Až se příčí nazývat toto v přírodě ojedinělé spojení člověka a koně sportem. Domestikace koně znamenala v životech lidí skutečnou revoluci, srovnatelnou s rozmachem letecké dopravy. V tomto případě to ale nebyl triumf mužského rozumu a odvahy, ale spíš ženské trpělivosti a citu. Přirozená schopnost většiny žen rozumět těm, kteří nemluví a přimět ke spolupráci i ty, kteří jsou silnější a paličatější, tak přinesla nebývalý prospěch nejen kočovným komunitám obývajícím nehostinné východní stepi, ale i všem ostatním, kteří si znalost chovu koní osvojili a uchovávali. A i když muži na koních kdysi dobyli svět, dnes je v sedle můžeme vidět spíš v televizi, než je potkat na procházce. A někdy i to je jen iluze. Například i ve slavné filmové trilogii Pán prstenů, která se koňmi jen hemží, jsou v maskulinních kostýmech rytířů a démonů navlečené povětšinou ztepilé jezdkyně, protože mužských jezdců se filmařům jednoduše nedostávalo.
Díky masivnímu rozvoji strojírenského průmyslu byli muži osvobozeni od nutnosti potýkat se s křehkou psychikou koní i s jejich hnojem, koně ztratily svůj komerční význam a tím i zájem pánů tvorstva. A protože už ani ve volné přírodě pro ně nezbývá mnoho místa, závisí dnes jejich důstojné přežití především na těžké a ne zrovna rentabilní práci nadšených koňaček, které nemají to srdce tohle nejméně šest tisíc let staré pouto přetrhnout. Také by to byla nekonečná škoda. Jezdectví je samozřejmě zdravé i pro muže, ale pro ženy je jako záměrně stvořené.
Divocí koně žijí v hierarchickém matriarchátu, jsou krásní, silní, inteligentní a velmi citliví. A i když to vypadá, že jen popochází a žerou trávu, neustále mezi sebou komunikují zvuky, doteky a pohyby. Stejně intenzivně reagují nejen na každý pohyb svého jezdce, ale už na emoce, které jeho pohybům předcházejí. Pro muže jsou vysoce atraktivní precizně vyrobené stroje, protože konají práci přesně podle jejich požadavků. Mezi koněm a jezdcem jde však o něco jiného - o vzájemnou důvěru, o soulad pocitů a pohybů a společně prožívanou radost, a to je pro každou ženu mimořádně naplňující zážitek. V minulosti byl tento záhadný vztah mezi jezdkyněmi a jejich koňmi často shledáván až nemravným a “slušným” ženám bylo doporučeno raději riskovat život v dámských sedlech, než provokovat a pohoršovat jízdou obkročmo. Přitom koňosportem aktivované a zpevněné svaly pánevního dna umožňují ženě držet své tělo vzpřímeně, být zcela kontinentní, plnohodnotně prožívat svoji sexualitu, být plodná, sebevědomá a svobodná v rozhodování. A zcela zásadně není pravda, že jezdkyně mají nohy do O a jsou ošklivé jako Skytské válečnice.
Posledních několik desetiletí je vzhledem k finanční i časové náročnosti obtížné koně chovat i přes neutuchající zájem mladých dívek o kontakt s nimi. Ale snad se situace začíná obracet v koňský prospěch.
Některé stáje už i u nás nabízejí tzv. horsesharing, takže kdo se chce jezdectví věnovat, už nemusí s koněm sdílet své obydlí a výplatu, ani vynikat v jízdě s plně naloženými kolečky. Péči i výcvik zajistí profesionálové a klienti pouze sportují, relaxují a spolunažívají ve společnosti svých elegantních teplokrevných přátel.
Takže kdo můžete a chcete, udělejte něco dobrého pro sebe, pro koně, pro přírodu, pro nás. Krásné léto!
