Ne každý člověk zvládne ukočírovat nástrahy všedního života a vybalancovat problémy, které přináší párové soužití. Nepotěší nás ani statistiky rozchodů a rozvodů, které chrlí každý rok čísla neradostná ve prospěch mužsko-ženského soužití. Děti, které rozpadající vztahy generují už ne po stovkách, ale po tisících, jsou v naprosto převážné většině případů svěřeny do péče matek. Pokud mají ženy i se svými potomky štěstí na ex-partnera, který se o ně postará i dál, anebo se mohou uchýlit ke své původní rodině, kde přečkají dobu nejtěžší, než si vytvoří život nový, je vyhráno. Jestliže jsou ale matky s dětmi nechány svými muži napospas realitě bez pomoci, původní rodina bydlí daleko nebo nefunguje, přátelé je mohou podporovat jen na omezený čas a systém státní podpory je spíše zklame, než příjemně překvapí, padají tyto rodinné jednotky až na samé dno žití. Jak po stránce ekonomické, výživové, volnočasové, tak zejména psychické.
Západní svět přichází s novinkou, která má stále více a více příznivkyň! Mommune!
Slovo, které už na první pohled přesně vyjadřuje, o co tu jde. MOMMY COMMUNE, neboli soužití maminek s jejich dětmi. Důmyslný a zcela praktický matriarchát z nouze, který dokáže divy. Jak s matkami, tak i s jejich dětmi.
Není to žádná převratná novinka, protože spolužití žen s jejich potomky bez mužů se vyskytovalo ve větším měřítku i v minulosti. Naposledy šedesátá léta minulého století v duchu hippie shromažďovala svobodné matky do dočasných rodin nejenom z důvodu snížení nákladů na život, ale také pro ideálnější výchovu jejich ratolestí.
Rok 2018, kdy byl zaznamenán skokový nárůst soužití dvou, tří i více žen se svými dětmi na určitou dobu spolu, našel významnou oporu v sociálních médiích a v anglosaském světě i ve speciálně navržených webových stránkách, které podstatně zrychlily a umožnily spojení matek z různých částí země.
Na rozdíl od komunit, které vznikly v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy vazby a citová stránka soužití hrály hlavní roli, současné netypické rodinné jednotky spojuje především problém s financemi a s tím úzce související otázka „Kdo pohlídá mé děti, když jsem na všechno sama?“
Vzniká nové partnerství jiného druhu bez zapojení sexuální stránky člověka!
Na první dojem to vypadá, že se vracíme do časů prvních lidí, kdy se člověk více opíral jeden o druhého a vzájemně výhodně si pomáhal v boji o přežití a o své potomstvo. Také současná verze vzbuzuje naděje jako dobrý plán, kterak prakticky vyřešit potíže přicházející automaticky při rozpadu klasických rodin. Nastavit rovnováhu v oblasti zaměstnání, financí, chodu domácnosti a výchovy dětí včetně nalezení emocionální podpory není ani trochu jednoduché. Pokud se s novou situací má vyrovnat jen jeden člověk, dá se to s různě velikými těžkostmi zvládnout. Jestliže ale celou anabázi změny absolvujete s břemenem zodpovědnosti za jedno nebo i více dětí na zádech, čeká vás jedna z nejtěžších životních zkoušek dospělosti. Takže, proč si nepomoct, když se nabízí řešení?
Nové domácí uspořádání je založeno na solidaritě mezi ženami, které se ocitnou ve stejné situaci
Sdílet podobný osud znamená pochopit. Odtud je už jen kousek k podpořit a pomoct v porozchodovém období, se kterým se ženy všeobecně perou mnohem hůře než muži, přestože jsou ve hře děti, které dávají matkám sílu bojovat za lepší zítřky. Odstranit tíhu zodpovědnosti, že jsem na to sama a vrátit se opět k životnímu postoji, že ve dvou se to lépe táhne, může spojit ženy s jejich dětmi, které by se jinak nikdy nepotkaly.
Bonusy sdíleného bydlení
- rozdělení výdajů za bydlení
- celkové zlepšení finanční situace
- šance na kvalitní profesní život
- rozdělení domácích prací
- snížení stresu a vymizení pocitu osamění
- emoční podpora
- zvýšení aktivity mimo domov pro děti i sebe, včetně získání času pro případnou novou lásku
- rozšíření rodiny o další babičky, dědečky, strýce a tety
Navzdory tomu, co si sousedé myslí…
Nový start do života, který je spojený s vytvořením netradiční a neočekávané rodiny, bývá pro zainteresované ženy překvapivě snadný. Pokud maminka najde ve svém okolí jinou mámu a sedne ji její osobnost, stane se během pár týdnů skoro zázrak. Jestliže obě dvě zvládnou najít rovnováhu ve financích, v rozvrhu práce a ve výchově dětí, když si správně nastaví pravidla soužití a rychle vplují do svých nových rolí, jsou schopny vytvořit pevné partnerství na několik potřebných měsíců či let, než zvládnout žít s dětmi samy, nebo než si najdou nového muže. Jediné s čím musí počítat, je nálepkování. Určití lidé, kteří raději než vlastní zahradu řeší to, co je za plotem sousedů, je zařadí do škatulky registrovaného partnerství. Ale to už je jejich problém. Snad se s ním poperou stejně dobře jako maminky, které přes nepřízeň osudu nekopou jen kolem sebe, ale kopou za svou rodinu. I když ta může na první pohled vypadat úplně jinak, než jsme zvyklí.
