Špatně se ptáte
Víte co je k vzteku? Že vám zaručený recept na to, jak být šťastný, nikdy nikdo nakonec nedá. To je jen a pouze na vás. A ten někdo vám může stokrát naslibovat hory doly a kupu štěstí navrch, ale je to nesmysl. Recept, ani elixír na šťastný život zkrátka není. I když na druhou stranu, ona taková vychlazená sklenka červeného ve správný čas by se za malý elixír štěstí vlastně považovat dala. O pravdě ve víně však až jindy. Dnes jsou na pořadu dne malé velké změny, díky kterým se život tak nějak usnadní a zhezčí.
V čem je tedy zakopaný pes?
Dokola si klademe otázky, co máme udělat pro to, aby se nám žilo lépe. Pořád se snažíme přijít na to, v čem je zakopaný pes. Ptáme se sami sebe i moudrých knih, co můžeme udělat? Kde máme přidat? V čem se zlepšit? Kde ještě víc zamakat? Proč jsme my ti méně šťastní? Jakto, že zrovna nám se spíš nedaří? Co děláme špatně, že jsme zrovna my ti smolaři? A dalších tisíc otázek proč, nač, zač, jak. Napadlo vás však někdy to celé otočit? Co takhle jednou sebrat kuráž a sebe sama se zeptat jinak. Totiž, budete li si do nekonečna pokládat ty stejné otázky, nedostane se vám nových odpovědí. Budete pořád trčet na místě a nehnete se. Co tedy malý experiment? Jak vám například zní toto: S čím mám přestat, abych byla šťastnější?
Příklad za příklady
Když se umíte dobře zeptat, dostane se vám najednou uspokojivých odpovědí. Z takových odpovědí pak můžete konstruktivně čerpat a zařídit se podle toho. Že je to jen další obecný blábol? Vsadím boty, že není.
Tak například světem vládnoucí sociální sítě. To si takhle uvaříte kávu, a co uděláte dál? No u kávy mrknete na internet. Prošmejdíte, co se kde šustlo zajímavého, kdo z vašich přátel je nově ve vztahu, podíváte se na Marušku, která si v lednu užila parádní dovolenou u moře, zatím co vy jste odhazovala sníh u garáže.
Hm, pak je tady Petra. Ta si pořídila epesní gauč v boho stylu a ještě jí zbylo na super drahé lodičky, kterými se na síti taktéž nezapomněla pochlubit. Boty Petře lajkovala Denisa, takže šup na její profil. A copak to tady máme?
Denisa se zasnoubila a zdokumentovala celý průběh romantické večeře i darovaný pugét, který je dražší, než vaše auto. Ten si pro jistotu šoupla na profilovku. A co vy? Vy si v teplákách sedíte u studeného kafe, tři hodiny jsou fuč a z toho nekonečného štěstí ostatních vám tak akorát pořádně zvadl úsměv. A neříkejte, že to tak není. Ano, jasně že jste vůči kamarádkám přející, ale opravdu tomu všemu věříte?
Vážně si myslíte, že život ostatních je tak fantastický, jak jej prezentují na sociálních sítích?
Ne, není. Do vitríny přece také nenacpete to nejhorší. Naopak, krásně tam naaranžujete to nejlepší. Jenže teď máte pěkně hnusnou odstátou kávu, na kterou jste se přitom tolik těšila a jdete s náladou na bod mrazu. Je vám na nic, ale za pár hodin jste tam zase. Nelamte si tedy pořád hlavu s tím, jak to ty holky dělají, že je jejich život tak dokonalý (není).
Zeptejte se radši sama sebe: Opravdu se na tohle všechno chci dívat, když mi to kromě závisti a lehké depky nic nepřináší? Chci téhle pokroucené disciplíně věnovat svůj vzácný čas?
Malé velké změny
A tak nějak je to se vším. Budete li pořád dokola opakovat ty stejné chyby a pojedete ty stejné stereotypy, nezmění se nic. Nakopněte se proto k pár malým změnám, které s sebou přináší velké věci a šťastnější chvíle. Pokud vás stále ještě žádné změny nenapadají, pár osobních tipů pro vás přece jen mám.
- Nevyčerpávejte se něčím, co změnit a ovlivnit nemůžete
- Nezapomínejte na to, že můžete li ráno za plného zdraví vstát z postele, máte sakramentskou kliku
- Nelžete. Ani sobě, ani ostatním. Při lžích a děláním se lepší se snadno dostanete do vyumělkovaného kolotoče
- Vnímejte maličkosti. Kdy naposledy jste si všimla, jak voní jaro?
- Neusínejte s mobilem v ruce. Když už chcete něco pročítat, sáhněte po knížce
- Mluvte, mluvte a mluvte. Mluvte s blízkými a přáteli. Přijdou k vám tak podněty, které vám ani to nejzajímavější zákoutí internetu nedá
- Udělejte si radost
- Nečekejte na velké věci. Každý den se děje spousta důležitých maličkostí
- Berte věci s rezervou. Víte přece, že už naše babičky říkaly, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří
