Každý vztah dvou lidí vyžaduje částečné přizpůsobení. Je to logické a naprosto v pořádku. Musíte si jako pár vyjít často vstříc, a to i za cenu mírných obětí na svém dosavadním způsobu života. Bavíme se tady o změně našeho časového rozvrhu, slevení z některých představ nebo nároků a třeba i o nových zálibách nebo činnostech, které jsme doposud nedělali.
Sblížení dvou lidí vyžaduje trošičku změny a trošičku ústupků. Hranice, kam až zajít, je těžko definovatelná, protože u každého páru to bude jinak.
Na co byste si měli dát pozor?
Nikdy nic nedělejte proti svému přesvědčení. Pokud tuto zásadu porušíte, vymstí se vám to v budoucnu formou zvýšené nenávisti k partnerovi. A nepomůže vám ani vlastní ubezpečování, že to děláte proto, že ho milujete.
Vnímejte upozorňující pocit, že vy toho děláte pro druhého více než on. Pokud se dostaví, sedněte okamžitě za stůl, papír do ruky a sepište si pěkně pod sebe, jak se přizpůsobujete vy a jak váš druh. Pokud je seznam pod vaším jménem mnohem delší, změňte to. Nebo váš pocit nespravedlnosti udusí všechny sympatie a dobré úmysly a uvrhne vás do zloby.
Přehodnoťte své přesvědčení, JSME JEDNO TĚLO A JEDNA DUŠE, pokud ho nosíte v hlavě, protože je to pitomost. Jste dvě individuality s vlastním životem, které se na pár hodin denně spojují dohromady. Máte se rádi, je na vás spolehnutí, pomáháte si, ale pořád jste dva rozdílní lidé.
Ženy jsou přebornice v obětování se, a to zejména v době zamilovanosti. Normální muž se mnohdy nestačí divit, co za klenot objevil. Zatímco ostatní chlapi nadávají na to, co mají doma, jeho miláček s ním zuřivě fandí na fotbale, šlape v zimě i dešti po okolních kopcích, obdivuje staré automobilové veterány na závodech, posedí s jeho kamarády v hospodě u piva, sedí trpělivě u rybníku a jásá u každého záběru, dívá se na válečné filmy nebo jde na hon. Pokud to vše zkusíte a začne vás to doopravdy bavit, super, budete mít krásného společného koníčka. Jestliže to ale děláte jen proto, že ho milujete a abyste byli spolu, OKAMŽITĚ SKONČETE!
Proč?
Protože se dostáváte do dokonalé role oběti a popření sebe sama. A navíc mystifikujete svého partnera, který bude počítat s tím, že je to váš opravdový zájem a v budoucnu mu připravíte velké rozčarování, že to tak není. A nebude to tak daleko. První velké a často trvalé odhalení ženy nastává po porodu. Pokud není v roli oběti trvale usazena i emocionálně, praští se všemi koníčky, které jí nejsou vlastní, a dokonce bude proti nim i zaujatá. A tak se partner nebude stačit divit, když čím dál častěji uslyší: „Nevím, co na tom fotbalu máš! Nebudu jezdit na kole, mám toho za celý týden až dost! Koho zajímají staré vraky! Nemysli si, že do hospody budeš chodit každý den! Nemám nic jinačího na práci než čučet do vody! Nechápu, co na těch filmech máš! Jak můžeš zabít zvíře!" A znelíbíte se mu. Protože on si vybral jinou ženu.
Je zajímavé, že muži (opět normální) takovou tendenci k popření sebe sama nemají. Nebo si dovedete představit, že by s vámi partner seděl poctivě u každého dílu Esmeraldy, chodil pravidelně s vašimi přítelkyněmi na kafíčko, celé dny brouzdal po obchodech, přihlásil se do dance centra, upletl šálu nebo hodiny četl u vašich nohou? Ani s pistolí přiloženou ke spánku. A to vůbec nevyvrací fakt, že i chlapi se přizpůsobují. Ale nikdy se nenasunou do role oběti. A to je dobře!
Tak proč to ženy dělají?
Mnohé se bojí být přirozené. Snaží se dostat do role ideální partnerky a odezírají každé mužovo přání. Některé jdou tak daleko, že mění nejenom své chování, ale i svůj vzhled. Barví si vlasy na blond, nechávají si zvětšit prsa, moří se v posilovně, mění svůj šatník, a to vše pro svého miláčka. Jiné mění zaměstnání, přestávají se scházet se svými kamarádkami, stávají se sexuálními otrokyněmi a nechávají se i zbít. Což je všechno už vážný problém.
Jiné se bojí, že partnera ztratí, a tak raději popřou sebe samu a plní všechna partnerova očekávání. Ani si neuvědomují, že se tímto způsobem ke ztrátě přibližují rychlostí světla. Je neodvratná.
Je nějaké vysvětlení takového jednání?
Kořeny takového chování hledejte ve vašem dětství. Pokud se výchova omezovala na: „Jestli nebudeš hodná, tak tě potrestáme!" nebo „Když posloucháš, je všechno v pořádku. Jinak tě nemáme rádi!", vaše sklony se přizpůsobovat budou větší. Pokud už je na sobě pozorujete a dokážete si je přiznat, máte dobrou šanci s tím ještě něco udělat, než nadobro ztratíte svou důstojnost. A vzápětí i milovaného muže!
