Každý z nás se stává odborným psychologem pokaždé, když máme možnost komentovat nějakou cizí zapeklitou situaci, nebo poskytovat rady svým přátelům, kteří se momentálně zmítají v problému. Když ale do něho spadneme my sami, plácáme se v něm silou pro nás překvapivou a často kontraproduktivní. Pravda je, že převážnou část potíží si způsobujeme sami. A nutno podotknout, že zcela neúmyslně.
I když bývá v páru vesměs upovídanější žena, i jedna věta, pronesená mužem za den, dokáže otrávit domácí atmosféru oběma partnerům na dlouhý čas.
Dialog ve vztahu bývá v některých dnech protkán vzájemným porozuměním, aby se v těch jiných stal ostře nabitou kulovnicí, která může kdykoliv vystřelit a přesně zasáhnout. Komunikace tak dvou odlišných světů, které muži a ženy představují, přináší rodinám nejednu složitou situaci a poctivě přikapává jed do nádoby averze k našemu partnerovi, kterou si s sebou do vztahu nechtěně přinášíme.
Naučit se respektovat 3 zákony vzájemného dorozumívání a hlavně je neporušit, nám přinese do partnerství velkou úlevu a odstraní tři časté komunikační miny, které hrozí v našich domovech každý den vybuchnout.
ZAKAŽTE SI VÝČITKY!
Ten, kdo ve vztahu stále dokolečka vypouští jednu výtku za druhou, je partner slabší, který neumí vyjadřovat své potřeby, otevřeně požádat o pomoc a má kontraproduktivní úsilí změnit toho druhého k obrazu svému. Výčitkou zahajuje debatu, která nemá řešení, protože se otevírají věci, které proběhly v minulosti a nedávají tomu druhému žádný prostor, aby je právě teď změnil. V nejlepším případě si může vykoledovat omluvu, která ale bude jen formální a určitě se jí nedočká od partnera se smyslem pro realitu. Naopak zcela spolehlivě u něho probudí jeho obranný instinkt, kterým se bude snažit odrazit implantovaný pocit viny, jenž v něm výčitka spolehlivě vyvolává.
Neustále se opakující výtky prošpikované slovy TY NIKDY…, ZASE JSI…, TY VŽDYCKY…, nebo lahůdkově vygradované TY NIKDY NIC… nakopnou i člověka veskrze klidného k solidnímu protiútoku, anebo z něho udělají permanentního útěkáře z domova, který si nezadá s uměním slavného Houdiniho.
VÝČITKY NIKDY NEVEDOU KE ZMĚNĚ ČLOVĚKA! Naopak, spolehlivě přetransformují váš domov v místo s trvale zvýšeným napětím, kde se musíte hlídat a pocit bezpečí a jistoty se pomalu vytratí do nenávratna.
NENALÉHEJTE!
Naléhání je českým národním sportem s obrovskou tradicí. Místo obyčejného, rozumného a jasného NECHCE SE MI! dokážeme vymyslet a do detailů popsat desítky výmluv, kterými se snažíme uniknout z pro nás nechtěné situace, s vidinou toho druhého neurazit a neznepřátelit si ho proti sobě. Bohužel, i když už ze sebe ta kouzelná slovíčka vypotíme a postojem i razancí projevu dáme najevo, že opravdu NE, máme jen málo procentní naději, že to bude ten druhý respektovat a dá pokoj. Mnohem častěji to vypadá, že tato tři slova zazní v uších toho druhého jako zvuk polnice, který zavelí do útoku, jehož cílem je zvrátit vaše rozhodnutí za každou cenu!
Zatímco cizím lidem při trošce štěstí můžete uniknout, zapřít se, nebrat telefon nebo se zamknout a neotevřít, v jedné domácnosti nemáte šanci. A tak pokaždé, když jste přemlouváni k něčemu, co se vám nechce (zejména pokud se z vás někdo snaží vydolovat projevy čistě spontánní), začnete v sobě hromadit vztek na toho druhého, který se spolehlivě mění na další kapičky jedu, jež váš vztah rozleptávají tak jistě jako kyselina fluorovodíková zdánlivě pevné sklo.
JEDNOU PROVŽDY SI ZAPOVĚZTE ROZHOVOR O VAŠEM PARTNERSTVÍ!
Sednout si a ve vzájemně příjemném rozpoložení, které tu a tam projasní dny sváteční i všední, pronést větu: „Ale žije se nám spolu pěkně, že jo?“, je rozhodně vítáno a svědčí o snaze udržovat vztahový krb stále při životě. Zanotovat si, jak je prima, že jsme se dali dohromady a pochválit jeden druhého je k nezaplacení, ale tím by to mělo také rychle skončit.
Protože zhruba za pět minut potom jeden z mozků (a nutno přiznat, že mnohem častěji ten ženský) přehodí na výhybku JAK BY SE TO DALO JEŠTĚ VYLEPŠIT a zazní nenápadné „ale neměli bychom raději… , ale já si myslím, že bys … , ale mohli bychom ještě …“ a to už se dostáváme do silně osobní roviny, která jen výjimečně končí rozčílením jednoho z partnerů, protože větší pravděpodobností je, že se během probíhající diskuze naštvou oba dva.
Pokud partnerství po několika letech funguje a plní si svou funkci, vyvarujte se jeho zbytečnému pitvání, protože se k žádnému pozitivnímu výsledku nedoberete. Jestliže navíc nemáte rozumného a poučeného druha, který na dotaz: „A neměli bychom si popovídat o tom našem vztahu?“, nevezme nohy na ramena a neprchne z vaší blízkosti, vklouznete do hádky, ani nebudete vědět jak. Víte přece, že každý dobrý úmysl je po zásluze potrestán a v této situaci to platí dvojnásob.
Ve dlouhodobém partnerství by se měla slova vážit na lékarnických vahách!
Každý poradce přes vztahy vás bude nabádat, abyste v okamžiku, kdy jste nešťastní nebo nespokojení, začali se svým miláčkem intenzívně hovořit. Bohužel, je mluvení a MLUVENÍ! První dokáže pročistit atmosféru a ujasnit momentální situaci, aniž by ublížilo jednomu či druhému. To zbývající vás může rozehnat každého na jiný pól zeměkoule a zabít tu nejlepší snahu po společném životě. Bylo by prima, kdyby se to správné učily už děti na základních školách. Ale takový vyučovací předmět nikde nenajdete. Není to škoda?
