Když se někdo zamýšlí nad zdravotními riziky v domácnosti užívaných čisticích prostředků, nejčastěji si vzpomene na tzv. „Krtka“ (tj. hydroxid draselný), nebo „Savo“ (tj. roztok chlornanu sodného), což jsou zjevné žíraviny. Proto při jejich užití dává každý soudný člověk pozor na to, aby se jimi třeba nepotřísnil. Avšak leckdy lehkomyslně používá mnohé další mycí a čisticí prostředky, o nichž se domnívá, že jsou zcela bezpečné. Většinou přitom ani netuší, že v nich mohou být i skutečné jedy.
V minulých článcích jsme se věnovali kosmetice, a proto nejprve upozorníme na možná rizika mycích prostředků. U nich hrají prvořadou roli tenzidy, které vždy určitým způsobem odmašťují pleť. Značný rozdíl bývá v jejich původu, chemickém složení a působení. Jako silně dráždivé se uvádějí některé syntetické anion či kation aktivní tenzidy, např. lauret sulfát sodný, lauryl sulfát amonný a další. Nejrizikovější přísady, jež můžete nalézt hlavně v tekutých mycích prostředcích, jsou konzervanty (viz čl. na https://gleid.cz/zdravi/508-nejjedovatejsi-latky-v-kosmetice-nepouzivate-je-nahodou-i-vy-podivejte-se). Dále mohou obsahovat i nevhodná barviva a umělé aromatické látky, které často způsobují alergie.
U těchto kosmetických preparátů ovšem stačí zkontrolovat složení, a když tam naleznete rizikové látky, můžete je celkem snadno nahradit vhodnějšími produkty. Mnohem složitější je to ale u čisticích prostředků. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že z hlediska zákonných ustanovení je rozdíl mezi kosmetickým přípravkem a čisticím prostředkem. Jelikož se každá z těchto kategorií řídí zcela jinou legislativou, mohou obsahovat i odlišné ingredience.
Některé suroviny, jež jsou povolené v čisticích prostředcích, mohou dokonce dle zákonných ustanovení poškozovat zdraví. V těchto případech ovšem mají být na obalu uvedena všechna existující rizika – buď slovně, nebo ve formě různých varovných obrázků. Stále více lidí si proto začíná uvědomovat reálná rizika běžně nabízených čisticích prostředků.
Z těchto důvodů se mnozí zamýšlejí, které z nich mají používat. Nejprve většinou nahlédnou do informací o složení. Avšak leckdy v něm nic moc nenaleznou, neboť legislativa umožňuje, že u těchto výrobků nemusí být deklarováno kompletní složení, tzn. názvy všech užitých přísad. Takže místo chemických názvů, jako je např. „lauret sulfát sodný“ (jeho hodnocení je uvedeno v tabulkách knihy Tajemství kosmetiky), můžete ve složení nalézt třeba jen „kation či aniont aktivní tenzidy“.
Kompletní složení bývá uvedeno v bezpečnostních listech, jež ovšem nejsou určené pro veřejnost a nebývá tak snadné se k nim dostat. Prodejci mají povinnost poskytnout je pouze firemním zákazníkům. Existují i datové listy pro veřejnost, kde je také kompletní složení, ale prozatím je dodává jen minimum výrobců. Solidnější firmy a e-shopy s ekologickými prostředky tyto informace uvádějí přímo u daných produktů.
Pokud nakupujete v běžných obchodech, můžete se setkat i s tím, že někteří výrobci uvádějí, že jejich produkty jsou „ekologické“. Leckdy je to ale jen jejich firemní mínění, nebo zjevná propagace. Nepostačí se tedy řídit jen dle obrázků či názvu výrobku – skutečnost zjistíme až z jejich celkového složení. Žel v něm nezřídka můžeme nalézt i takové chemikálie, které nejenže nejsou „ekologické“, ale některé z nich mohou způsobovat i zdravotní problémy. V čisticích prostředcích je potřeba rovněž dávat pozor zejména na rizikové konzervanty a alergizující umělé aromatické látky.
Nepříznivé dopady mohou též mít různé speciální prostředky, užívané k desinfekci toalet, koupelen atd. A to nejen na lidské zdraví, ale i na životní prostředí. To rovněž zatěžují i ostatní čisticí prostředky, které většina lidí moderní doby užívá k praní, mytí nádobí (ať už v myčce nebo dřezu), čištění podlah či dalších předmětů. Chceme se zbavit nečistot, což je správné. Avšak do vody, jejíž značné množství k tomu spotřebujeme, přitom leckdy splachujeme různé chemikálie, které v lepším případě skončí v čističkách odpadních vod, v horším případě v řekách, mořích či oceánech.
Všechny mycí a čisticí prostředky obsahují tenzidy, přičemž mnohé z nich jsou těžko odbouratelné. Při posuzování vlivu tenzidů na životní prostředí se posuzuje hlavně jejich biologická rozložitelnost, tj. schopnost rozkladu na jednodušší látky (v ideálním případě na vodu a oxid uhličitý). Pokud se tenzidy nerozloží ani nezachytí v čističkách odpadních vod, dostávají se posléze do potoků či řek a způsobují tam různé škody. Mimo jiné je ve vodních tocích můžeme viditelně pozorovat jako nevábnou pěnu.
Vezmeme-li v úvahu výše uváděné i další skutečnosti, měli bychom dojít k závěru, že se skutečně vyplatí důkladně zkontrolovat složení mycích, čisticích i pracích prostředků, jež užíváme. A pokud v nich nalezneme nevhodné ingredience, je třeba provést patřičné změny k lepšímu. Jinak řečeno: nakupovat takové produkty, jež nebudou poškozovat naše zdraví a zároveň budou šetrné i k okolní přírodě.
Které to jsou? Uveďme si alespoň několik příkladů. K běžnému mytí je vhodné především přírodní mýdlo, které by nemělo být parfémované, obarvené ani jinak chemicky znehodnocené. Kdyby někdo chtěl naprosto přírodní produkt, může vyzkoušet kořen u nás běžně rostoucí bylinky mydlice lékařské. Ta se v minulém století prodávala jako prostředek na praní jemných tkanin, hedvábí a vlny pod poetickým názvem „mýdlový kořínek“.
Někteří výrobci ekologických čisticích prostředků místo ní užívají mýdlové ořechy, jež obsahují významná množství saponinů a slizovitých složek. Ty mají rovněž dobré čisticí schopnosti. Jejich účinek lze podpořit přídavkem jedlé sody, jež má mnohostranné použití při čistění a údržbě eko-domácnosti. Namísto výše uváděného „Krtka“ můžete do odpadu nasypat právě sodu a zalít to kuchyňským octem. Začne to bublat a zároveň to i čistí.
Pokud možno byste měli dávat přednost zcela přirozeným prostředkům, k nimž patří voda a již uváděný ocet, éterické oleje (např. pomerančový, citronový apod.) či další čistě přírodní produkty. Kromě toho lze k čištění využít i některé byliny či jejich části – třeba přeslička se odedávna používala k cídění nádobí jako „rostlinná drátěnka“.
Ekologický úklid tedy v prvé řadě vyžaduje změnu myšlení a je třeba se naučit poněkud odlišné postupy. Není přitom nutno navracet se k dřině našich předků, rýžákům a valchám. Postačí využívat v rámci možností takové materiály a prostředky, jež neškodí životnímu prostředí ani lidskému zdraví!
