Můj otec s námi často vyrážel na dlouhé pěší výlety po Chřibech a nikdy sebou nic nebral. Ani svačinu, ani vodu. Naučil nás, co se dá v lese a na loukách utrhnout a sníst a kde se může pocestný napít. Kdo moc fňukal, že už má hlad, tomu strčil nějaký hřib. Nekecám.
Jíst krajinu, po které chodím, mi proto vždycky připadalo jako něco velmi přirozeného. A vždy to byly ty nejklidnější chvíle mého života. Později jsem se dočetla, že pojídání plevele je navíc naprosto a zásadně zdravá záležitost a ještě později jsem učinila zkušenost, že je to rozhodně daleko jednodušší, než si něco na zahradě sama vypěstovat.
Rovnou do pusy nebo umýt?
Pro mnohé je důležitá otázka mytí plevele před konzumací. Na to je jednoduchá odpověď. Nedělejte to. Přirozený instinkt a zdravý rozum člověku zabrání aby strkal do pusy něco, co roste kdekoliv v městské zástavbě, u dálnice, u pole s řepkou, na hřbitově, golfovém hřišti, u chemičky nebo poblíž čističky odpadních vod. Organismy přirozeně se vyskytující na listech rostlin ale obohacují náš vnitřní mikrobiom a to je významný zdravotní benefit, který prakticky nelze získat jinak.
Přečtěte si také: Bylinky, které vám doma nesmí chybět
