„Jste těhotná." říká gynekolog...
„Ach, to snad ne, to nebylo v plánu!" reaguje žena.
I toto sdělení jsme některá z nás mohla zažít. Směsice pocitů a všehochuť emocí nás pohltí. Co si nyní počít? Co mám dělat?
V naší společnosti ve 21. století dle statistik enormně přibývá párů, kde se nedaří početí děťátka. Důvody jsou různé, od civilizačních počínaje po medicínské konče. Tudíž se narození miminka jeví, a opravdu i je, velká radost a zázrak, neboť stále přetrvává jako klasický tradiční model úplné rodiny s funkčním a pravým smyslem. I rodina jako instituce prodělává velkou renesanci. Do popředí se dostává formální svazek uzavřený tradičním i úředním postupem, a to nejen coby statistická veličina, ale opravdový smysl funkce rodiny se vrací zpět ke kořenům. Pro sociology a demografy je dnešní pojetí rodiny v krizi, proto nesmírně vítají tuto renesanci a velmi kladně hodnotí měnící se směr vývoje k pravým kořenům.
K rodině nevyhnutelně patří i plánování dětí a kariéry. O tomto tématu jsem se již jednou před časem rozepsala, a to celkem rozvitě. S tímto úzce souvisí i výchova dětí ve škole, etické a mravní ohledy mladistvých, výchova k rodičovství, již od útlého věku se každé dítě má možnost seznámit prostřednictvím školských zařízení a výchovy v rodině s citlivým tématem, jako je otěhotnění, zodpovědnost, antikoncepce, výchova k rodičovství, plánování studia a rodiny atd. Vše vždy pod bedlivým dohledem odborníka, pedagoga, ale i knih, médií, vrstevníků, známých nebo internetu.
Je potřeba se nevyhýbat žádnému z témat, vědomě to neoddalovat, nebagatelizovat, poučovat s citem a porozuměním, které snadno pochopí i naše děti a mládež.
Je to preventivní opatření, těch může být dost a dost. Přesto se nám v životě nevyhnou a stávají skutečnosti, kterým se nezabrání, byť prevence na nás číhá na každém rohu. Ať uděláme cokoliv, potkáme se tváří v tvář zklamání, stresu, smutku, nemoci, zkrátka někdy v životě musíme řešit takové negativní skutečnosti, i to je život, byť chceme jen to kladné a pozitivní. Ovšem nebýt „špatných" zkušeností, neumíme si vážit „dobrých" věcí, řečeno filozoficky.
Právě tady bych chtěla mluvit o neplánovaném otěhotnění, byť je dnes těhotenství bráno jako zázrak, jsou i situace, kdy tento dobře míněný zázrak naopak přinese zklamání, pláč, změny, řadu reakcí a nedorozumění, jak vzniklou situaci řešit. Možností je samozřejmě více, nejdůležitější je ujasnit si, zda těhotenství bude řešeno narozením či nikoliv. To je v podstatě zásadní krok, kdy se pak cesty rozdělují.
Na závěr bych chtěla všem ženám, dívkám i babičkám popřát, aby se vám život dařil, velkou náruč radosti a úsměvů na vašich tvářích, protože vám to takto prostě sluší a svět je opravdu veselejší při pohledu na vás!