Jaký je život v Mexiku, jací jsou místní lidé a co si sbalit s sebou, na to nalznete odpovědi v prvním článku o Mexiku :)
Mluvíme-li o Mexiku, nelze se nezmínit o plážích a dokonalé přírodě. Jde o tropický pás, fauna a flóra je bohatá, překrásná, je možno navštívit nespočet přírodních parků, které zabírají obrovskou plochu, jezdí se tu vždy nějakým prostředkem - vláčkem nebo autobusem. Vegetace je bujná a okouzlující, každý park má i vodní plochy, kde pod vámi na hladině proplouvají obrovské želvy. Je zde možnost potápění za podmořskými krásami, včetně rejnoků a žraloků. Pro mne úžasným zážitkem byla návštěva pravého pralesa, samozřejmě s průvodci, neboť je tu hodně hadů, pavouků, šelem a hlavně mnoho různobarevných překrásných papoušků. Do pralesa jsou vždy vypravovány výpravy čítající kolem 6 osob maximálně. Průvodci musí být zkušení a velmi dobře znát nejen prostředí, ale i určitou historii. Je to velmi nevšední zážitek, najednou se objevit uprostřed pravé džungle, kde je třeba být potichu a poslouchat zvuky přírody a fauny. Je to úžasné, nezapomenutelné, vyvolává to obrovskou bázeň, úctu a obdiv.
V této souvislosti bych ještě ráda poukázala na přednosti pláží, jak v Mexickém zálivu, tak z druhé strany Tichého oceánu, ráje pro surfaře. Pláže jsou jak soukromé, tak veřejné. Ty soukromé nabízejí mnoho sportovních aktivit, je zde řada restaurací s kuchyněmi z celého světa – japonské, čínské, mexické, asijské, francouzské, (českou kuchyni jsem tam neobjevila). Tyto pláže jsou vázány vždy k hotelovému komplexu a nabídky jsou všeobecné, od vlastního řidiče s autem, s průvodcem, přes výlety na oceán až po aktivity relaxační - masáže, koupele, bahenní zábaly atd. V menu hotelových komplexů snad nechybí nic, co by člověk mohl postrádat. Veřejné pláže jsou jiné v tom, že jsou celkem plné, o víkendech až přeplněné, neboť snad každá mexická rodina tráví volné chvíle, hlavně víkendy, na plážích, je to forma rodinného trávení volného času. Ale i tady je nabídka velkolepá.
Společenské postavení mužů a žen, emancipace, pracovní podmínky a vzdělání
Jde o složitější téma. Ve velkých městech je situace úplně jiná, než na vesnicích a malých městech. V těchto menších oblastech je řada žen, možná většina, doma, se základním vzděláním, stará se o děti, kterých bývá kolem 4, o domácnost a zajišťuje provoz domu. Muž pracuje a rodinu zajišťuje materiálně, socioekonomicky. Aby děti mohly chodit do školy, tyto rodiny vedou více méně tradiční způsob života, který je celkem skromný a naprosto zažitý. Ve velkých městech se vzdělání žen výrazně zvyšuje, se vzděláním souvisí i pracovní možnosti, takže ve velkoměstech je běžná zaměstnanost žen stejná jako v Evropě nebo jinde ve světě. Zastávají i vysoké pracovní pozice, například hodně žen je lékařek v nemocnicích, mají ale i své privátní ambulance. Nelze nic paušalizovat nebo zevšeobecňovat, ale čím větší město, tím větší civilizační postup, postavení žen i mužů je rovnoprávné, i když je stále cítit patrný patriarchát. Stejné je to se vzděláním, na vesnicích je mnohem menší vzdělanost, u starých lidí až negramotnost. Přesný opak je ve velkých městech, kde naopak kromě klasických škol, je i řada různých školských zařízení pro dospělé, starší či seniory s cílem udržet jejich pracovní schopnost a konkurenceschopnost.
Rozdíly jsou snad napříč celým Mexikem, snad ve všech oblastech, i když asi není možné říct, že je to někde úplně dokonalé a není žádná skulinka, která by se nemohla zlepšit. Tak takový je život v Mexiku, takové je Mexiko. Co jim ovšem nelze upřít je, že jsou to lidé velmi milí, familiární, dost skromní, kteří návštěvu odjinud považují za dar a požehnání, o kterou mají povinnost se postarat i na úkor sebe samých. Milují svou vlast, život a ctí ostatní lidi. VIVA MEXICO!
