Gleid
Gleidshop
Pondělní radost

Kniha, která stojí za to? Kufr z pískovce Jaroslava Kovandy

Básnická sbírka Jaroslava Kovandy s názvem Kufr z pískovce, kterou nám přináší nakladatelství Kniha Zlín, je pozoruhodným výletem do experimentální krajiny poezie.
nakladatelství Kniha Zlín

Divoká poezie Jaroslava Kovandy – v Kufru z pískovce

Jaroslav Kovanda je básník, prozaik, publicista, sochař a dlouholetý redaktor básnického časopisu Psí víno. Pokud znáte básně vycházející právě v tomto časopise, bude vám poezie Jaroslava Kovandy blízká. Nejedná se totiž o čtení právě pro milovníky klasiky, ale spíše pro ty, kteří mají rádi experimentální poezii a přebíhání od jednoho tématu k druhému. Kovandova poezie je odrazem již zmíněného Psího vína – divoká a svá, moderní a bez pravidel. Přesto z ní vystupují jasné a hluboké myšlenky ve zvláštním podání. Z některých básní na vás dýchnou staré časy, moudrost, odvaha a cit. Jiné ve vás možná zanechají především zážitek pozoruhodně namíchaných starých slov i moderních novotvarů. Jistě však ve vás poezie Kufru z pískovce zanechá úžas nad hrou, která je možná snad jen díky kráse a variabilitě českého jazyka, případně jeho různých nářečí.

S experimentálními básněmi Jaroslava Kovandy si zacestujete na venkov i do odlehlých měst, ale také napříč časem. Narazíte na staré básníky i odkazy na moderní dobu. Zamyslíte se nad materialismem a uspěchaným stylem života. Především ale okusíte nová slova, nové vůně a poezii, která je živá díky absenci někdy až příliš svazujících pravidel.

 

Cestou k jezeru Seliger

 

říkám Srbovi Goranovi

který sedí v autobusu hned za mnou

jeden svůj postarší bonmot:

2. července 1992 byla v Bělehradu taková tma

že jsem nerozeznal Srba od Chorvata

a když se ho ptám

jak on rozezná

aby mohl nenávidět

jak oddělí to svoje zrno od plev

co mu napoví ve tmě

aby mohl vinit

do týla mně jen hlesne:

instinkt

 

Ve tmě a za sklem

 

Dnes ráno jsem procházel

riminskou tržnicí

sépie ležely na pultech

jak přibližní básníci

řezníci s úsměvem od loje

kladli mně na srdce obojek

havelok z prasete sedmerým masem plněný

i bezmasou žvýkačku

všechno tam dávali

miláčku

všechno musíš okusit

až se uzdravíš

i do bílé obrazárny na via Gambalunga zajdem

na zdech a pod sklem

tam visí andělským knírkem malované řízy

krajíce krajin v tom ondulovaném ovzduší

i výkřiky dosud nezrozených Venuší

možná tam najdem

ve tmě a za sklem

 

 

+++

 

Tak blízko nebe

tak blízko Sanssouci

sachsenhausenská brána

jako klíště tě sevřela

v náručí

zde kosti žily hlavně pro mýdlo

pro potěchu ze svádění zn. Mengele?

...všude to ostnaté povříslo...

jestlipak si někdy vzpomeneš

na nadpodlažní vlasy

Csillagové Anny

na reklamy z mládí

na dny šedivé jak kyt...

na umělý med

na dřevěné podrážky

na sirénu po bombardování

která z krytů vyměšuje lid?...

 

foto-redaktor

Mgr. Jarmila Flaková

literární redaktorka
Profil
Zaujal vás článek?

Sdílejte ho se svými přáteli

Podobné články
Spálili jste se na slunci? Trpíte zácpou? Nebojte, na zahrádce vám roste první pomoc.
12.7.2018
Prostřednictvím nakladatelství Euromedia se vám do rukou může dostat velice čtivá, zábavná i moudrá kniha mlad...
2.7.2017
Víte, jak se správně chovat ve společnosti? Kdo první zdraví, podává ruku nebo v jakém outfitu nešlápnete vedl...
4.4.2018
Železniční muzeum je umístěno v blízkosti železniční stanice Lužná u Rakovníka. Nachází se v krásné přírodě ve...
25.5.2017