Na první pohled se zdá, že škola poskytuje vzdělání ve všech důležitých oblastech našeho života. Už při dokončení povinné základní docházky je každý člověk seznámen s pravidly pravopisu, umí pracovat s procenty, ví, kde je Japonsko, co se stane, když ponoříme těleso do kapaliny, jakou barvu má srst medvěda a pozná na první pohled síru. Jak vychovávat dítě se ale nedozví, k jeho velké škodě, ani na střední a už vůbec ne na vysoké škole, pokud nestuduje obory, které se vysloveně tohoto tématu týkají alespoň okrajově.
Taky někdy říkáte:
„Když to celé nespapáš, budu smutná!"
„Ty už nemáš maminku/tatínka rád?"
„Jestli si to neuklidíš, zavolám čerta.“
„Běž do pokoje a přemýšlej, kdo z nás dvou je špatný, jestli ty nebo já."
„Ale já to s tebou myslím přece dobře."
„Dokud budeš bydlet tady s námi, budeš dělat to, co ti přikážu."
Vypouštíte z úst něco podobného? Tak byste s tím měli přestat!
Že vám něco takového říkali také vaši rodiče? Tím spíš!
Vypráskejte manipulace z domova, aby vaše děti nic takového poslouchat nemusely!
Své potomky určitě milujete. A jste přesvědčeni, že jednáte v jejich nejlepším zájmu. Chcete pro ně to prvotřídní a ani ve snu si nedokážete představit, že byste jim mohli svou výchovou ublížit. Bohužel, čas od času takřka každý rodič k manipulaci sklouzne. Pokud to pozná, mají jeho děti vyhráno.
Sebereflexe u manipulativního jednání je docela složitá. Pokud vás nevaruje vnitřní pocit, že něco děláte špatně, pokud nevnímáte zpětné negativní signály od vašeho syna nebo dcery, je tu už jen jedna možnost. Upozornění od vašeho okolí. Od partnera, kamarádů, rodičů i od cizího člověka. Jejich kritika bude pro vás zpočátku nepřijatelná, ale neberte ji nikdy na lehkou váhu. Ať už budete hluboce zranění a zmatení, plni vzteku a zloby, jak se převalí první vlna emocí, zastavte se a přemýšlejte o tom, co jste uslyšeli. A zkuste si celou situaci přehrát znovu ve vlastní hlavě.
Stále si myslíte, že jste jednali správně? Tak se pokuste ještě jednou. Představte si, že jste dítě a vaše matka vám říká nebo dělá to, za co jste byli kritizováni. Prožijte to očima malého kluka nebo holky a zaznamenejte vaše emoce.
Je to v pořádku? Líbí se vám to? Nebo vás to rozčílilo? Pokud ano, prima. Už to příště nedělejte!
Dítě je vůči manipulaci naprosto bezbranné. Dříve nebo později ji podlehne. V budoucnu hrozí, že samo bude vychovávat své děti stejným způsobem.
Jaké znaky vykazuje manipulativní výchova?
Nerespektování názorů a přání dítěte - „Nechápu, jak můžeš chtít takovou blbost. Koupíme ti raději …, s tím si víc vyhraješ!"
Zákaz debaty - „A nebudeme spolu o tom vůbec diskutovat!"
Tichá domácnost - „Nemluv na mě, to sis měl rozmyslet dřív, než jsi …"
Změna názorů podle nálady nebo situace - „No, tak jsem to řekla. To bylo ale včera. Dneska je to jinak!"
Plnění vlastních nesplněných přání rodičů - „Budeš hrát fotbal jako tatínek. Ty nechceš být jako on?"
Shození dítěte na veřejnosti - „A ani ten pokojíček si neuklidí, že?"
Ignorování žádosti (potřeby) dítěte - „Já vím, co je pro tebe nejlepší!"
Navození pocitu viny - „Nebudu se s tebou zlobit, zase mě rozbolí jenom hlava!"
Citové vydírání - „Maminka tě za to nebude mít ráda!"
Výčitky - „Příště ti nic nekoupím, když jsi takový/á!"
Donucování - „Prostě to uděláš a hotovo!"
Hrozby - „Jestli nepřestaneš, sbalím ti věci a pošlu tě do polepšovny!"
Manipulativní rodič bývá často milující a pečlivý. Má tendenci kontrolovat každý krok svých dětí. V hlavě mu neustále naskakují nejrůznější obavy a strachy, které nedokáže potlačit. Život jeho potomků je protkán všemožnými omezeními, zákazy a příkazy. Velký manipulátor si libuje ještě v sekýrování a v jedovatých poznámkách. Toto jednání často pokračuje až do dospělosti. Účinek jeho slov je pro vzájemný vztah smrtící. Výsledkem je vzbouření dítěte a následný boj nebo úplné přerušení vzájemných styků v dospělém věku. Často také po několika revoltách je potomek zpátky zpacifikován do role podřízeného a jeho život i za cenu mnoha osobních ztrát je řízen jeho rodiči, pokud nezemřou.
Chcete si ověřit, zda s vámi manipuloval také váš otec nebo matka? To poznáte lehce. Stačí, když si uvědomíte, kolikrát vás napadne za den/týden/měsíc myšlenka: „Co by tomu řekli naši (táta, máma)?" Ani jednou, gratuluji vám. Vaše výchova měla k manipulaci daleko.
Že vás to napadá dost často? A máte děti? Tak si dejte pozor, abyste stejné výchovné strategie neopakovali. Ve škole se to bohužel neučí. Poprat se s tím musíte sami.
