V minulém článku „Skutečně si se psem rozumíme?" jsme si popsali, jak jednoduše může být porozumění se psem narušeno. Nedorozumění či nejasnost vzniká, když předávaná informace od jednoho partnera k druhému není druhému partnerovi v jeho vnímání a realitě pochopitelná, dobře čitelná či jednotná.
Nedorozumění vzniká snadno, mnohdy i nevědomě. Proto je správná komunikace velmi důležitá.
V každé situaci naše vzájemné porozumění může a ovlivňuje mnoho věcí, např. vlastní zkušenosti, emoce, výchova nebo i okolí, se kterým jsme v kontaktu. Záleží na obou partnerech, jejich vnímání a umění porozumět situaci, ve které se zrovna nachází. Dnes se s vámi podělím o tajemství, které mi bylo odkryto po mnohaletém soužití se zvířaty. Toto tajemství je základem uvědomění, proč si lidi a psi mnohdy nerozumí.
Pro jednodušší pochopení podstaty tajemství je dobré si nejdříve popsat pár základních věcí, které vám budu sdílet tak, jak jim rozumím já. Pokud situaci vnímáte jinak, tak je to úplně v pořádku. Sdílím s vámi toto tajemství, jelikož ze své praxe vím, že jeho pochopení velmi funguje a omezí vaše nedorozumění. Věřím, že pochopení těchto základů velmi pomáhá a vidím to na každém pořádaném setkání.
Říkám o sobě, že jsem přírodní člověk. Podle mého vnímání a cítění je každý člověk přírodní tvor. Stejně jako ostatní zvířata. Vždy jsem měla pocit, že my lidé patříme do přírody. Soužitím v lidské společnosti mám pocit, že člověk se ve svém vývoji i svými činnostmi od přírody dost odklání. Vývojem různých technologií a žitím mimo přírodu (já říkám žitím v betonu), se člověk postupně více a více odklání také od své podstaty - toho kým je. Pokud patříte mezi ty, kteří si dnešní rychlou dobu užívají jak je, tak je to taky správně. Respektuji to, jak to v životě máte a chcete mít. Já mám ale někdy pocit, že odklonem od naší podstaty a současným činěním se nám lidem možná i nechtěně zastiňují schopnosti, které jsme dříve měli. Dříve myslím období, když jsme žili v souladu s přírodou, v respektu a vděčnosti. Rychlá doba, plná nových informací a technologií, nepříjemnosti každodenního života na nás tlačí a dostávají nás do stresu či neklidu. Tento neklid se většinou (ne moc příjemně) projeví na naší reakci vůči nastalé situaci. Hlavou nám běží myšlenky, co ještě máme udělat či co jsme ještě neudělali. Pozornost máme roztříštěnou na několik úkolů najednou, protože je toho hodně, co musíme zvládnout.
Ruku na srdce, kolik z nás dokáže být plně v přítomnosti? Kolik z nás zvládá zastavit proudící myšlenky nebo řešit vypjaté emoční situace? Kolik z nás umí dávat plnou pozornost bytosti, se kterou v daný moment jsme? Pokud jste se zařadili mezi ty, kteří to zvládají zdárně, tak vám gratuluji a upřímně vás obdivuji. Jsem ale přesvědčena, že pokud jste byli při posuzování féroví, tak nás bude většina těch, kteří naznáme, že různě často v různých situacích ještě je na čem zapracovat. Za sebe vím, že se učím pořád, s každou situací. Myslíte, že nepíšu k věci?
Vše uvedené souvisí s tajemstvím, které vám nyní chci odhalit. Měla jsem nespočet setkání a mohu říci, že tuto podstatu soužití se psem si neuvědomoval skoro nikdo.
Pes je úžasná bytost, která svým projevem promlouvá k okolí v jednotě. Představte si situaci, když se pes raduje. Co fyzicky dělá, jak se cítí a nad čím přemýšlí?
Dejte si chvilku popřemýšlet o této situaci.
Přišli jste na to? Pes (a za sebe si myslím, že i jakékoliv jiné zvíře) vysílá do okolí pouze jednu informaci. Nenosí masky, přetvářku či nekonstruuje předsudky. My lidé máme tuto informaci rádi, protože je pro nás minimálně podvědomě lépe čitelná. Většinou pokud něčemu nerozumíme, tak je naše vnímání ovlivněno minulými událostmi, zkušenostmi, různými bloky/strachy apod. a tím informaci nejsme schopni správně přečíst. Toto platí i naopak, a to v případě, pokud informaci ke psovi vysíláme my. Jedinečný základ k porozumění obsahuje knížka Znaková řeč pro psy.
Na rozdíl od zvířat, člověk mnohdy nepředává okolí pouze jednu informaci, nežije v jednotě.
Tajemstvím, které vám nyní odkrývám, je, že pokud jsme schopni a ochotni se dopracovat k vnitřní jednotě, tak si velmi ulehčíme další komunikaci a partnerství nejen se psy. Lidské vnímání ve vztahu bývá zastřeno nevědomím, a proto mnohdy nejsme ani sami schopni odhalit, co by v naší komunikaci se psem mohlo být lepší, jednodušší a tím pádem také šťastnější. Při správně předávané jednotné informaci protistrana reaguje správně. Náš vztah se psem již potom není o "přetahování”, ale je o spolupráci a partnerském vztahu naplněném lehkostí.
Chcete vědět více jak si zjednodušit a ulehčit soužití se psem? Napište mi na cloudlesslifecoach@gmail.com.
Nyní již víme, jak nedorozumění vzniká i z čeho případně může pocházet. Jeho náprava či odstranění potom záleží pouze na vás a způsobu, který zvolíte. V dalších dílech se již budeme věnovat konkrétním případům z praxe.
