Chcete-li užívat kosmetické prostředky, jež mají zamezit zápachu vznikajícímu z potu, měli byste se raději předem seznámit s jejich složením, vlastnostmi a funkcemi. Důležité je též uvědomit si rozdíly mezi jednotlivými prostředky, jež se k tomuto účelu používají. Zaměříme se proto nyní na základní podskupiny těchto produktů.
Deodoranty
V prvé řadě se mezi ně řadí deodoranty, jež mají zamezit možnému nepříjemnému zápachu. Toho lze docílit např. jeho překrytím rozličnými vonnými látkami, které – jsou-li přirozeného původu a správně vybrané i dávkované – mohou působit celkem příznivě. Proti nepříjemnému zápachu potu se používá zejména farnesol.
Běžně prodávané deodoranty však leckdy obsahují syntetické aromatické látky, které mohou vykazovat různé nepříznivé účinky. Mimo to v jejich složení můžete nalézt i další nevhodné ingredience, jež mají zničit na povrchu kůže přirozeně se vyskytující bakterie, které rozkládají pot – tento proces rozkladu bývá totiž příčinou nepříjemného zápachu potu.
Mezi nejnebezpečnější přísady patří konzervant Triclosan, o němž se můžete dočíst např. na mém facebooku. Další za tímto účelem užívané přísady jsou citrát stříbrný, kyselina butyloktanová, oktenidin-dihydrochlorid atd. Aplikace těchto „zabijáků bakterií" ovšem může mít i ten nepříznivý dopad, že se tím naruší přirozená mikroflóra kůže. Co z toho může vyplynout, popisujeme v knize Tajemství kosmetiky (www.ingecko.cz/knihy).
Deodoranty však nemívají antiperspirační účinek, tzn. nepotlačují tvorbu potu. Proto ani neobsahují soli hliníku, které se užívají právě kvůli zabránění produkce potu. Tyto ingredience však nacházíme v antiperspirantech. Nejčastěji se za tímto účelem užívá chlorohydrát hliníku, jež uzavírá vyústění potní žlázy. Kromě solí hliníku nejsou známy žádné látky, jež by tímto způsobem působily proti tvorbě potu.
Avšak právě tyto sloučeniny hliníku bývají často označovány jako rizikové až značně škodlivé ingredience. Dokonce se lze setkat i s názory, že jsou karcinogenní a jsou dávány do souvislosti se zvýšeným rizikem rakoviny prsu. Přestože toto ještě nebylo oficiálně potvrzeno, vykazují některé ze sloučenin hliníku až značně nepříznivé účinky.
Antiperspiranty
Vyplývá to již z funkce v antiperspirantech nejčastěji užívaných solí hliníku. Výše jsme si uváděli, že tyto sloučeniny uzavírají póry. Jinak řečeno mají zabránit tomu, aby se člověk potil. Je to však moudré? Člověk má kolem dvou milionů potních žláz a normálně denně vypotí kolem 0,5 litru vody. Pocení je přitom životně důležité. Potlačovat tuto přirozenou potřebu těla přípravky, jež uměle zabraňují vystoupit potu na povrch, je proto dost nesmyslné.
Mimoto může ucpání vývodů potních žláz způsobit další nepříjemnosti. Mohou z toho např. následně vyplynout různé zánětlivé reakce (projevující se jako ekzémy), neboť kůže se přirozeně potřebuje čistit a dýchat. Pokud se tyto nepříznivě působící soli hliníku dostanou skrze kůži do krve, končí obyčejně v mozku. Rovněž bylo prokázáno, že přechází do mateřského mléka, což poukazuje i to, že mohou v prsních žlázách vyvolat nepříznivé změny.
Rizika těchto solí hliníku jsou tedy nemalá. Jak tedy zamezit nepříjemnému zápachu potu, a přitom se nevystavovat nebezpečí? V první řadě je třeba celkově zlepšit životosprávu, počínaje správným stravování, přes dostatečný příjem vhodných tekutin až po odpovídající hygienu. Pokud se pravidelně sprchujete či koupete, nepříjemný zápach rozkládajícího se potu by vznikat neměl. Potvrzuje to jen obecně známý význam hygieny.
V přírodní kosmetice se proti zápachu potu užívají krystaly kamence, což jsou též určité sloučeniny hliníku. V jejich složení můžete často nalézt uvedeno Ammonium alum, což je síran amonno-hlinitý. V tomto případě jde o syntetickou sloučeninu, která byla vyrobena uměle. Druhá - příznivější varianta kamence - je Potassium alum, což je síran draselno-hlinitý. V tomto případě jde o přírodní solný krystal, jenž se nachází v zemské kůře.
Rozdíl mezi kamenci a běžnými antiperspiranty má být ve velikosti molekul hliníku. U kamence by měly být větší, a tudíž by neměly ucpávat póry, ani skrze ně procházet do krve. Kamence prý též nezabraňují pocení, ale pouze zamezují zápachu rozkládajícího potu - obdobně jako jiné výše uváděné látky, jež ničí bakterie, které rozkládají pot.
Aby někdo nenabyl dojmu, že prostředky, jež mají zamezit tělesnému zápachu, jsou rizikové až škodlivé, uveďme si na závěr nejbezpečnější z nich. Již nesmírně dlouho se za tímto účelem užívají vonné látky, které nám příroda nabízí. Nejznámější jsou esenciální oleje, jež ve složení většinou bývají uvedeny pod jejich odbornými názvy. O jaký éterický olej jde, můžete nalézt např. v tabulkách knihy Tajemství kosmetiky. Jejich hodnocení bývá obvykle nejlepší možné. Jelikož mívají zjevně příznivé účinky, označujeme je též jako účinné pozitivní složky.
Nejčastěji se na tělo aplikují v tukovém základu, jímž může být např. bambucké máslo či rostlinný olej, do nichž byly správně nadávkovány vhodné éterické oleje. Kromě toho lze nalézt i prostředky, v nichž jsou v panenských olejích namíchány harmonicky sladěné směsi éterických olejů a vzájemně se doplňující esence z bylin (lze je získat např. jejich macerací). Takovéto prostředky nejenže příjemně voní, ale působí příznivě i na naši pokožku, jakož i na naší duši.
