni kontaktovat policii, protože se bojí, že by jim neuvěřila a nakonec stíhala ještě je a úplně ze všeho mají největší strach ze zveřejnění, aby neztratili své kamarády, postavení v práci a neuškodili hlavně svým dětem.
A tak se nechají doma ponižovat, zavalit lavinou výčitek a nadávek, manipulovat sexem, vydírat přes své děti, extrémně kontrolovat a jen se útrpně brání při kopání, bití, šlapání po genitáliích či házení předměty a modlí se, aby to jeho pokoření nespatřil nikdo jiný, hlavně ne jiný muž.
Sami svou situaci bagatelizují, násilí ospravedlňují ve svých očích vymyšlenými příběhy a k rozchodu se odhodlají zpravidla až po zlomové akci fyzického rázu, která často přesvědčí i úřady, že obětí je opravdu on.
Jak vypadá žena, která týrá svého partnera?
Úplně normálně. Představa drobného chlapíka a jeho robustní paní, která nejde pro slovo a ránu daleko, se sice nabízí jako první, ale tak to nefunguje. Násilnické ženy ukrývají své poznávací znamení uvnitř mozku, kde bohužel není vidět. Díky statistice víme, že více jsou ohroženi muži, kteří mají partnerku výrazně nižšího věku a pánové v seniorském období života. Dále je ověřeno, že se týrání v určitých případech týká žen, které utrpěly zranění hlavy nebo trpí biochemickou nerovnováhou. Stranou nestojí ani psychopatky, ale i přes tyto údaje domácí násilí úspěšně praktikují i ženy, které do žádné z předcházejících škatulek nepatří.
Mnohem zajímavější jsou nejčastější důvody, kterými pachatelky vysvětlovaly své jednání.
MŮJ PARTNER JE NECITLIVÝ K MÝM POTŘEBÁM!
CHTĚLA JSEM ZÍSKAT POZORNOST SVÉHO MUŽE!
PROSTĚ MĚ NEPOSLOUCHÁ!
Tři problémy, které řeší snad každá žena, která žije určitý čas po boku svého partnera. Štěstí pro muže celého světa je, že většina dívek, paní a dam si s nimi dokáže poradit s ženskou grácií a umem. Jsou to vlastně tytéž ženy, které zvládnou pochopit a pomoci každému muži, který si vybral pro svůj život partnerku opačnou. Věřme, že se k nim přidají i všichni ostatní a umožní tak vystoupit z nefunkčního vztahu všem postiženým mužům bez hloupých předsudků a s důvěrou.
