Donést obal od snědené čoko tyčinky do koše, pověsit použitý ručník na věšák, vzít do odpadu ruličku toaletního papíru, když jsem odmotal poslední jeho kousek, spláchnout vousy na umyvadle, zlikvidovat použitý kapesník a smést drobečky z právě nachystaného jídla na kuchyňské lince není žádná raketová fyzika. Při prvním pohledu do mnoha domácností to ale vypadá, že k těmto drobným a časově nenáročným úkonům přistupují muži s velkou rozvahou jako k solidnímu vědeckému problému, k jehož vyřešení si nechávají patřičnou časovou rezervu. Škoda, že tato teorie neplatí, protože její pojetí by přineslo ženám aspoň nějakou naději na lepší zítřky. Skutečnost je daleko beznadějnější!
Mužům je nepořádek (až na dvě výjimky) naprosto ukradený!
A co víc, vůbec ho nevidí. Vypadá to jako zvláštní druh slepoty, který obestírá jindy výkonný mužský zrak, jakým se pánové mohou blýsknout v řadě životních situací. Sami jsou naopak přesvědčeni o tom, že žena vlastní jakýsi oční orgán navíc, který rentgenuje celý obytný prostor nepřetržitě po celý den a je schopen zaznamenat i nepořádek promyšleně skrytý pod gaučem nebo kdekoliv jinde. Muži nemají potřebu zaznamenávat kolem sebe věci, které tam původně nepatřily, protože i v brajglu na jejich stole, posteli či zemi spatřují stále se měnící systém, kterému se pružně přizpůsobují. Ukliďte jim přetékající skříň, kde najdete kromě oblečení i pár kousků nářadí, něco elektromateriálu, zasunuté složky či papíry, přehled obalů strávených sladkostí z posledního půlroku, včetně několika mincí a buďte si jistá, že při nejbližším otevření důvěrně známého šatníku uvedete svého partnera do celkem solidního šoku, který může ventilovat ne vždy pěkným způsobem.
Skutečný muž totiž má na pořádek náhled čistě selektivní. Nechejte ho uvařit a uklidit kuchyň dle jeho pořádkumilovného pocitu a očekávejte chutné menu včetně vzorně vyskládané myčky. Sporák si ale už budete muset vycídit sama, včetně vysoušení loužiček vody a odstraňování šmouh z pracovní desky, protože to jsou místa už mimo mužskou zřítelnici. Také v garáži či dílně mají věci své pevné místo a nelibě se nese, když na ně žena sahá. Pustit jí tam udělat pořádek je pouze v úrovni science fiction nebo případně úvah, co se stane po mé smrti, takže chytrá žena uloží tyto prostory ve své paměti jako bílá místa, kde žijí lvi a nenavštěvuje je ani v touze po velké dávce adrenalinu.
Vše se mění ve dvou případech. V okamžiku, kdy má přijít návštěva, na které muži záleží, a když se muž stane otcem.
Ne každý člověk, který se vydá jako host poctít vaši domácnost, má privilegium osoby, na které vašemu partnerovi záleží natolik, aby uviděl pravý stav věcí kolem sebe. Taková tchyně či vaše kamarádka jeho slepotu nijak nenaruší. Zato šéf, dobří přátelé nebo líbivá žena mají na zrak vašeho muže přímo zázračné účinky a způsobí i několika minutové prozření, které je v některých případech dokonce doprovázeno nasazením vlastních sil do úklidu. Ještě zajímavější bývá proměna mužského vidění v okamžiku, kdy se objeví v rodině potomek. Připravte se, že nastane doba pořádkových blikanců, jejichž výskyt a frekvence je dopředu neodhadnutelná. Vlastní ponožky a tašku hozené v koutě nevidí, ale bota nakřivo a aktovka v chodbě, hlavně u synů, je řešena ihned příkazem na okamžité uklizení a menším kázáním k potomku i partnerce, až by mu člověk neznalý věci uvěřil, že břímě pořádku leží čistě na jeho bedrech a nikdo mu nikdy nepomůže. To ale není nic proti poházeným hračkám, na které se stává muž přímo alergický. Vzpomínka na bolest v okamžiku, kdy šlápl bosý na kostičku lega, mu velí likvidovat minové pole dětských tretek už v zárodku, i za cenu mírného dusna, které svým zvýšeným hlasem doma způsobí.
Nic tak ženu nevytočí, než když k nechuti uklízet přidá partner i vypečené výmluvy!
Ať si domácí práce rozdělíte půl na půl nebo jiným dílem, je pro ženu přímo za trest pozorovat, jak ke své části muž přistupuje. Nejenom, že si představuje pod slovem pořádek něco jiného, ale do ráže ji dostanou především slova, která muž vysílá na svou obranu jako vysvětlení svého postoje k uklízení.
- „Správný binec je projev svobody a mě pořádek stresuje.“
- „Táta doma taky nesmýčil, takže nevím, proč bych to dělal já.“
- „Když začneš dělat pořádek, musím jít pryč, protože se nemůžu dívat na to, jak dřeš.“
- „Prosím tě, nech toho, já jsem ti přece říkal, že to udělám (v okamžiku, kdy se doutírává poslední hrnek).“
- „Nemá cenu, abych to uklízel, protože to stejně zase přerovnáš.“
- „A ponožky jinde než v koši na prádlo jsou pro tvoje dobro, aby ti nenačichlo tvoje oblečení.“
- „Byt má sloužit mně, ne já jemu.“
- „Jsem zvykový typ. Co někde leží jeden den, mozek vyhodnotí jako věc, která tam patří už natrvalo.“
Nezbývá, než si odpovědět na otázku: KDE V SEZNAMU MÝCH ŽIVOTNÍCH PRIORIT JSOU PONOŽKY NA ZEMI?
Můžete nadávat, prosit, mluvit, vysvětlovat, domlouvat, pomáhat, jít příkladem, vymyslet nějakou fintu, nebo se smířit s tím, že ty fusekle do koše s prádlem odnesete vy sama. Bohužel, jak Dave Lister v Červeném trpaslíkovi říkal: „Každý normální chlap s trochou sebeúcty má ponožky na zemi!“ A ty jeho tam dokonce stály samy.
