Nasávejte, co to dá
Těkáte teď očima tázavě po místnosti a jste na vážkách, jestli vás opravdu nabádáme k adventní opilosti od nevidím do nevidím, viďte? No, pravdou je, že adventní čas zdá se být dokonalou dobou, kdy můžete nasávat vůbec nejvíc. Ale? Tím nasáváním samozřejmě nemyslím, abyste si “cvakli“, kdykoliv vás napadne, protože je přece advent a ten se musí patřičně oslavit, a tak nějak hlavně přežít. Oním nasáváním a koneckonců i oslavou (proč ne?) myslím nasávání předvánoční atmosféry. Avšak nejen jí.
Advent je sice obdobím, kdy a priori vyloženě čekáme na Vánoce, ale když zpomalíte, všimnete si, jak bohatým a plným obdobím advent skutečně je. Můžete během něj nasávat nové impulsy, vůně, které se rozprostírají vyzdobenými městy i vesničkami, nové inspirace, přísliby lepších zítřků, ledový vzduch, který čistí hlavu, nasajete atmosféru svátečních melodií a potěšit vás může i obléknutí zimních kousků, na které jste celý rok nevědomky čekali. Ale musíte trochu chtít. Chtít jít naproti nevšedním okamžikům, které nám advent přímo podsouvá.
Takové nasávání vás ale necvrnkne do nosu jen tak samo od sebe. Jde ruku v ruce se zklidněním, se zpomalením, se zastavením, s vnímáním. Napadá vás, že při kvapíku mezi plechy vanilkových rohlíčků a přeplněným obchodem se vás ale magie adventu příliš nedotkne? Pokud sami v sobě dovolíte, povolíte a polevíte, věřte, že dotkne. A bude to povznášející pocit.
Svařené víno a trocha bilance k tomu
Když se vrátím v čase a vybavím si advent, který každoročně u nás doma probíhal pod taktovkou našeho generála v sukni, proměnil se jindy láskyplný a klidný domov v nemilosrdný úklidový tábor. Máma vybavená megafonem, stopkami a násadou od smetáku hlídala, aby vánoční úklid probíhal opravdu důkladně. Čistilo a uklízelo se všechno. Leštilo se kukátko ve dveřích, prachovkou se oprašovaly vatové tyčinky do uší a zrnka máku se musela roztřídit a uschovat nově podle velikosti. Mytí a leštění skla už vedle toho bylo procházkou růžovým sadem. Když jste si našli jen pár vteřin na utření krve a potu z čela, už se do vás šťouchalo násadou od smetáku. Bytem se místo koled rozléhalo z megafonu: „Jedu, jedu, jedu!“ a čas na jídlo se během úklidu pečlivě hlídal stopkami. Večer co večer jsem usnula dřív, než se hlava dotkla polštáře. Advent mi byl srdečně fuk, hlavně když už skončí ty uklízecí galeje.
Ano, hádáte správně. Jde o nadsázku. Ale o tolik se v reálu adventy v českých rodinách neliší. Ženy nechtějí nic ošidit, dělají rodině přece hezké Vánoce. Mnohdy pak jedeme dál v kolejích, do kterých nás dříve maminky napasovaly. A vůbec to nedělaly pro to, aby nám ublížily. Naopak, dělaly to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, protože i je to někdo naučil. Ale jako velká holka máte možnost upíjet v klidu svařené víno a říct si: „ Ne, takhle to nechci.“ Není nic špatného na tom, nechat některé naučené zvyky být a vytvořit si vlastní, byť jinak postavené.
Uklízíte-li pravidelně přes rok, úklid vám neuteče. A vůbec nejpohodlnější je to vzít jedním šmahem až po Vánocích. Ani dárky vám neutečou, pokud obdarováváte i ve všední dny laskavostí, tolerancí a pochopením. Když se navíc omezíte na pár osobních milých dárků, za jedno odpoledne máte nakoupeno. A pečení plus výzdoba domova? Zapojte i ostatní, nepečete a nezdobíte přeci jen pro sebe.
Co vám ale uteče, je blízkost. Blízkost a intimita rodiny, se kterou můžete adventem projít v klidu a pohodě. Takové okamžiky jsou nevratné. Stejně jako ty, které vyšetříte jen pro sebe. Adventní pohlazení v podobě měkké deky, svíčky a vánočního filmu je pro uspěchanou hlavu i duši blahodárnost sama.
