Poslední daň, kterou všichni splatíme
Téma příběhu knihy Můj bratr mesiáš je vážné a alarmující. Odkazuje na neukojitelnou touhu lidstva podmanit si svět, řídit přírodu. Jenže příroda se brání – a možná to už teď všichni vidíme kolem sebe. Nekončící návaly horka v letních měsících? Brzký a studený podzim? Sníh, který si pamatujeme tak leda ze starých filmů nebo tak ještě z dávných dětských let? Tohle všechno je drastická proměna přírody, za kterou si můžeme my sami.
Martin Vopěnka posouvá hranice zničené přírody ještě výš. Taky jsme už ale o desítky let napřed v budoucnosti. Vedle všemožných vynálezů tak před lidstvem vystupuje i degenerované životní prostředí, které si zakrátko vezme svou poslední daň. Nebo snad už lidstvo bude připraveno na (druhého) mesiáše? „Přestanou se rodit děti. Nakonec budou mít děti jen ti, co se smíří s přírodou." Ozývá se z dálky hlas malého Eliho, který se narodí, aby mohl zemřít. Ten čas ale ještě nepřichází, zatím jsou všude jen rozbité silnice, odstavená auta, vyschlé řeky, nedostatek jídla a už tři roky žádný déšť…
Tato moudrá a neskutečně hluboká kniha je příběhem Marka, jehož bratr a mesiáš v jedné osobě se má teprve narodit. Jak jinak než s prvními kapkami životadárného deště... S narozením bratříčka Eliho se Markův život rázem promění, víra v sepětí s láskou mu dodá ještě větší sílu do budoucích dní. Do dní, které už hodlá prožít výhradně pro Eliho, jeho ochranu i předávání tak niterného poselství. Jakmile uzraje čas a nezůstane už nic, co by je poutalo k rodnému místu, započne se teprve to pravé dobrodružství. Pravé dobrodružství víry.
Příběh pak plyne napínavým dějem, ve kterém se podobně jako v dalších autorových knihách prolíná láska, víra, moudrost a čistota. Díky mistrovskému spisovatelskému talentu tak před vámi z řádek knihy vyvstanou dechberoucí obrazy přírody, svatyně i domova s láskou ženy i hořícího krbu. Bratrská láska i láska k ženě, to jsou dvě hlavní osy příběhu, které se v závěru příhodně protnou.
Jako stěžejní myšlenka celého opravdu brilantně napsaného díla však ve vás nakonec zůstane strach z toho, jak je vlastně situace, v níž žijeme a do jejíž mnohem horší fáze spějeme, vážná. Proto má tato kniha tak silný apokalyptický ráz a proto se jen stěží řadí do žánru sci-fi. Její osud se totiž může naplnit stejně jako ten náš. Nakročeno k tomu máme všichni celkem slušně...
Poselství románu Martina Vopěnky je více než jasné. Jde jen o to, jakým literárním žánrem se pro čtenáře stane. Žijeme v době postupujícího globálního oteplování, jehož popiratelé bojují vlastně jen sami proti sobě. Kniha Můj bratr mesiáš tak není fantaskním výletem do neznáma, charakter doby, o které vypráví, je blíž, než si vůbec dokážeme představit.
„To oni jsou jednou z těch andělských trub. Anděly se mohou rozumět i andělé zkázy. A těmi jsme my sami. Bůh nemusí nikoho posílat. Lidé, co propadli zlu, jsou nástrojem apokalypsy. Ale abych odpověděl na vaši otázku: v Božím soudu se život všech spravedlivých obnoví. Je jedno, kdy spravedliví zemřeli – oni se ho dožijí. A dočkají se vzkříšení." Kněz zvážní. „Víte, nikdy jsem si nemyslel, že budu žít tolik opravdovosti. Že se stanu svědkem Božího plánu. Svědkem naplnění jeho slov. Dožít se konce, který byl prorokován: není to úžasné?"
Kniha Martina Vopěnky Můj bratr mesiáš z produkce nakladatelství Mladá fronta je skvělým dárkem pro všechny, kterým není lhostejný osud naší planety. Pro všechny, kteří si všímají, jak se kolem nás příroda mění, a nečiní tak ze svého rozmaru. Tato kniha je tu pro čtenáře, kteří si oblíbili třeba Orwellův slavný vizionářský román 1984 s tím rozdílem, že téměř ke všemu, co Vopěnkova kniha obsahuje, směřujeme rychlým krokem. Zatímco za sebou zanecháváme příběh prvního mesiáše, který jsme také příliš nezvládli...
