První dítě v rodině má výsadní postavení malého Boha, kolem kterého se točí celá zeměkoule. Je vystaven na oltář výjimečnosti a zavalen láskou a obdivem úplně všech. Oba jeho stvořitelé se cílevědomě vydávají na cestu získat pomyslný titul rodič roku a ani prarodiče vesměs nezůstávají se svým nadšením a zájmem pozadu. Syn či dcera má vyplněnou každou chvilku bdělého stavu pozorností dospělých a vlastně na tom není vůbec nic špatného. Umožní mu to zažít dokonalé pocity důležitosti a zároveň bezpečí, ze kterých bude čerpat i v dospělosti.
Problém nastává s dalším sourozencem
I když to třeba nebude dítě plánované, rodičům dlouho netrvá, aby si na myšlenku rozšířené rodiny zvykli a třeba se začali i bláznivě těšit. Máma s tátou nemají problém rozdělit své srdce na dva stejné díly, a tak po přijetí myšlenky, že budou čtyři, jsou schopni rozumově řešit praktické otázky prostorové a finanční. Ten nejhlavnější úkol na ně ale teprve čeká.
Myslet si, že stačí párkrát si s prvorozeným potomkem promluvit o nové situaci, která doma brzy nastane, je bláhovost. Můžete ho tisíckrát za den přesvědčovat, jaká to bude paráda, až se jeho bratr nebo sestra objeví v jejich domově, zapojovat ho do příprav na příchod jeho sourozence po všech stránkách a stejně vám to bude (až na výjimečné případy) pramálo platné.
Dítě zatím vůbec netuší, že ho čeká nelehké období jeho života. Jeho trůn výjimečnosti se otřese v základech a vůbec nepředpokládejte, že vám celou situaci nějak usnadní. Bude mu trvat, než se smíří s tím, že váš čas, pomazlení, úsměv a náklonnost musíte rozdělit v ideálním případě alespoň půl na půl. Nebude se chtít o vaši lásku dělit! Bude vyžadovat od všech členů rodiny tu, na kterou je zvyklý. Bez výjimky!
Zkuste se vcítit do kůže vašeho potomka
Jednoduchá asociace vám může pomoci vašeho jedináčka pochopit velice rychle. Předpokládejme, že váš partner vás miluje a vy jeho. Vlastně po celou dobu, co se znáte. Vy si jeho bezvýhradnou lásku užíváte plnými doušky a koupete se na výsluní jeho pozornosti každý den.
A teď si představte, že vám z ničeho nic řekne: „Řeknu ti velké tajemství. Za pár měsíců už nebudeme dva, ale tři. Přivedu si domů druhou ženu. Ničeho se neboj! Budu vás mít obě dvě stejně rád a užijeme si spoustu srandy. Jsi moje rozumná holka a já doufám, že budeš její dobrá kamarádka. Uvidíš, že to společně všechno zvládneme."
Není to možné? No, z hlediska společenských a rodinných tradic je takové oznámení určitě ojedinělé. Ale zkuste se na celou situaci podívat pouze z té stránky doposud ničím neohrožené lásky. A vlastně podobné překvapení připravujete vašemu prvorozenému.
Situace je vážná, nikoliv však zoufalá
- Každého napadne, že je samozřejmostí povídání o tom, jak to bude vypadat, až přijde miminko na svět, a jaké to bylo, když byl váš syn či dcera novorozenec. Dávejte si ale pozor, aby vaše vyprávění nebylo daleko od reality a slibujte jen v těch případech, kdy jste si jisti, že slib v budoucnu splníte. Taky nebude problém jedináčka zapojit do nákupů a chystání věcí pro nového člena rodiny, přičemž v některých okamžicích můžete nechat rozhodovat jen jeho.
- Pokud ještě vaše prvorozené dítě s vámi spí v ložnici, i když má svůj pokoj, nikdy ho do něho na noc nestěhujte v okamžiku, kdy jste mu o sourozenci řekli, natož když si miminko donesete domů.A úplně stejně musíte zareagovat i v situaci, když se vaše první dítě chystá poprvé do školky. Buď tam musí nastoupit v době, kdy o budoucím sourozenci neví nebo minimálně až 6 měsíců po jeho narození.
- Důležitá je také domluva s příbuzenstvem na dny, kdy vás přijdou navštívit, aby se přivítali s novým členem rodiny. Pokud se chystají přinést nějaký dárek miminku, připomeňte jim, aby přinesli nějakou maličkost i pro toho prvního potomka. Ještě lepší je se pojistit a mít v zásobě schovaných pár drobností pro případ, kdyby někdo zapomněl nebo jste s ním dopředu nemluvili.
- Vyčleňte si každý den minimálně půlhodinku, kterou strávíte jenom s bývalým jedináčkem a kdykoliv to bude možné, projevujte mu lásku a náklonnost. Každý jeho odchod z domova v prvních týdnech po rozšíření rodinné jednotky (ať už do školky, za kamarády nebo k babičce a dědovi) vždy proveďte ujištěním, jak se těšíte, až se zase vrátí domů. A buďte vždy na pozoru, jakmile se začne chovat zcela jinak, než jste byli doposud zvyklí.
Když přijdou problémy, řešte je okamžitě!
Jsou děti, které zvládnou celou situaci bez výrazných potíží. Většina ale zareaguje zcela přirozeně a vytáhne na světlo světa obranné reakce, kterými se bude snažit přizpůsobit novým životním podmínkám. Skryté i bez zábran otevřené projevy žárlivosti ve formě vzdoru nebo agrese, zmatené chování, odmítání, zádumčivost nebo dokonce snaha o návrat na nižší stupeň prozatím normálního dětského vývoje. To jsou hlavní známky prožívání jedináčka v okamžiku, kdy se objeví v rodině jeho další malý člen.
Obrňte se trpělivostí a nezapomeňte, že potřebuje v (pro něho) nelehkém období vaši stoprocentní pomoc. V případě, kdy si nebudete vědět rady, poraďte se s odborníky na dětskou duši, aby jste se vyhnuli možným problémům v jeho budoucím životě. A vlastně i v tom vašem.
