Jako z hadích ocásků
Máte živé, čilé dítě a připadá vám, že je k neutahání? Celý den se nezastaví a ještě před spaním se ptá ne všetečné otázky, u domácího úkolu nikdy nevydrží, nedokáže se soustředit a stále se dožaduje pozornosti? Ze školy nosí jednu poznámku za druhou a učitelé si s ním nevědí rady? Bojíte se, zda jste někde něco nezanedbali a přemýšlíte, po kom je jak z divokých vajec?
Oliva a další nezbedníci
Jestli vám projevy vašeho dítka silně připomínají chování prvňáčka Jirky Olivy z populárního seriálu My všichni školou povinní (1984), pak je možné že trpí poruchou, kterou dnes psychologové označují zkratkou ADHD.
ADHD (z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorders) je označení pro hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Děti s touto poruchou jsou prý aktivní již v děloze před narozením, po narození pak často hodně pláčou a málo spí. Problémy však začínají být nejvíce patrné, když dítě nastoupí do školy. Nevydrží na místě, mají sklon neustále povídat, vykřikovat, pošťuchovat spolužáky a rušit je od práce, neudrží pozornost při úkolu či hře, jednají zbrkle, dělají chyby, zdají se být duchem nepřítomné. Chovají se roztržitě, často zapomínají nebo ztrácejí pomůcky, rychleji mluví, než myslí, neumějí odhadnout následky svého jednání (zbrkle vjíždějí na kole na silnici bez rozhlédnutí), mají potíže s komunikací… ADHD však nemá nic společného s inteligencí, přestože dítě nosí domů samé špatné známky.
Kdo za to může?
Rodičové rarášků, můžete se uklidnit, v případě ADHD nejde o výsledek špatného rodičovského přístupu, příčiny této poruchy jsou převážně biologické. Ale vliv mívají rovněž zdravotní komplikace v těhotenství nebo při porodu, znečištěné životní prostředí a strava, užívání alkoholu a podobně. Jedním z důvodů, proč se příznaky ADHD tradičně berou na lehkou váhu, je to, že se v mnoha ohledech jeví jako přemíra vlastností typických pro všechny malé děti. Jenže tady je právě kámen úrazu. Nebudeme-li hyperaktivnímu dítěti věnovat patřičnou pozornost, můžeme se dopustit velké chyby a poznamenat je na celý život.
Jak na neposedy?
* Především přijměte dítě takové, jaké je a neukonejšete se diagnózou.
* Nepodceňujte ho, podporuje jeho sebevědomí.
* Neopakujte mu neustále, že je zlobivé.
* Umožněte dítěti dostatek spontánní hry a pohybu.
* Zadávejte mu úkoly jednotlivě a přehledně, důsledně sledujte jejich plnění.
* Dodržujte pravidelný režim dne, pomáháte tak vyššímu soustředění dítěte a osvojení si užitečných návyků.
* Střídejte různě náročné činnosti.
* Nenechte prožívat dítě jeho neúspěchy o samotě.
* Spolupracujte s odborníky v pedagogicko-psychologických poradnách, existuje spousta kreativních pomůcek, metodik a průvodců, jak s hyperaktivním dítětem pracovat.
Hyper-dospělí?
Přestože u většiny hyperaktivních dětí se příznaky s věkem zmírňují a kolem puberty leckdy i zcela vymizí, ve dvou procentech případů přetrvá porucha až do dospělosti. Takoví lidé pak mají nízkou toleranci vůči stresu, nesnesou čekání ve frontě, bývají příliš mluvní až dotěrní a hodně roztěkaní. Rozeznat je však, je v dnešní „době kofeinu a energetických nápojů" poměrně těžké. Třeba to jen přehnali s denním množstvím kávy. A tak to vlastně dnes trochu vypadá, že být hyperaktivní začíná být zatraceně„in".
