Chyby jsou nejlepší nástroj pro učení a osvojení nových věcí. Každá z nic vás posune kupředu a dovede k naučení se například pravopisu nebo nové dovednosti.
Bohužel ve školství to tak není, každá chyba vede ke snížení pocitu vlastní sebehodnoty. Učitel/ka ve škole neřekne: „Tome, udělal jsi v tomto slově chybu, protože se učíš, jak ho napsat správně. To je v pořádku, pojďme si vysvětlit, proč se to píše jinak, abys to už příště věděl." Dovedete si představit vyrůstat tímto způsobem? Nebo to, že naše dítě přijde ze školy a řekne: „Dnes mám fakt radost! Udělal jsem 5 chyb, ze kterých jsem se poučil a teď už vím, jak to příště udělat lépe."
To by byla nádhera. Realita je ale jiná, takto to nefunguje. Čím víc chyb, tím jste brán jako hloupější. Je to jen tím, že málokdy je ve škole čas pro vysvětlení, proč je to chyba a jak to má být správně.
Často vidím na svém synovi, jak je demotivovaný a vzdává to, protože je asi "blbý" a stejně se nic nenaučí. Čím častěji si do školy opakujeme, tím nižší šance na úspěch máme. Stejně je to za 3, takže to bere tak, že vlastně nemá cenu se snažit.
Hodně jsem přemýšlela, jak mu pomoci. Jak asi takový malý človíček má uspět v životě, pokud si nebude věřit. Jak ho motivovat?
A přitom ho nenutit se šrotit, protože tím vše dostáváte jen do krátkodobé paměti, a jako dovednost pro život je to totálně na nic.
Byla jsem vděčná za znovuobjevení nástroje myšlenkových map, pomocí kterých jsem se snažila dát mu fakta do souvislostí. Tak, jak přirozeně funguje náš mozek. Tím si uměl vše lépe zapamatovat, dále rozvíjet a přidávat k tématu nové informace. Je to jako stavba, máte základní kámen a na něm stavíte.
Jak se třeba naučit události do dějepisu? Podívejme se na velký mezník našich dějin, jako je bitva na Bílé hoře, která zapsaná
v myšlenkové mapě, může vypadat následujícím způsobem:
Tohle mi připadá jako nejlepší možnost, jak si s dětmi, a to nejen s těmi s poruchami učení, zábavně zopakovat učivo. Většinou si ani neuvědomují, že si opakují, protože mají barevné pastelky a učivo si zapisují na papír nebo píšou, opět v barvách, do aplikace v tabletu. Každý, jak mu to vyhovuje. Pokud do toho přidáte ještě trochu soutěžení, je to pro dítě větší výzva a více se snaží uspět a následně si novou informaci rozhodně zapamatovat, pokud si na ni nevzpomnělo.
Mé doporučení pro přežití vašeho potomka? Metoda myšlenkových map. Ta vám vnese do rodinného života opět klid, zábavu, radost z úspěchů a zvýšení sebevědomí. Zabere vám překvapivě méně času při učení, než standardní učení a biflování. Protože nemusíte děti opakovaně do učení nutit. Jen si jednoduše nakreslíte obrázek toho, co probraly ve škole.
Přeji vám pohodová rodinná odpoledne a večery.
Andrea Peloušková
