Gleid
Gleidshop
Sexy vlny difuzérem?
It's never too late

Kniha, která stojí za to? Kufr z pískovce Jaroslava Kovandy

Básnická sbírka Jaroslava Kovandy s názvem Kufr z pískovce, kterou nám přináší nakladatelství Kniha Zlín, je pozoruhodným výletem do experimentální krajiny poezie.
nakladatelství Kniha Zlín

Divoká poezie Jaroslava Kovandy – v Kufru z pískovce

Jaroslav Kovanda je básník, prozaik, publicista, sochař a dlouholetý redaktor básnického časopisu Psí víno. Pokud znáte básně vycházející právě v tomto časopise, bude vám poezie Jaroslava Kovandy blízká. Nejedná se totiž o čtení právě pro milovníky klasiky, ale spíše pro ty, kteří mají rádi experimentální poezii a přebíhání od jednoho tématu k druhému. Kovandova poezie je odrazem již zmíněného Psího vína – divoká a svá, moderní a bez pravidel. Přesto z ní vystupují jasné a hluboké myšlenky ve zvláštním podání. Z některých básní na vás dýchnou staré časy, moudrost, odvaha a cit. Jiné ve vás možná zanechají především zážitek pozoruhodně namíchaných starých slov i moderních novotvarů. Jistě však ve vás poezie Kufru z pískovce zanechá úžas nad hrou, která je možná snad jen díky kráse a variabilitě českého jazyka, případně jeho různých nářečí.

S experimentálními básněmi Jaroslava Kovandy si zacestujete na venkov i do odlehlých měst, ale také napříč časem. Narazíte na staré básníky i odkazy na moderní dobu. Zamyslíte se nad materialismem a uspěchaným stylem života. Především ale okusíte nová slova, nové vůně a poezii, která je živá díky absenci někdy až příliš svazujících pravidel.

 

Cestou k jezeru Seliger

 

říkám Srbovi Goranovi

který sedí v autobusu hned za mnou

jeden svůj postarší bonmot:

2. července 1992 byla v Bělehradu taková tma

že jsem nerozeznal Srba od Chorvata

a když se ho ptám

jak on rozezná

aby mohl nenávidět

jak oddělí to svoje zrno od plev

co mu napoví ve tmě

aby mohl vinit

do týla mně jen hlesne:

instinkt

 

Ve tmě a za sklem

 

Dnes ráno jsem procházel

riminskou tržnicí

sépie ležely na pultech

jak přibližní básníci

řezníci s úsměvem od loje

kladli mně na srdce obojek

havelok z prasete sedmerým masem plněný

i bezmasou žvýkačku

všechno tam dávali

miláčku

všechno musíš okusit

až se uzdravíš

i do bílé obrazárny na via Gambalunga zajdem

na zdech a pod sklem

tam visí andělským knírkem malované řízy

krajíce krajin v tom ondulovaném ovzduší

i výkřiky dosud nezrozených Venuší

možná tam najdem

ve tmě a za sklem

 

 

+++

 

Tak blízko nebe

tak blízko Sanssouci

sachsenhausenská brána

jako klíště tě sevřela

v náručí

zde kosti žily hlavně pro mýdlo

pro potěchu ze svádění zn. Mengele?

...všude to ostnaté povříslo...

jestlipak si někdy vzpomeneš

na nadpodlažní vlasy

Csillagové Anny

na reklamy z mládí

na dny šedivé jak kyt...

na umělý med

na dřevěné podrážky

na sirénu po bombardování

která z krytů vyměšuje lid?...

 

foto-redaktor

Mgr. Jarmila Flaková

literární redaktorka

Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Podobné články

Kolik lidí slyšíte kolem sebe říkat: „Však je to jen pes.“ Nebo ještě lépe: „Je to jen hloupé zvíře.“ Už když jsem byla malá, tak mi tyto věty nedávaly smysl. Nerozuměla jsem jim, protože jsem to cítila úplně jinak. Měla jsem pocit, že jsem jak z jiné planety, protože nejsem schopná pochopit tak základní věc, jako je rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Ať již patříte do skupiny pronášející tato tvrzení nebo do skupiny, která je rezolutně odmítá, pojďme se dnes ukázat, proč tuto větu považuji za mýtus.

30.8.2018
Čím více se snažíme podmanit si přírodu, tím více příroda protestuje. Někteří to nevnímají, nevidí drtivé důsledky zdánlivě nevinných příčin. Jiní si to uvědomují čím dál tím zřetelněji a bijí na poplach. Ať už je to Orwellovo 1984, Vopěnkův Můj bratr mesiáš nebo Šefarovo Podsvětí, na stránkách před námi nestojí svět plný sci-fi a fantasy, ale pomalu a jistě se kolem nás rozpadá skutečnost, kterou jsme ze své původní krásy přivedli do záhuby. Cestu ke zkáze bravurním stylem líčí i klasická kniha Vladimíra Párala sepsaná vlastně jako parafráze na Čapkovu Válku s mloky.
31.10.2017
Neznám žádné dítě, které by se netěšilo na své narozeniny. Pro každého je to jedinečný den. Děti i dospělí mají svá očekávání. Těší se babičky, dědečky, tetičky, strýčky. Maminky, tatínkové i sourozenci připravují oslavu, kupují dárky, pečou dort. Nezáleží na tom, zda žijete na venkově nebo ve městě, zda máte hodně nebo málo peněz. Nejlepší oslava je vytvořena s láskou s rodinou nebo s přáteli.
29.5.2018
Každý jistě zná den matek, svatý Valentýn - svátek zamilovaných, den dětí. Málokdo ví, že je i den otců, který se blíží.
15.6.2018
Vyhledávání
Překvapení pro vás
O nás
Otestovali jsme pro vás
Najdete nás na Facebooku