K ČEMU DOCHÁZÍ MEZI MUŽEM A ŽENOU
Napadá mě, že mnohým lidem utíká podstata mužství a ženství, vlastně vše je jakoby obráceně. Ženy přebírají odpovědnost za to, co by měl dělat muž a muž se snaží naplnit představu ženy v domnění, že je to tak správně. Správně nakonec není skoro nic a muž se musí pořád před něčím obhajovat.
Žena začíná svého muže poučovat, na to ale muž reaguje popudlivě a vzniká konflikt.
Je to taková opakující se spirála, kdy je žena nespokojená, protože muž nedokáže přebrat odpovědnost za své činy. Jenže muž k tomu mnohokrát nedostane prostor, jelikož ženy mají tendenci vychovávat své muže jako vlastní děti, a nechovají se k nim jako k respektovaným vůdcům své rodiny.
Vzpomínám si několikrát na mé pokusy, kdy jsem chtěl vzít realitu do svých rukou, udělat mužný čin, ale ještě před tím jsem byl výchovnými pochybovačnými útoky ze strany ženy paralyzován a vrácen do nemohoucího pocitu dítěte, až se mi opravdu záměr nepodařil. To se ale začíná dít právě tehdy, kdy žena necítí odpovědnost od svého muže a takhle se to děje pořád dokola a dokola. Kde se to bere? Kde se bere ta nedůvěra?
SPIRITUALITA MUŽE SPOČÍVÁ V JEHO ČINECH
Mužům chybí schopnost konat podle toho, co opravdu cítí. Něco jiného tvrdí a něco jiného dělají, pak si to všelijakými způsoby obhajují, protože neunesou ten tlak zodpovědnosti za činy, o kterých si myslí, že by měly být správné. Je to přeci těžké tyto hodnoty v dnešním světě konat, nehodí se to do společnosti, okolní názor a kolektivní zvyky je doženou k ústupu, a pak jen mluví a mluví a přesvědčují se, že to nemohli udělat jinak, že takhle je to správně, chtějí na to rychle zapomenout, tak šup třeba do hospody a po pár doušcích je to pryč. Ale ono to pryč není, je to vidět v jejich očích, to potlačené svědomí, je to cítit u nich doma a žena jako velice citlivá bytost toto velmi dobře vnímá. Převážně nevědomě. Ženě jakoby tam pak něco chybělo a hledá to někde jinde, co to je? Co je to, co dnešním mužům chybí?
Je to uvědomění si své duchovní podstaty, tzn. souladu univerzálního řádu cosmos a následná přeměna tohoto řádu v činy!
MUŽ=DUCH … ŽENA=HMOTA
Dnes převládá všeobecné mínění o tom, že do vztahu přináší spirituální uvědomění především žena. Žena je citlivá, vnímavá a velmi zvídavá. Vzdělává se v ezoterních vědách, žije duchovním rozvojem. To je naprosto v pořádku do chvíle, kdy to žena začne dělat i za svého muže. Ženy necítí ve svých mužích uvědomění duchovní podstaty a často se na toto téma nedokážou se svým mužem ani bavit. Jeho odpověď většinou zní "To jsou ale pěkný blbosti." Muž má být přece drsoň, který nedává najevo své emoce, nemusí je přece ani umět vnímat od ostatních, ani od své ženy. Přitom žena si je těchto zákonitostí velmi často vědoma, pociťuje touhu se v tomto směru více vzdělávat. Ale necítí v tom od svého muže podporu a přebírá vedení duchovního růstu za oba i za rodinu. To by měl ale dělat muž, protože muž=duch a tvoří duchem, zatímco žena=hmota a tvoří hmotou. Muž je duchovní, žena materiální, ano, je to přesně naopak. Přitom muž má ale zodpovědnost jak za duchovní, tak i materiální růst své rodiny. Po několika marných pokusech vydolovat ze svého muže aspoň náznak duchovní podstaty se žena začíná vzdalovat svému muži, začíná být plně samostatnou jednotkou a mění se v muže, projevuje se to i fyzicky, najednou nám tu pobíhají ''babochlapi'' s amuletem na krku, vyznávající feministické postoje s názorem, že muži jsou k ničemu.
JAK Z TOHO VEN?
Myslím, že pro muže je největší zábranou k uvědomění si své duchovní podstaty především jejich ego. Ego, které je nezdravé a brání se kdykoliv a čemukoliv, co nedává pro jeho výklad reality smysl. Dnešní ego muže je velmi háklivé a vznětlivé, brání se totiž pravdě. Ze své zkušenosti ale vím, že pokud se naučíme nereagovat jenom egem, čili reagovat i srdcem, pak se nám začíná dýchat v tomto světě mnohem lépe. A co dokáže brousit tvrdou skořápku ega nejlépe? Především sebeláska, jelikož přehnaná reakce ega je obrana srdce, které je zraněné nebo nedomazlené a nemá se rádo.
Pokud si neuvědomíme tuto variantu, pak další prostředek, jak obrousit tvrdou skořápku ega, jsou výchovné facky života, někdy dostaneme i pořádné ''dělo''. Někdy několik ran, které nás pokaždé sejmou až k zemi, dokud si jednoduše neuvědomíme, že jsme to my, kdo dělá chyby, a že musíme my změnit postoj k životu tak, abychom ty "děla" nedostávali. Ne nadarmo se říká "pýcha předchází pád". Můžeme to pozorovat v několika fázích, kdy ty malé ranky prožíváme třeba denně v podobě hádek s parterem/kou až po opravdu velké pecky v podobě neodpustitelných konfliktů, trhání srdcí na kusy, nekonečné boje o kus identity, které nás pošlou až na dno.
Za mě osobně je známkou moderního muže umění přiznat si svojí chybu a změnit postoj tak, aby nepadal na "držku".
Proto je pro muže velmi důležité uvědomit si, co jsou jeho skutečné hodnoty a konat v souladu s těmito hodnotami. Nemyslím tím ty alibi, kterým uvěřili, aby se skryli před zodpovědností, ale opravdové, skutečné, šlechetné hodnoty muže. A pokud podle nich bude konat, pak se shledá i se svou spiritualitou, svou tvořivou a láskyplnou duchovní podstatou. A světu bude lépe, to ale bude ještě dloooouhý proces.
