Gleid
Gleidshop
Pondělní radost II.
Eshop Gleid

Odkaz narkomanů: Použité jehličky do každé dětské ručičky!

Vím, vím, jarní příjemné téma jako vyšité, viďte? Jenže drogově závislí lidé prostě mezi námi jsou. A s prvními intenzivně hřejivými paprsky je to hold tak nějak víc vidět. Ať je jaro, léto, nebo první středa v měsíci, drogově závislí se mezi nezávislými neoddiskutovatelně vyskytují. Tato problematika tady byla, je a zřejmě vždycky bude. Téma drog ale současně lehce jednoho svede k tomu, aby nad tím s opovržením ohrnul nos, bič a pryč. Nic nevidím a neslyším. Ale, zavírat před realitou oči nemá žádný valný smysl. Naopak. Je správné být ve střehu.

pixabay.com

 

Vidět neznamená vědět

Příjemné všední dopoledne. Slunce svítí, vítr mírně vane a čas se spíš tak mile plouží. Sídliště je liduprázdné, a tak nasávám ten klid. Vůni vzduchu i ten zvláštní podtón, který tohle období mezi zimou a jarem vždycky nabízí. Kolem mě nic. Žádný shon, ani stres. Nebýt monotónně hrkacího zvuku dětského odrážedla, na kterém se bezstarostně zrovna prohání moje ani ne dvouletá dcera (která mi ale současně taky už pětkrát přejela nohu, třikrát si byla jistá, že jí ta lampa uhne a poprvé si vítězoslavně utřela nos do rukávu), asi bych si myslela, že město vyhlásilo nějakou evakuaci a já ji zřejmě prošvihla. Kromě drobné stařenky a jejího psa, nikde nikdo. Ticho, naprostý klid a pohoda. Procházím uličkami důvěrně známého města, které je mou domovinou celý život. Znám tady každý kout. Tedy pocit bezpečí na stupnici od nuly do deseti v ten moment? Sto tři. A pak hned v zápětí? Mínus čtyři tisíce. Proč? Protože můj pohled zavadil přímo o ně. Protože jsem je našla. Protože si tam ležely v trávě jako by nic. Štíhlé, průhledné, ostré, ale taky hrůzostrašné, chladnokrevné, nebezpečné a hlavně POUŽITÉ. Dvě použité injekční stříkačky.

 

To bychom měli. Dopolední seznam tedy čítá dvě použité jehly, jedno neohrabané dítě, které se v jednom kuse válí v trávě plus vetchá stařenka venčící poloslepého pudlíka, který si hodlal místo objevu náležitě očuchat. A já, trochu vyšokovaná svým nálezem. Svoje dítě jsem tedy v cuku letu odšťouchala na jiné místo a stařičkou paní jsem upozornila na to, že její psí miláček není momentálně úplně v bezpečí. Poděkovala a odešla domů. V tu chvíli jsem tam s jehlami osiřela. I já jsem měla chuť to zabalit a běžet do útočiště svého bytu. Jenže co ostatní? Co až se odpoledne naplní sídliště batolaty, většími dětmi, psi a jejich pejskaři, zamilovanými dvojicemi, maminami a lidmi vracejícími se z práce? V tu chvíli mě ze stavu mrazení a konsternace vytrhne zvonění mobilu. Přijímám tedy hovor a slyším klidný a charismatický hlas mého velkého oblíbence. Po pár prvních větách mu skáču do řeči (jakkoliv to sama nemám ráda) a slyším se říkat: „Hm, hm, to je všechno hezké, ale představ si, našla jsem injekční stříkačky. Fuj, viď?“ Bez rozmyslu mužský hlas na druhé straně opáčí: „A víš, co máš teď udělat, že? Neprotestuj a pěkně polož telefon. Pak vytoč číslo vaší městské policie a řekni jim, co jsi objevila! Vidět totiž neznamená vědět. Ty vidíš, že tam leží, ale ostatní to neví. A já ti děkuju, že se díváš kolem sebe a můžeš tak sem tam ochránit i ostatní!“ Běželo mi hlavou, že na to bych přece přišla i sama. Ale je to tak? Skutečně přišla? Neopustil by mě v tu chvíli selský rozum, který by velel ZAVOLAT? Chtělo by se mi zdánlivě plašit? A kolik z nás by se nad nálezem jen zhnuseně otřepalo a šlo si po svém? Tuhle otázku si musí zodpovědět každý sám. A každý z nás také musí začít sám u sebe. Můžeme toho spoustu přehlížet, ale také spoustě nepříjemnostem zabránit. Příště to totiž můžete být vy a vaše batole.

 

Letem světem závěrem: Jak se v téhle situaci zachovat?

  • Myslete na bezpečí svoje i ostatních a zavolejte určitě na pomoc městskou policii. Přijedou a nebezpečný odpad patřičně zlikvidují.
  • Nikdy se, v sebemenším zmatku nesnažte tento “nepořádek“ uklidit sami!
  • Upozorněte ostatní, kteří se poblíž místa nacházejí.
  • Nesahat, nezkoumat, ale nepřehlížet :)
foto-redaktor

Barbora Klímová

"jak být stále ženou"

I když je Bára maminkou velmi živé holčičky, čas na vlastní klid a ženskost si vždycky najde. Někdy u sklenky vína, jindy u hrnečku s kávou. Je zbrklá a spontánní pozorovatelka života i koketa s otázkami k zamyšlení. To ji často dostává do humorných situací, které najdete v jejich článcích. Ctí seberozvoj a svět opravdových mužů, ve kterém si užívá být opravdovou ŽENOU.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

← zpět
Podobné články
Víte, jak se správně chovat ve společnosti? Kdo první zdraví, podává ruku nebo v jakém outfitu nešlápnete vedle? Pár základních a jednoduchých pravidel a rad najdete v tomto článku.
4.4.2018
Jak se poprat se strachem ze psa? Není to snadné, ale naše emoce můžeme ovládat.
6.2.2018

Pes je velmi inteligentní zvíře. Ví a vnímá i to co my lidé často nevnímáme. Sluch, čich i celkové vnímání toho, co se kolem něj děje má pes mnohonásobně citlivější než člověk. Pro mě jsou pejsci ukázkou vědomého přístupu k životu, protože vědí/znají informace, které my lidé ne. Dokonce ví i o svých páníčcích věci, které ani sami páníčkové nevnímají. Jak hluboce nás mají přečtené, o tom si můžeme napsat někdy příště. Dnes s vámi budu sdílet příběh, který se reálně odehrál. Pejsci mě nepřestávají překvapovat a udivovat svou úžasností, kterou nás lidi vedou k poznání a učení se novému. Celá situace netrvala ani 10 minut.

15.5.2019
Mozek je malý ostrov zázraků, ukrytý v našich hlavách. Snaha člověka o pochopení jeho činnosti mu může ušetřit mnoho nedorozumění a trápení. A také pomoci uchovat si duševní svěžest do konce svých dnů.
4.7.2018
Vyhledávání
Překvapení pro vás
O nás
Otestovali jsme pro vás
Najdete nás na Facebooku
Najdete nás na Instagramu
Instagram