80% informací o okolním světě získává člověk díky svému oku. Jeho části pracují s neutuchající energií a jsou schopny nezarmoutit svého majitele téměř v jakémkoliv prostředí. Poradí si i s explozí barev, které se snaží upoutat naši pozornost při každém pohledu. Zjištění, že ženský zrak vidí mnohem pestřeji a jinak než ten mužský, nemohlo uniknout vědcům, lékařům, psychologům, ba ani marketingovým specialistům. Teorií, které by vysvětlovaly, proč vidí barvy obě pohlaví jinak, je několik.
Ženy mají potenciál pro super barevné vidění!
Primáti jsou schopni vnímat světlo s vlnovou délkou 400-700 nanometrů. Práce s barvami byla svěřena buňkám sítnice oka, což jsou tyčinky a čípky. Zatímco tyčinkám, které nás nezradí v šeru a ve tmě, postačí kombinace černé a bílé, čípky se specializují na barvy ostatní. Obě pohlaví mají za normálních okolností 3 druhy čípků, které vnímají každý svou barvu. Jedny modrou, druhé zelenou a třetí červenou. Jejich vzájemnými kombinacemi vzniká více než milión různých barevných odstínů, které nemají ani své jméno.
Když pomineme 8% světové populace mužů a 0,5% populace žen, kteří se narodili s jemnou, či závažnější poruchou očí a jsou od mala ochuzeni o stovky a tisíce barevných odstínů životní šedi, existuje 2-3% něžného pohlaví, které vlastní navíc čtvrtý druh čípků, což je katapultuje do ještě pestrobarevnějšího světa, než si dokáže obyčejný smrtelník představit.
Není modrá jako modrá. O tom by mohli muži a ženy dlouho vyprávět!
Pánové potřebují ke stejnému zažití odstínu barev jako dámy o něco větší vlnovou délku. A tak není překvapením, že oranžová je pro ně červenější a zelená více žlutější. Specifičnost individuálního zachytávání barev a jejich mozkové pojmenování jde ovšem tak daleko, že drobné odstíny, vzniklé působením světla a stínu v různé denní době jsou příčinou i nejedné rozepře nejenom mezi mužem a ženou, ale i mezi představiteli jednotlivých pohlaví navzájem.
Může za všechno evoluce lidského chování? Úplně ne, ale rozhodně má v barevném problému prsty!
Muži jsou jednoznačně citlivější k objektům, které se pohybují přes jejich zorné pole a k detailům v dálce. Tuto schopnost získali do své genové výbavy jako následníci super lovců, kteří ji potřebovali pro rychlé odhalení kořisti, nebo predátora.
Potomkyně zručných sběraček naopak zdědily vysokou vnímavost k předmětům statickým. Pozorováním jemných odstínů barev plodů přírody vždy zajišťovaly buď jídlo, nebo otravu rodu. A v tom je setsakramentský rozdíl, aby si mohly dovolit být nedokonalé.
Z těchto důvodů je zcela jasné, že pro muže je třeba švestka prostě MODRÉ ovoce, ale pro ženu to může být plod barvy ultramarínové, královské či námořnické modři, indigové, kobaltové, chrpové, safírové, denimové, tmavě modré či s nádechem do fialova. Zatímco pánové, po zaznění jiného slova než modrá, vypínají mozek v předtuše zbytečné námahy svých neuronů, něžné pohlaví si vybaví naprosto přesně všechny odstíny a je schopno ještě dva až tři přidat.
Není ten cirkus kolem barev vlastně jen záležitost jazyková?
Je známo, že muži se pravidelně vydávají vstříc smrti umluvením pouze v době, kdy potřebují dělat dojem na svůj protějšek. Svému miláčkovi jsou schopni vymyslet v potu tváře i dvě či dokonce tři různá jména a jsou na to náležitě pyšní. Ale chtít po nich rozšiřovat jednoduchý systém názvů základních barev, když to nepotřebují ke svému zaměstnání nebo koníčku, je úplný nesmysl. Celý život si vystačí s pojmenováním bílá, černá, zelená, modrá, červená, žlutá, hnědá, oranžová, růžová a fialová. Pokud je zatlačíte do úzkých a budete požadovat větší upřesnění, vyhecují se (ač neradi) k upřesňujícímu světlá či tmavá. Barevnou škálu, kterou je schopna vysypat z rukávu jakákoliv žena, považují za naprosto zbytečnou až směšnou.
Naproti tomu ženy mluví velice rády a také je pravda, že s barvou pracují každý den. Potraviny, oblečení a interiérové prostory jsou převážně jejich doménou a sdílení svých poznatků s ostatními lidmi jim umožňuje košatit svou slovní zásobu i na území barev. Uzavřít je ve světě obyčejné bílé, černé nebo zelené znamená zabít kus jejich vlastního já a odsoudit je k nudě. A tak nikoho nepřekvapí, že od obyčejné žluté a růžové přešly k režné, perlové, hořčicové, lososové, pudrové, fuchsiové, korálové, šarlatové, bordó, olivové, smaragdové, tyrkysové, petrolejové, pískové, okrové, khaki, antracitové a k desítkám dalších speciálních názvů, které dokážou přesně přiřadit k jednotlivým barevným odstínům.
Spojuje nějaká barva obě pohlaví dohromady?
Ano, ženy i muži milují modrou! A naopak, všichni mají problém s hnědou, fialovou a oranžovou. Nevím, jak to máte vy, ale taková mahagonová, lilková nebo mrkvová, které patří podle výzkumů do neoblíbeného spektra barev, jsou přece naprosto úchvatné! Co říkáte?
