Slavná Robá´ijját Omara Chajjáma
Omar Chajjám, plným a správným jménem Ghijásoddín Abolfath Omar ebne Ebráhím al-Chajjámí, byl především na Východě znám zejména jako matematik, filosof a astronom. Na Východě byl Omar Chajjám jako vědec vysoce uznáván odjakživa, kdežto Západ s ním byl jakožto s učencem nesmírného záběru obeznámen až v pol. 16. století. Zatímco se Omar Chajjám soustředil zejména na vědecké bádání, jeho duše básníka zůstávala téměř skryta. Východu ji vlastně odkryla až sama Evropa. Postupem času tak osobnost Omara Chajjáma předčila ty nejznámější perské básníky, jakými jsou Háfiz, Firdausí či Nizámí. Stalo se tak právě díky souboru jeho slavných čtyřverší, ve kterých se snoubí láska, víno i smrt.
Chajjámovy verše se k nám dostávají díky Janu Rypkovi, který pro nás tohoto autora objevil a jeho verše přeložil (aby pak byly přebásněny až po jeho smrti). V úvodu knihy si tak můžeme přečíst Rypkovu důkladnou předmluvu, jejímž prostřednictvím se o tajemné postavě Omara Chajjáma dozvíme alespoň to, co uvádí zdroje nám dostupné. Takový už je zkrátka úděl autorů, kteří nebyli publikačně ani ústně sdílní – obrázek o nich si pak další generace musely více či méně dotvářet.
Láska, víno a rouhání
Čtyřverší Omara Chajjáma je sbírkou plnou libozvučných, veselých i moudrých básní, jejichž tematickou linii tvoří zejména dva staré známé citáty. Jedním z nich je klasické spojení carpe diem, druhým pak citát Nunc vino pellite curas, v překladu: „Nyní zažeňme starosti vínem."
Celou touto půvabnou sbírkou tak prostupují tematicky příbuzná čtyřverší, která s menšími či většími obměnami nesou převážně jeden a ten samý význam, totiž – opíjet se krásami života z plna hrdla, dokud nás nezkosí smrt. Představa smrti, nestálosti a nenávratnosti života, právě to jsou hlavní ingredience Chajjámových básní, kterým sekunduje pomíjivost krásy, radosti, moci a slávy. Nechybí zde ani věčná tázání na to, odkud jsme přišli a kam odcházíme. Pozoruhodný je pak také opakující se motiv koloběhu stvoření a vedle něj i vzývání jakéhosi „osobního boha", kterého člověk „prosí za odpuštění hříchů, ale zároveň mu sám také odpouští jeho zla". Nejen díky tomuto motivu, ale také kvůli velebené lásce k vínu (které může být prostou asociací k životu), řada Chajjámových veršů nepostrádá kuráž – obzvláště na prostředí, ve kterém vznikla.
Většinu čtyřverší v knize přebásnila Rypkova žačka Eva Štolbová, přičemž v druhé části knihy si můžete přečíst i přebásnění veršů z úst jiných ctitelů Omara Chajjáma. Obecně o všech těchto Chajjámových verších však platí, že se zcela nejlépe čtou u sklenky vína...
„Když oblak tulipánům vláhu přináší,
číš vína budiž cíl tvůj nejdražší:
ta zeleň, na níž dnes tvé oko spočívá,
už zítra z tvého prachu vyraší.“
~
„Chceš zítřek na věky mít pronajat?
Radši hleď srdci všecku radost přát!
Pij víno v svitu luny, zítra její svit
nás možná nenajde, ač stejně bude plát.“
~
„Den, dva, tři… a už života máš půl –
rozvál jej vítr ve stepích a vodou uplynul.
Mne nikdy nezarmoutí dvojí den:
ten, který nenastal, a ten, jenž pominul.“
~
„Hle vánek růžím pocuchal sukýnku neposednou,
že šťastným slavíkům z té krásy líčka blednou.
Pij víno v stínu růží! Růže mnohokrát
do hlíny zas se vrátí, my však jenom jednou.“
Tato půvabná kniha z pera Omara Chajjáma je vhodná pro všechny, které láká tajemství staré perské poezie, ale také pro ty, kteří si nad tematickými verši chtějí odpočinout od shonu tak náročné moderní doby. A ostatně pro všechny, kteří mají rádi víno, ač už v Chajjámově pojetí znamená cokoliv.
