Na českém území spadají počátky pojišťovnictví ke konci 17. století, kdy roku 1699 dal český myslitel Jan Kryštof Bořek tehdy osvícený návrh na povinné pojištění budov jako zajištění proti rizikům způsobených četnými požáry, které byly ještě po dlouhou dobu běžnou zkušeností a také nejdůležitějším a hlavním produktem pojišťovacích ústavů. Ovšem vrchnost kvůli svému zpátečnickému smýšlení tento návrh neakceptovala. O několik desítek let později, v roce 1777, pak vznikl první pojišťovací ústav na českém území – Pojišťovna proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku v Brandýse nad Labem, fungovala ale jen krátce.
K první právní úpravě pojišťovnictví došlo patentem císaře Františka I. roku 1819, díky kterému se pojišťování stalo předmětem soukromého podnikání,
a do dalších zemí mohli přijít i zástupci pojišťovacích ústavů z Vídně a Terstu.
Roku 1827 je založena První česká vzájemná pojišťovna a nová společenská situace spouští vlnu zakládání mnoha dalších pojišťoven a pojišťovacích spolků. V této době roku 1867 také vzniká jedna z nejvýznamnějších pojišťoven Slavia, tehdy pod názvem Slavia, vzájemná pojišťovací banka, a spolu s ní i pojišťovna Praha.
V průběhu 19. století pojišťovnictví získalo téměř neochvějnou stabilitu, kterou neotřásly ani velké pojistné události, jakými byly například fatální požáry velkých a důležitých žitných mlýnů nebo pak požár Národního divadla v Praze, v tu dobu v pojistné ochraně První české vzájemné pojišťovny. V případě požáru Národního divadla v roce 1881 se jedná v 19. století o vůbec největší náhradu škody za jednu pojistnou událost.
Roku 1896 byl vydán tzv. pojišťovací regulativ, který upravoval pojišťovnictví z právního hlediska a ustanovil regule k zakládání a hospodaření pojišťoven. Vnesl tak řád do chaotického systému, který dovolil bez stanovených zásad zakládat akciové pojišťovny, domy a spolky se svými vlastními pravidly.
I přes krizi spojenou s obdobím druhé světové války je na území Čech evidováno více než 700 pojišťovacích ústavů a spolků.
Všechny tyto subjekty byly však roku 1945 znárodněny na základě dekretu prezidenta republiky z 24. října. Vznikla tzv. Pojišťovací rada, pověřená jejich vedením. Na území republiky vzniklo pět státních podniků, které byly roku 1948 sloučeny v jeden jediný - První československou pojišťovnu. Situaci změnil až zákon z roku 1991 o provozování pojišťovnictví soukromými subjekty splňujícími zákonem stanovené podmínky.
Od následujícího roku byl umožněn opět vstup zahraničních institucí na domácí trh. Za zlomový okamžik novodobé historie se pak považuje zákon z roku 1999 o povinné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kdy byla zároveň zákonem zřízena Česká kancelář pojistitelů.
Otázkou ale stále zůstává, proč již v době dávno minulé vznikaly pojišťovny. Důvod je prostý, již v té době si lidé uvědomovali, že vlastními prostředky se jednotlivec nemůže ubránit škodám vzniklým nepříznivým působením přírodních sil, nebo nežádoucímu jednání jiných lidí. Proto vznikly první pojišťovny, které byly založeny na principu pomoci v nouzi.
Srovnání pojišťoven, které u nás na trhu v současnosti fungují, najdete TADY >>
