Sonety Jiřího Žáčka – bujará směs vášně, něhy i sarkasmu

Sonety Jiřího Žáčka, slavného spisovatele, překladatele a autora učebnic, jsou půvabnou i ironickou navštívenkou do světa šťastných i méně šťastných lásek, ale také cestou za hranice české krajiny, mladých let i všedních dnů. Jiří Žáček nám ve své sbírce s prostým názvem Sonety předkládá básně něžné, vášnivé, ironické, jejichž téma sahá od všudypřítomné lásky až po politiku či tradiční čecháčkovskou skepsi. Z řady básní ale dýchá především láska probouzející se zas a znovu s dotekem jarního slunce, zatímco v mysli ještě tiše pláčou srdcebolné vzpomínky na loňské sněhy.

Sonety Jiřího Žáčka jsou především úžasnou hrou se slovy, smyslem pro romantiku i lehkou parodii. V této brilantně napsané sbírce poezie nemohou chybět ani více či méně sarkastické autobiografické básně, se kterými vás autor nechá alespoň trošku nahlédnout do své duše. V jiných verších zas naopak zaznívá smutek z toho, jak nás naše uspěchaná a materialistická doba odvrátila od klidných časů strávených v přírodě – třeba užitečnou prací v sepětí s ní.

 Věčné míjení světa mužů a žen

Řada básní se však točí kolem odlišných světů mužů a žen, jejich odlišných potřeb a věčně nenaplněné cesty jejich uspokojování. Možná, že z této knížky sonetů i tak trochu nešťastně vyplývá, že zatímco ženy touží v první řadě po romantické lásce a životních jistotách, pro muže je číslem jedna "láska" fyzická a jen těžko uhasitelná vášeň. Přesto se však na stránkách této pestrobarevné knihy najdou básně lehoučké a něžné jako sen, romantické a nedostižné jako české moře.

České moře

 

České moře, dárek od Shakespeara,

pohádkový omyl, který potěší,

cosi jako láska, naděje a víra,

moře pro neplavce, moře pro pěší,

 

moře bez vody a bez příboje,

nekonečné moře všeho, co bys chtěl,

moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,

moře utonulé v hloubi našich těl,

 

moře sebeklamů, moře nebezpečí,

moře, které mumlá vyhynulou řečí,

zamořené moře, moře našich dob,

 

moře, z něhož zbyly útesy a břehy,

zkamenělé moře milosti a něhy,

moře hoře, naše kolébka i hrob.

Po obdobných moudrých, nostalgických a jemných básních pak básně humorné působí skvělým kontrastním dojmem, protože si tak každý čtenář přijde na své. Fantazie Jiřího Žáčka je, zdá se, bezměrná, proto vás také jeho sbírka Sonety nechá ujít pěkný kus cesty za autorovou inspirací, která se na chvíli zastaví třeba i na nádraží... A tou také naše poetické povídání ukončíme, protože to pravé kouzlo poezie na vás může dýchnout až ze samotných stránek této půvabné knížky plné láskyplného humoru.

Jarní sonet pro krátkozrakou krásku z nádražní restaurace

 

Tvá ňadra, oblá, až to není k víře,

tvá ňadra hodná sonetu,

padla ti rovnou do talíře

na připálenou kotletu.

 

Bezradně mžikáš za skly brýlí.

Dřív nežli řízneš, třikrát měř!

Jestli se tvoje ruka zmýlí,

zavyju žalem jako zvěř!

 

A je to horor: příbor chřestí

tak malý kousek od neštěstí…

Sotva se vzmůžu na větu.

_ _ _ _ _

Nádražní kráska v hlavní roli

rozhoupá hrudník mezi stoly…

Božíčku, jaro už je tu!