Podsvětí Michala Šefary – temná procházka zlem zamořeným pražským metrem

Jméno Michala Šefary (*1991) můžete mít spjaté například s válečným románem Banda lvů, se kterým debutoval v roce 2012 a jenž mu přinesl nominace na několik prestižních literárních cen. Tento mladičký spisovatel z Břeclavi je ale také autorem knih Profíci, Nezlomná galéra, Krylova kytara či Panenka. Jeho psaní se vyznačuje jistou rázností, vtipem, ale především velkou uměleckou vyspělostí. Mix toho nejlepšího můžeme vysledovat právě ve stylu, jakým je napsána Šefarova zatím poslední kniha s názvem Podsvětí. Vnitřek silného a hodně temného příběhu ze soukromého světa pražského metra, které si žije vlastním životem, prosvětluje pravidelná dávka typického autorova humoru. Reaguje jím třeba na pražské vnímání Moraváků, na typicky české chování v případě ohrožení vlastního bezpečí, na politiku, na byrokracii, ale i na docela běžné události v někdy až příliš stereotypních lidských životech.

„Jo. Mně řídící taky říkal, že si mám hlídat ty nové kamery. I když nevím, co to s nima teď má."

„Tlačí na něj seshora. Musej být v pohodě kvůli svátku."

„A co se bude dít o svátku?"

„Máš číst zprávy. V Praze budou velký demonstrace."

„Kvůli čemu?"

„Kvůli tomu, co se děje ve světě, ne?"

„A proč kvůli tomu, co se děje na světě, musí být demonstrace zrovna v Praze?"

„Vole, musíme ukázat světu, kdo jsme a že si na nás nebudou dovolovat," řekl posměšně Pecan.

„Ty na demonstrace chodíš? Ukázat jim, že si na nás nemají dovolovat?"

„Ne-e. Co bych tam dělal?"

„Ale teď si říkal…"

 Povstání bohů proti lidské pýše

Podsvětí v podání Michala Šefary ožívá jako reakce na usurpaci božských sil obyčejným, zato pyšným člověkem. Krmí jej lidská zloba a marnost. Podsvětí povstává ve vší své kruté kráse jako daň za to, že člověk dráždí zemi a její vlastní pravidla. Do svého chřtánu pak postupně vtahuje jednotlivé hlavní i vedlejší postavy Šefarova mysteriózního románu a dává jim lekci, na kterou nezapomenou. V Podsvětí se začínají uctívat staronoví bozi, kteří jakoby vypadli z učebnice dějepisu - z kapitoly o antické mytologii. Svět tam dole se rázem stává novou svatyní, anebo už tam byla celé věky?

Tato kniha plná mystiky a velmi zdařilých asociací je tou pravou volbou pro všechny, kteří milují napínavý a temný děj, pro všechny, kteří chtějí poznat pražské metro doopravdy. Celkově je to zkrátka třísetstránkový dokonalý mix, protože vás poučí (o historii a mytologii, technologii a trasy metra nevyjímaje), nažhaví (vydařenou erotickou scénou), vyděsí (s přestávkami po celou dobu čtení), pobaví (kniha je ironií prošpikovaná vážně důkladně), ale také donutí k zamyšlení (nad stereotypem života, hořkostí lásky, ztrátou rodiny, svém skutečném místě k žití).

"Sešli jsme se dnes na točně na Červené. Je nás tu celkem dost. Začínají nám docházet jména. Deimos, Antéros, Kirké, Plejáda, Hypnos, Thanatos. Hodně nás tu je. A všichni slaví. Chlast, hulení, brambůrky, pilulky. Perfektní slavnost, kterou byste nahoře okamžitě utnuli. Ale tady ne. Tady vládneme my.

Slavíme, jak jste se vystrašili. Síla vás pomalu opouští. Části podsvětí už se probouzejí. Tartaros se probral dokonce na celých dvanáct minut. A policajti a veškeré vaše orgány nebyli těch celých dvanáct minut schopni nastolit pořádek. Byli jste maličcí. Bezmocní. A jak jste po sobě skákali. Kousali a řvali.

…

Žehnáme nově příchozím. Ti, co do podsvětí patří, tady i skončí. Chtějí domů. Klečí před námi. Brzo přijde čas a splynou s nimi.“