Gleid
Gleidshop
Pondělní radost II.
Sérum

Grácie a takt: Jak z hádky vyváznout se ctí?

Dnes je bohužel velkým trendem téměř vše unaveně odkývat. Kolikrát si něco myslíme, ale neřekneme to, protože se to přece nesluší? I kdyby slušelo, domníváme se, že drtivá většina si myslí něco jiného a tak v rámci vlastního klidu mlčíme. Aby náhodou nevznikla nějaká hádka. Ano, je to pohodlné, ale je to nutné? A když už hádka, tak pořádná? Nemusí být. I v rozepři přece můžete uplatnit svůj šarm a slušné chování.

pexels.com

 

Ať mě každý slyší

Muži to mají (alespoň v mých očích) jednodušší. Pohádají se, řeknou si otevřeně, co si kdo myslí, pročistí se vzduch a jede se dál. My ženy praktikujeme (většinou) diametrálně odlišné metody. Utvrdily mě v tom zrovna dnes dvě ženy, které se přede mnou hlasitě hádaly na poště (ano, naprosto chápu, že dusná atmosféra na půdě zalidněné pošty a čekací lístek s pořadový číslem 244 nikoho nenaladí na vlnu míru a klidu, ale co bylo moc, bylo příliš). Hádku nešlo přeslechnout.

 

 

Asertivita v praxi

Nesouhlas. To je běžná situace. Nejde o nic nenormálního, co by nás mělo rozházet. Ale … jde o to, jakým způsobem se nesouhlas projevuje. Člověk, který nemá cit pro takt a už dopředu ví, že nehodlá ustoupit, dokáže pořádně pokazit den. Je vyčerpávající s někým takovým o něčem debatovat. Většinou vám skáče do řeči, snaží se vás hlasitě přesvědčit o své pravdě a tak celkově s vámi nehodlá vlastně vůbec diskutovat. Potřebuje vás uzemnit a přesvědčit, že jedině jeho stanovisko je správné. Pak je to hádka, diskuze, debata, výměna názorů bez hlavy a paty. 

Přesně tak probíhala i zmíněná horká chvilka na poště. Dámy překřikovaly jedna druhou, argumenty doprovázely rozšafná gesta rukama a my ostatní jsme víc a víc horko těžko předstírali, že tam nejsme (co nejsme, tvářili jsme se, že jsme na téhle poště nikdy nebyli, že nikdo nejsme místní a vůbec ani nevíme, že tohle město nějakou poštu má).

A tak mě napadlo … kolikrát jsem se sama chovala stejně? Vypadala jsem u toho taky jako potrefená husa? Rozhodně ano. Tedy směšně, ztraceně a zoufale určitě. A mohla jsem si rovnou na čelo připlácnout nálepku s důležitou informací pro protistranu s nápisem: ne, není potřeba mě zesměšňovat, to teď brilantně dělám sama, díky! Samozřejmě, že každému občas ujedou nervy, ale má tohle pavlačové chování a hulákání velké šance na úspěch? Těžko. Naopak, čím víc křičíte, tím méně je vás slyšet a tím víc dáváte najevo, že jste v úzkých. Urputným překřikováním utvrzujete druhého, že nevíte kudy kam a vybízíte ho, aby si na vás smlsnul.

 

Jistě se znáte s asertivitou. Slovo je to vznosné, ale jak vypadá v praxi tahle komunikační dovednost při prosazování jiného názoru? Tkví překvapivě v drobnostech:

  • Projevte respekt k názoru druhého a dejte tím najevo, že jej nabízíte, ale i vyžadujete.
  • Nezvyšujte nepřiměřeně hlas pokaždé, když chcete a potřebujete pozornost protistrany.
  • Dejte najevo, že můžete názor změnit, ale ne proto, že se to po vás chce, nýbrž proto, že jste ke změně sami došli.
  • Poslouchat není naslouchat, a tak naslouchejte druhé straně, vyslechněte důvody, díky kterým takový názor zastává.
  • Nechte druhou stranu vždycky domluvit, váš řečnický čas přijde.
  • Neuhýbejte pohledem jen proto, že momentálně čelíte vzteklému výrazu protistrany.
  • Hrajte o čas, nevykřikujte každou první hloupost, která vás napadne.
  • Chabé argumenty úplně vynechejte, nepřihazujte je jen proto, aby se něco řeklo.
  • A srážka s blbcem? Nezapomeňte, že v tom případě je všechno zbytečné. Úsměv, snad soucitné pokývnutí hlavou a čelem vzad.

 

Ano, od stolu se to dobře radí, souhlasím. Nicméně můžu sama podepsat, že po trošce, byť kostrbatého trénování, je skvělý pocit odcházet z rozepři se ctí. Je sto a jedno vyváznout z hádky jako dáma, než jako uštěkaná umanutá holka, která si doma musí osmkrát zrekapitulovat, co že to zase plácala.

foto-redaktor

Barbora Klímová

"jak být stále ženou"

I když je Bára maminkou velmi živé holčičky, čas na vlastní klid a ženskost si vždycky najde. Někdy u sklenky vína, jindy u hrnečku s kávou. Je zbrklá a spontánní pozorovatelka života i koketa s otázkami k zamyšlení. To ji často dostává do humorných situací, které najdete v jejich článcích. Ctí seberozvoj a svět opravdových mužů, ve kterém si užívá být opravdovou ŽENOU.

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

← zpět
Podobné články

Pes je velmi inteligentní zvíře. Ví a vnímá i to co my lidé často nevnímáme. Sluch, čich i celkové vnímání toho, co se kolem něj děje má pes mnohonásobně citlivější než člověk. Pro mě jsou pejsci ukázkou vědomého přístupu k životu, protože vědí/znají informace, které my lidé ne. Dokonce ví i o svých páníčcích věci, které ani sami páníčkové nevnímají. Jak hluboce nás mají přečtené, o tom si můžeme napsat někdy příště. Dnes s vámi budu sdílet příběh, který se reálně odehrál. Pejsci mě nepřestávají překvapovat a udivovat svou úžasností, kterou nás lidi vedou k poznání a učení se novému. Celá situace netrvala ani 10 minut.

15.5.2019
Prázdniny jsou ve znamení cestování za odpočinkem a zážitky. Pokud cestujete k moři autem, je třeba nic nepodcenit a na dlouhou jízdu se pečlivě připravit.
2.7.2018

Dnes je bohužel velkým trendem téměř vše unaveně odkývat. Kolikrát si něco myslíme, ale neřekneme to, protože se to přece nesluší? I kdyby slušelo, domníváme se, že drtivá většina si myslí něco jiného a tak v rámci vlastního klidu mlčíme. Aby náhodou nevznikla nějaká hádka. Ano, je to pohodlné, ale je to nutné? A když už hádka, tak pořádná? Nemusí být. I v rozepři přece můžete uplatnit svůj šarm a slušné chování.

6.2.2019
Víte, jak si můžete zjednodušit svůj život? Víte, jak si můžete s dětmi usnadnit přípravu i opáčko do školy? Zapisujte si své nápady, připravujte a plánujte v myšlenkové mapě. Řeknu vám, jak na to.
29.9.2017