Člověk je nedílnou součástí přírody a je na ní stoprocentně závislý.
Vývoj tělesných soustav dítěte a zejména mozku probíhá nejbouřlivěji v jeho prvních letech života a nabírá obrátky ve svobodných aktivitách s ostatními dětmi.
Lidé mají vzhledem k ostatním živočichům nejdelší dětství a v dospělosti těžce dohánějí vývojové resty zaviněné svými rodiči.
Tři jednoduché premisy lidského života dávají jednoznačný závěr. Pokud chceme využít potenciál našeho dítěte na maximum, je nutné mu intenzivně věnovat rodičovský čas, dát mu svobodu, nechat ho hrát ve společnosti ostatních dětí a vystavit ho působení přírody ve všech jejích zákoutích.
Nejšťastnější děti a teenageři světa žijí v Indii, Nigérii a v Indonésii.
Zřejmě bohatství a technická vyspělost nebudou rozhodujícím závažím, které rozhodne o spokojenosti a pohodě našich potomků. Varujícím faktem současného „blahobytu“ je nárůst psychiatrických onemocnění u českých dětí, kterých je pětkrát více než před 25 lety. Ruku v ruce přibývá diagnóz závažných poruch chování. Za posledních 10 let se jejich počet zvýšil téměř čtyřnásobně. Proč, když se máme tak dobře?
Celou historií lidstva se vine jako červená stužka povzdechu a skryté výstrahy starší generace, že za nás bylo mnohem líp a teď už to půjde se světem jenom z kopce. Vždy se hovořilo o práci, přírodě, potravinách a vlastnostech lidí, ale pokud nebyla válka nebo hladomor, NIKDY se nemluvilo o těle člověka. Medicína a technický pokrok až doposud raketově zvýšily kvalitu našeho života a podílely se na jeho prodloužení během poměrně krátkého času. Když už se zdálo, že není daleko doba, kdy vyspělý svět bude atakovat rekordy lidského přežití ve velkém, začíná se to nějak sekat. A objevují se varující hlasy, které nabývají na intenzitě. Všechny mají ve svém středu dvě slova. Příroda a pohyb!
Přírodní esence jsou pro člověka superpotravinou číslo jedna a nic se jim nevyrovná!
Sebedokonalejší napodobení kousku divočiny doma ve srovnání s trávou, stromy, půdou a nebem nad hlavou je naprosto nicotné v přínosu pro lidské tělo a to dětské obzvláště. Když si kluci a holky hrají venku s kameny, pískem, větvičkami, na trávníku, hlíně nebo třeba u vody stoupá aktivita jejich mozku na nejvyšší možnou míru. Smyslová exploze sluchu, vidění, dotyků, vůní a někdy i chutí v sepětí s pohybem dokáží nejenom popostrčit vývoj mílovými kroky, ale také nabít energií, rozvíjet kreativitu, probudit touhu po objevování i učení a zároveň zharmonizovat prožívání a chování. Výhrou pro dítě je hraní ve skupině ostatních dětí a super jackpotem, když u toho není žádný dospělý.
Vědeckými výzkumy bylo jednoznačně prokázáno, že intenzívní pobyt dětí v přírodním prostředí snižuje počet nemocí, zlepšuje imunitní systém, posiluje zdravý spánek, otužuje organismus, bojuje s nadváhou a obezitou, otupuje stres, úzkosti a deprese, snižuje agresivitu, zlepšuje soustředění, zvyšuje zájem o učení, podporuje pohodu a spokojenost a rozvíjí smyslové vnímání a myšlení. Bez dospělých za zády spolu s kamarády se dítě učí pracovat s nabytou svobodou, zodpovědností a rizikem. Plánuje svou činnost, řeší problémy, určuje priority, vyjednává, vymýšlí zábavu a je vystaveno řadě úspěšných a neúspěšných lekcí, které jsou klíčové pro další život. A o přínosech sociálních a komunikačních už netřeba vůbec hovořit.
Strach a shon rodičů spolu s virtuálním světem udělal z dětí venku ohrožený druh!
Výzkumy dětí ve věku 7 – 15 let, u kterých se předpokládá schopnost zvládnout pobyt venku bez dospělého v závěsu, poskytly alarmující data. Průměrná doba výskytu mimo dům denně je sice 1 hod 48 min, ale pro 50 % zkoumaných dětí platí, že nedosahuje ani 30 minut a každé 10. dítě se maximálně projde po chodníku od auta ke vchodu různých budov, kde tráví veškerý svůj čas. Přitom kus zeleně ve formě parku, zahrady, louky nebo lesa má ¾ rodin kousek od domova.
Určitě nepřekvapí, že blíže do přírody mají kluci a holky z venkova a nejvíce času tráví děti venku se svými rodiči. Také vzdělání otců a matek významně ovlivňuje pobyt jejich potomků ve venkovním prostředí. Platí úměra, čím nižší vzdělání, tím delší čas na čerstvém vzduchu a větší šance trávit čas ve skupině ostatních dětí bez dozoru dospělých.
Zajímavé jsou také udávané důvody dětí a jejich rodičů - Proč netráví venku více času? Zatímco matky a otcové viní počítačové hry a sociální sítě (podle zveřejněných dat průměrná doba s médii/den jsou 4 hodiny, přičemž 50 % dětí tuto dobu překračuje, někdy i dvojnásobně), nebezpečí od cizích lidí a televizi, děti uvádějí nedostatek volného času a hodně učení, že tam nemají s kým být a celých 15% z nich to má rodiči přímo zakázáno.
Nastává nejvyšší čas pro renesanci pobytu kluků a holek venku!
Dětství strávené pod širým nebem s kamarády je vysoce aktivní, společenské, nezávislé, dobrodružné a explorativní. To uvnitř většinou sedavé, rodičovsky organizované, v náručí technologií, s řízeným učením a všudypřítomným strachem s averzí k riziku. Děti na počátku 20. století se svobodně pohybovaly až v okruhu 10 km. O století dál často nemohou samy opustit svůj domov nebo svou ulici.
Když ještě nedávno před pár desítkami let byly děti zaměstnávány kvůli penězům pro rodinu, bylo to pro jejich rodiče normální a ne kruté. Dnes každý rozumný člověk jejich matky a otce odsoudí, i když ví, že podmínky k životu byly velice těžké a uživit početnou rodinu složité. Co řekne budoucí generace o současných rodičích, kteří nechávali své potomky celé dny zavřené ve škole a doma? Že to bylo normální nebo kruté? Co myslíte?
