Gender je slovo, které začalo společnost dělit na dva tábory. Někdy až na nesmiřitelné tábory, které vášnivě ženou gender do extrémů. Jenže vyhánět situace, zákonitosti, vztahy i pojmy do extrémů ještě nikomu nikdy nic dobrého nepřineslo a nepřinese. Úplně stejné to je i s tímto tématem. Není pro každého. Musí se to s ním umět a neměli bychom si ho nesmyslně vykládat po svém.
Je velký rozdíl, jestli si spravedlivě dělíme práci a péči o rodinu, domácnost, nebo chceme-li nemožné. Například muži opravdu nemohou kojit a ženy nemohou svým dětem vtisknout mužský vzor. To jednoduše není možné. Ano, je sice možné, aby šel muž na mateřskou. On ji dost možná i bravurně zvládne, ale zvládne ji jako chlap. A ani ten sebelepší táta nemůže v životě maličkého kojence, který obzvláště v prvním roce života potřebuje mámu jako sůl, ženu nahradit. Máma stejně jako táta jsou, každý ve své roli, nezastupitelní.
Ve všem můžeme vidět, že muži a ženy mají své dané role. Ať se to líbí nebo nelíbí. Arogantně se ale domnívat, že pohneme vším a že můžeme vše, protože doba jde kupředu a mění některá zajetá pravidla, je hloupost. Přeci muž může být excelentním vizážistou, ale je to pořád muž. Taktéž žena může frčet kamionem, ale je to pořád žena.
Dvousečná zbraň
Ženy si mistrně osvojily samostatnost. O tom žádná. Jsou skvělé a schopné matky, advokátky, manažerky, podnikatelky, živitelky a tak dále. Aby ne, když se ženy ještě pár let zpátky musely obejít bez mužů. Muži odcházeli za prací. Pak přišla první světová válka a vystřídala ji válka druhá. Ženy vždy osiřely. Musely obstát v osamoceném a těžkém údobí. Dokázaly to. A protože každý v sobě máme mužské a ženské já, ženám se podařilo to své mužské já perfektně rozvinout. To ženy vystřelilo do výšin plných samostatnosti, neobyčejných dovedností a také tvrdosti. Pořád je ale řeč o tvrdosti s ženskými atributy. Ženy vzaly život do vlastních rukou a utekly mužům. O pořádně velký kus muže přímo předběhly. Jenže je to dvousečná zbraň. Na jedné straně všechno zvládneme unést na vlastních bedrech, ale na straně druhé se zřejmě hodláme uštvat.
Také máme tendence nevybíravým způsobem říkat, že opravdoví chlapi vymřeli. Chlapi ale nevymřeli. Ano, někteří jsou líní, zaseknutí na svých místech u počítačů a televize, a i kdybychom se na hlavu stavěly, nepohneme s nimi. Jednou za čas takového muže svléknete od hlavy k patě, vyperete mu, oprášíte prachovkou a div jej nepřevalíte na druhý bok. Pak je to ale otázka rozhodnutí každé z nás, jestli se nám s takovým mužem chce kráčet životem.
Genderový guláš
Pak jsou ale i jiní muži. Formáti. A právě takovým často nedovolíme rozvinout v sobě ženskou stránku, která zatím spí. Věřte, že je to skrz na skrz příjemná stránka. Skrývá v sobě empatii, smysl pro řád i pořádek, ochotu pomáhat, vychovávat své děti, být oporou svým ženám a číst v ženských očích. My je ale mnohdy udupeme tím, že si přeci raději všechno uděláme samy, lépe a rychleji. Míváme pocit, že, co jim neřekneme, to není. Abychom tomu nasadily úplnou korunu, bojkotujeme komunikaci, a pak si jdeme postěžovat kamarádce s tím, že ten můj budižkničemu nic nedělá. Ale co děláme proto, aby zabral? Čekáme, že odtuší? Že bude věštit, co se nám honí hlavou a s čím potřebujeme pomoci?
Ne, tohle muž dělat nebude. Proč? Protože je to muž. Muž se svými všemi mužskými znaky, mužskou hlavou a mužským charakterem. Muž jedná, umí zabrat, řešit, ale musí se mu to říct. Přehledně, stručně a jasně. Naopak žena je svými ženskými znaky a dovednostmi mistrem svého řemesla, kterým je schopnost komunikace. Někdy je jí ale příliš, zbytečně moc.
Naučme se mluvit věcně o tom, co chceme a co ne, s čím potřebujeme a chceme pomoci a kde je naopak jen náš prostor. To samé musíme umět nabídnout, čili mluvit neuraženě o tom, co muž vedle nás chce a co ne. Mluvme, poslouchejme a promýšlejme strategie i kompromisy, které budou ku prospěchu všem doma.
Alespoň zkusme nestřílet denodenně do tmy klišé o genderu a zametejme častěji před vlastním prahem. Nepříjemné, jistě. Stejně jako je nepříjemné a nespravedlivé dostávat menší peníze za totožnou práci, když jste žena. Ale jakýpak gender v rámci domova, když pak jdeme a raději vše uděláme samy? Slovo gender samo o sobě je nic. Nějaký gender nenakopne muže k tomu, aby pověsil prádlo, které žena vyprala. To vše začíná a končí u samotných partnerů, u jejich komunikace jeden s druhým, ale také u poctivých otázek a odpovědí, které bychom čas od času měli všichni položit sami sobě. Do hrnce s genderem se totiž hází snad úplně všechno, co nám přijde pod ruku.
Ptali jste se někdy sebe samých, jestli o ten guláš, který kvůli genderu vzniká, vůbec stojíte?
