Představte si, že si přivezete pejska do úplně nového prostředí. Abychom tuto situaci rychleji pochopili, můžeme si uvést příklad z lidského světa.
Jak se budete cítit Vy v novém prostředí, když vůbec nikoho neznáte a ani nemáte žádnou představu, jak to na daném místě funguje? Už jenom při představě této situace, mnoho z nás zažívá dost nepříjemné pocity. Zažíváme nejistotu, nevíme, jak se chovat nebo kam se vlastně v tomto prostředí zařadit. Toto platí v každém novém prostředí, do kterého se dospělý člověk, dítě či pes dostanou. Nejistotu vyvolává neznámé. My lidé většinou nemáme rádi neznámé, protože zvládnutí situace od nás vyžaduje energii a mnohdy i vlastní iniciativu. Máme-li dostatek informací o tom, co se bude dělat, a víme, jak v tomto prostředí či situaci fungovat, je pro kohokoliv z nás jednodušší, jasnější a méně náročné.
Např. dítě u zubaře a strach otevřít pusu. Jako dítě si to velmi živě pamatuji. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, co se bude dělat, když se na zubařskou židli v ordinaci posadím a na co jsou ty nepříjemně vypadající předměty, které mi chce někdo strkat do pusy. Nebyl na vysvětlování čas nebo se předpokládalo, že to je to přeci “úplně v pohodě”. No ale nebylo. Jako dítě jsem tuto situaci vnímala jinak a vzbuzovala ve mně strach. Mám v okolí mnoho dětí, které “trpí” strachem nemajíc informaci či znalost prostředí, kterou by potřebovali. Myslím, že tato situace je velmi zbytečná. Jak by to asi dopadlo, kdyby na zubařské židli někdo dítěti během 3 minut vysvětlil krok po kroku, co se bude dít? Kdyby dítě dostalo podstatné informace k tomu, aby situaci poznalo a mělo možnost přiměřeně reagovat? Tímto jednoduchým a nenáročným způsobem dokážeme člověka, ale i psa oprostit od tíhy neznámého. Vysvětlením postupu mu dodáme jistotu, sebevědomí, a tím situaci lépe zvládne i napoprvé. Rizikem je, že i jedna jediná takováto situace může mít dlouhodobé následky na psychiku a další fungování člověka. Proto raději nepodceňujme situace a dejme si čas vše dobře vysvětlit.
Jak je to u psa?
Pes je také myslící stvoření, které má vlastní pocity. Podívejme se tedy do psího světa na obdobný případ. Jak myslíte, že se cítí malé psí stvoření, když jej vezmete od maminky a přinesete do nového prostředí, kde s vámi bude bydlet?
U psí mámy mělo nastaveno určitý denní řád, vědělo jaká je jeho role a kde je jeho místečko. Máma jej usměrňovala ve věcech, které se v psí společnosti dělají a i v těch, které nejsou z určitého důvodu přípustné. Přesunem od mámy, je pro něj bezpečné zázemí pryč. Možná si říkáte, že to je pro štěňátko jiné než pro dítě. Možná je. A možná také není. Z mých zkušeností vím, že jakákoliv nejasná informace vyvolává nejasnou reakci. Jakmile pejskovi není jasné, jaké jsou v prostředí dohody, zachová se, jak nejlépe umí nebo jak ho naučila příroda. Sám se postaví k řešení situace a ujasnění své pozice ve smečce. Dohodou se myslí porozumění, jak si přejeme v prostředí/smečce společně fungovat. Aktivita pejska v tomto případě nemusí být (a mnohdy ani není) úplně v souladu s představou společného soužití ze strany člověka.
Chceme-li se vyhnout nedorozumění, nejasnostem a případnému odstraňování zlozvyků, které se pejsek tímto způsobem naučí, je velmi vhodné seznámit pejska ihned s řádem jeho nového domova. Uvedené nedorozumění či nejasnost vzniká z nesprávně nebo neúplné předané informace, kterou si přejeme sdělit. Abychom my, lidé, mohli jasně komunikovat společné dohody, je potřebné si ještě před přinesením pejska domů, vše do detailů ujasnit. Společné neomezující a respektující dohody podpoří vaše společné soužití a štěněti předá dobré zázemí, jakmile překročí práh svého nového domova. Necháte-li si chvíli na přesný popis vašich dohod a na vysvětlení, co si přejete, omezíte ve vztahu nedorozumění. Toto platí nejen, když je pes malý, ale při každé nastavované dohodě, i když je pes starší.
Popsali jsme si, proč je důležitá komunikace dohod ihned od začátku. V příštím díle se zamyslíme nad trénováním psa.
