Děti jsou velmi adaptabilní. V raném věku se učí s lehkostí a zájmem a dokáží se přizpůsobit jakémukoliv komunikačnímu stylu své rodiny. Využijme toho, pokud je jeden z rodičů cizinec. Musíme však být velmi svědomití, jinak malému batolátku zavaříme akorát tak na guláš.
Co je přirozený bilingvismus?
Pokud dítě vyrůstá ve smíšené rodině, tzn. vychovávají ho rodiče nestejné národnosti, dochází k přirozenému učení dvou různých řečí. Do jaké míry si dítě dokáže osvojit oba jazyky a v jaké kvalitě, však záleží na několika faktorech.
Nejdůležitějším elementem úspěšnosti jsou sami rodiče a míra jejich pečlivosti. Na dítě je třeba hovořit svým rodným jazykem již od prvních dnů života a tento jazyk nemíchat s žádným jiným. V česko-anglickém manželství tedy probíhá komunikace pouze v češtině (například s maminkou) a pouze v angličtině (například s tatínkem). Mezi sebou se mohou rodiče dorozumívat jedním z těchto jazyků, ale ve vztahu k potomku je třeba využívat pouze svou rodnou řeč. Malý človíček tento systém dorozumívání (jeden rodič-jeden jazyk) rychle přijme za své a tzv. „přepínání“ mezi jazyky mu později nebude činit problémy. V některých rodinách se přirozený bilingvismus rozšiřuje i na ostatní členy rodiny, a je to tak správně za předpokladu, že každá z osob mluví na dítě POUZE svým rodným jazykem. Spolu se zmíněnou česko-anglickou rodinou žije totiž i švédská babička a s domácností jim vypomáhá francouzská au-pair. Všemi čtyřmi jazyky se dítě může naučit úspěšně komunikovat.
Do jaké míry zvládne dítě ovládat několik jazyků naráz?
Vždy bude jeden jazyk majoritní a každý další minoritní. Výběr „oblíbenosti“ jazyka však nezávisí jen na rodičích. Aby batole a později školák a adolescent ovládal bez výraznějších obtíží své rodné řeči, je třeba dodržet tyto zásady:
- Jeden rodič = jeden rodný (!) jazyk.
- Jednomu jazyku je třeba dítě vystavit minimálně 20 % bdělého času. Tedy několik hodin denně.
- Minoritní jazyk(y) je důležité více rozvíjet aktivitami v tomto jazyce, které dítě baví. Např. psát emaily kamarádům z prázdnin.
- Jeden rodič nezasahuje do používání gramatických či jiných struktur jazyka druhého. Např. česká maminka neopravuje Péťovu anglickou výslovnost.
- Potomek se neučí tak dobře sledováním televizních pořadů v cizím jazyce jako přímou interakcí s vlastním rodičem či jinou osobou, která ho vychovává. V tomto ohledu hrají výraznou roli i emoce, odezírání ze rtů, mimika, výraz a tón hlasu milované osoby.
I když je výše uvedené svědomitě dodržováno, úspěšnost v sebevědomém používání rodných řečí ovlivňují i další faktory. V první řadě jazykové vlohy dítěte, dále jeho schopnost učení a v neposlední řadě obtížnost a kvalita předávaného jazyka. Pokud například maminka anglického tatínka mluví sice po většinu života anglicky, protože s rodinou do Anglie emigrovala už v dětství, ale její rodný jazyk je rumunština, zvyšuje se procento nesprávného osvojení angličtiny u vnuka Péti.
Ať už však square nebo čtverec, důležité je, aby Péťa a další mluvili rádi a guláš měli jen na talíři. A navíc - obyčejný úsměv nebo objetí může kolikrát znamenat více než slovy vyjádřené Miluji tě /I love you.
O tom, v čem mají bilingvně vychovaní jedinci do budoucna výhody a jaké následky může přinést nesprávně vedená bilingvní výchova, se dozvíte v pokračování tohoto článku.