Buď sama sebou aneb není komu co závidět
Nebo snad ano? Pojďme se společně podívat na toto téma.
Jsi ve svém životě šťastná?
Pokud si odpovíš ano, gratuluji, můžeš přestat číst tyto řádky a věnovat se čemukoliv „bohulibému", protože tvůj čas je vzácný. A je na tobě, jak s ním naložíš.
Mýlím se snad? Kdo tedy určuje tvůj čas? Jak, kde a s kým žiješ svůj pracovní vztah či osobní prostor? Slyším tvoji odpověď: šéf/ka/, nepříjemný kolega/yně/, moje máma, děti, můj pes…
Nezapomínej na to, že sama určuješ svoje hranice i vše, co si „přitáhneš do života". Pokud to víš a souhlasíš, je tu druhá příležitost přestat číst mé sdílení. Jsi totiž „vědomá žena" a řídíš si svůj život sama. Stejně tak, jako svoje auto. A jak tohle s autem souvisí? Jednoduše, uvedu příklad z vlastní praxe, jednu fajn lekci.
V den mým 40. narozenin jsem byla účastnicí jednoho semináře. V noci jsem měla sen, který jsem si výjimečně pamatovala i po probuzení. Tehdy jsem byla zmatená – jak je možné, že obsah mého snu je tragický a já se přesto cítím jako znovuzrozená? Vysvětlení přišlo při osobním setkání s lektorkou. Rozumíš tomu? Konečně řídíš svůj život sama. Jaký byl průběh mého snu? Moje sestřenice měla autonehodu, při které zemřela.
Šokující? Nikoliv. Řídila totiž můj vůz. Do té doby jsem byla vždy „jen" spolujezdec, pozorovatel mého života, ta, která se „nechala vláčet".
Tehdy pramálo můj život souvisel s mými přáními, touhami a hlavně tím, že cítím, ctím sama sebe. A mimochodem, s mojí sestřenicí máme podobný životní příběh. Příběh silné ženy, která je tu vždy pro všechny a vše vždy zvládne. Silný rod, silné ženy, nikoliv vědomé „sebe sama". Spíše jsem řídila druhé, aniž bych si do svých zhruba 35 let uvědomovala či dokonce přiznala. A štěstí uvnitř? Zapomeňte na to. Byla jsem vyprahlá, smutná rádoby žena, která tu byla pro své děti fyzicky nikoliv emočně.
Máte to stejně? Je možná na čase pustit změny do vašeho života a otevřít dveře.
Ptáte se jak? Inspirace je všude okolo spousta – přítelkyně, filmy, knihy, přednášky, semináře. Jenom je fajn podívat se na „pravdivost" žitého daným lektorem, tedy vnímat srdcem.
Děkuji pro dnešek za pozornost a brzy na shledanou.
S úctou „již svá" Jitka Eliášová