KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ SVOBODA?
Zpětně se podívám na svůj život a nacházím tam spousty momentů, kdy jsem se necítil svobodný a to ve chvíli, kdy jsem dělal věci, které mi jsou nepříjemné, ale musel jsem. Co si pod tím představit? Kdy tyto situace přicházejí? Třeba příklad v práci, dostanete se do nějaké situace, ke které máte vytvořený svůj postoj, ale musíte ji vykonat nebo se nějak zachovat, protože prostě musíte. Raději nebudete čeřit vodu a obrana svého postoje se v nastaveném systému nevyplácí. Nebo musíte trávit čas s člověkem, který vás vyloženě vysává, a vy čelíte jeho útokům.
V partnerství, kdy vykonáváte vůli svého protějšku podle toho, jak si myslí, že by to mělo být. Nebo když jste součástí nějaké skupiny či party, a vy se zachováte podle postoje celé skupiny, protože nechcete vystoupit z davu. Říkáte si, co by si o vás pomysleli, nemáte vůli a energii jim vysvětlovat svůj postoj, tak se radši přizpůsobíte. Vlastně pokaždé, když nás někdo nebo něco ovlivní tak, že odbočíme od své vůle, úsudku a hodnot - tam končí svoboda.
Kde je ten bod, kdy začínáme dělat něco, co je nám nepříjemné nebo s tím nesouhlasíme? Zdá se, že těch momentů je v našich životech celá řada. Máme v tu chvíli vůbec na výběr?
V konečném důsledku jsme pořád dokola stahováni do mantinelů, které ovlivňují naší svobodu a úsudek.
Co považuji za velmi alarmující je to, že si na to časem zvykneme a přijde nám to úplně normální. Kde jsou pak naše hodnoty a sebeúcta? Ty existovat nepřestanou, žijí si svým životem potlačené kdesi hluboko v našich podvědomích, to potom v důsledku způsobuje dlouhodobou nespokojenost, vztek, apatii, nechuť do života a nemoci.
JAK SI ZACHOVAT V KAŽDÉM OKAMŽIKU SVOBODNOU VŮLI?
Podle W. Weischedela znamená SVOBODA „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě za sebe sama". Tato podstatná možnost člověka, případně i jiných živých bytostí, je ovšem omezena: 1) fyzicky, například gravitací; 2) zvenčí, například autoritou rodičů, společností, státem; 3) zevnitř, například sníženou příčetností, intoxikací, návykem a podobně.
Znamená to tedy probudit se do prostředí, které se mi líbí, jít do práce nebo vykonávat něco, co mě naplňuje, být s partnerem a lidmi, se kterými chci být, na místech, které si sám zvolím.
AHA! Pro mnohé lidi je to utopická představa, která nelze naplnit. A ano, může se nám to zdát jako něco, čeho v dnešní době nelze dosáhnout.
Jsem pevně přesvědčený o tom, že to lze! A v každém okamžiku se můžeme rozhodnout podle své svobodné vůle. Je to o tom, začít dělat malé krůčky, postupně nacházet svoji hrdost, sebeúctu. Říct si a dost! Tohle už stačilo, teď je čas na to začít být spokojený/á! Ptát se na otázky typu - Co se musí stát, abych byl/a svobodnější a spokojenější? Kde je ta má svoboda?
Doba se mění. Lidé si začínají čím dál více uvědomovat, že musí začít něco se svými životy dělat, aby byli spokojenější. I já jsem si to uvědomil a šel jsem krůček po krůčku. Čím více lidí bude spokojenějších, tím je větší šance, že takového člověka potkáme. To bude mít velký přesah do celé společnosti. Takoví lidé už existují, vím to, sám je potkávám, a není to tak, že svět je ztracený, to jen v našich myslích jsme se o tom přesvědčili. Přitom tam venku je pořád krásný svět, plný skvělých možností pro každého.
Kde je vaše svoboda?
Třeba vás napadne jako mě, že svoboda je tam, kde jeden druhého neomezuje, když vás cokoliv a kdekoliv neomezuje. Že je v tom bodě, když zjistíte, že vás chce někdo nebo něco ovlivnit a vy se rozhodnete ustát si svůj postoj a neodbočit. Že je tam, když se kochám okolní krajinou a nepotřebuji nic, stačí jen tak pohledět, bez nutkavého pocitu ještě k tomu něco mít. Prostě jen tak být sám se sebou a být spokojený.
Dám vám tip - vezměte rodinu místo večerních zpráv ven do lesa, chytněte se za ruce a nadechněte se čerstvého vzduchu, a ten vzduch......to je ta svoboda :)
