Často se v médiích dovídáme o problémech s plastovými odpady, např. o jejich ohromném výskytu v mořích a oceánech. Lidé si toho většinou všimnou až tehdy, jestliže je vlny vyvrhnou na pláže, nebo když se částice mikroplastů naleznou v tělech mořských živočichů, v mořské soli atd. Připomeňme si též letošní rozsáhlé požáry více skládek umělých hmot v sousedním Polsku, jež značně zamořily okolní ovzduší. Proč k takovým pohromám dochází?
Jsme zavaleni tunami plastů
Plasty se užívají již dlouho. Jelikož se u nás i v okolních státech zaběhlo třídění odpadů s možností jejich recyklace, zdánlivě to vypadalo, že s nimi nebudou větší problémy. Dříve vykupovala tříděný plastový odpad hlavně Čína, aby z něj po recyklaci vyráběla rozličné umělohmotné výrobky. V nedávné době ho již ale ze zahraničí vykupovat přestala, neboť má dost vlastního odpadu.
Tím se situace pochopitelně změnila. Místo aby někdo zpracovatelům plastových odpadů za jejich odběr platil, museli naopak zaplatit tomu, kdo je od nich odebere. Mnohé nepoctivé chytráky napadlo, že by na tom mohli vydělat. Odkupovali proto plastový odpad, ale jelikož neměli dostatečnou kapacitu na jeho recyklaci, naložili ho třeba na nákladní loď a vysypali do moře či oceánu. Nebo tajně podpálili skládky, na něž ho navezli. Inu, i takovýmito zločinnými taktikami se lze zbavit nežádoucího odpadu.
Nepostačí ovšem jen uznat, že takovéto jednání je špatné, ale je nutno mu skutečně zamezit. Jenže jak se zbavit tolika plastů, abychom nebyli zavaleni hromadami odpadků? Rozhodně není řešením buď je běžně spalovat, anebo naházet do vody. Přestože je toto každému normálnímu člověku jasné, nezodpovědní lidé to v obrovském rozsahu dělají. Jak nesmírné je třeba množství plastového odpadu, které je každý rok vysypáno do moří, dokazují i oficiální údaje: má to být zhruba osm milionů tun!
Hlavní příčinou této plastové pohromy je skutečnost, že v současnosti produkujeme gigantická množství biologicky nerozložitelných odpadů. Jak nebetyčně se v tom ohledu odlišujeme třeba od doby před sto lety! Rozhlédneme-li se kupř. ve skanzenu po tehdejších předmětech, vidíme, že byly ze dřeva, keramiky, skla, slámy či dalších přirozených materiálů. V podstatě byl tenkrát téměř všechen odpad přirozeně odbouratelný. Zbytky z kuchyně se daly na kompost, popel z kamen se někde vysypal, takže nebyly potřebné ani popelnice.
Jak je to s odpadem dnes?
Lidé v ekonomicky vyspělých státech se vyspí na plastové matraci a posteli. Vstanou, na umělohmotný kartáček si z plastové tuby vymačkají zubní pastu, též plnou umělých chemikálií. Do plastového kalíšku si napustí vodu a vyčistí si zuby. Muži se oholí umělohmotným holicím strojkem. Ženy si zase na všemožné části těla aplikují všemožné preparáty, které jsou jednak v plastových nádobách a kromě toho jsou též převážně složené z umělých chemikálií. Malé děti to naštěstí mají jednodušší, avšak kolik jen mívají umělohmotných hraček!
Moderní lidé pak většinou někam jedou – ať už autem či jiným dopravním prostředkem, které přestože bývají zvenku plechové, uvnitř jsou umělohmotné. Spěchají do budov, jež sice obsahují i přirozené stavební materiály, ale zvenku jsou většinou izolovány umělým polystyrenem. Sednou si tam na umělohmotné židle či křesla a začnou cosi dělat na počítači či jiných přístrojích, jež bývají také převážně z umělých hmot. Na oběd pak mnozí spěchají do fast foodu – na plastovém tácu mají umělohmotný talíř a příbory, v umělohmotném kelímku nějakou limonádu, kterou s chutí pijí plastovým brčkem…. Inu, žijeme v době plastové.
Někomu to možná vyhovuje. I leckteří „vědci“ se naparují, jak jsou vynalézaví a šikovní. Vždyť dokázali vymyslet a vyrobit statisíce umělých sloučenin a hmot. Připadají si zřejmě trochu jako „stvořitelé“ – vždyť vytvořili docela nové látky, jež se v přírodě předtím nevyskytovaly. Až v naší moderní době se našli natolik „chytří géniové“, kteří to dokázali. Leč ti moudřejší se už zamýšlí nad tím, co dělat s tolika umělými nesmysly.
Existuje řešení?
Nepostačí ovšem jen dílčí řešení, jakými je třeba snaha o omezení užívání plastových pytlíků, tašek, brček, apod. Abychom docílili skutečného zlepšení, je nutno zamezit nadužívání plastů v mnohem větším rozsahu. Každý přitom může začít sám u sebe. Třeba tím, že bude preferovat produkty ve skleněných lahvích či v přirozeně odbouratelných obalech. Mnohé zbytečnosti též nemusíme vůbec kupovat ani užívat.
Přírodě i sami sobě pomůžeme v prvé řadě tím, že ji přestaneme znečišťovat. Kromě toho bychom ji též měli začít očišťovat ode všeho, co jsme tak lehkomyslně vyprodukovali a co ji nyní zatěžuje. Teprve poté budeme moci dosáhnout všeobecného zdravého rozvoje.
