Většina z nás se za něčím stále honí. Proč?
Proč, když většinu fyzické práce za nás dělají stroje? Proč, když dnes lidé stůňou na následky hojnosti.
Co si třeba položit otázky?
-
Někde v nás sídlí kořeny generací před námi a jejich strachy z nedostatku základních životních potřeb?
-
Někde v nás sídlí nedostatek sebevědomí a tak se pro obdiv honíme? Máme pocit, že jsme nenahraditelní?
-
Někde v nás je nastavený vzor od maminky nebo tatínka?
-
Někde v nás je neukojitelné chtění, srovnávání, představa větší hojnosti…?
-
Někde v nás je nespokojenost se vztahy doma a tak utíkáme do práce nebo do dalších aktivit?
Těch otázek by bylo zřejmě ještě více, a některé se nám i společně proplétají.
Všechny tyto otázky jsem si kdysi kladla i já, když mé tělo selhávalo pod časovou tísní.
Byla doba, kdy jsem pracovala pro jednu firmu ve dne i v noci, ráno vyjížděla do dálek a tělo si v nečekaném okamžiku řeklo dost a vypnulo. Šla jsem k zemi a to v úplně klidné situaci. A pak si začalo vypínat mimo mou kontrolu a já začínala mít strach sama ze sebe. Hlavou se mi víc honilo, jak zvládnu práci, když sama sebe nemám pod kontrolou. Dostatečně jsem situaci nebrala jako varování pro sebe. Každopádně mě to donutilo zvolnit. I přes veškerou snahu si mé práce firma nevážila a během roku mě propustila.
Když se dnes ohlédnu, jak mé smýšlení bylo mylné a jaké následky to přinášelo.
-
Neměla jsem čas na rodinu.
-
Neměla jsem čas pro sebe.
-
Vydělané peníze jsem si užila pouze 14 dní u moře a opět kolotoč.
Pro co jsem se honila?
A tady si již mohu odpovědět na mé otázky.
Chtěla jsem všem dokázat, jak jsem dobrá a získat si jejich obdiv. Proč jsem potřebovala obdiv? Protože jsem nevěřila v sebe sama – měla jsem nízké sebevědomí.
Ve své praxi se hodně setkávám i s nedostatkem peněz. V dnešní době je možné si splnit svůj sen. Postavit domeček a k tomu třeba auto i bazén na splátky. Ovšem pro ten sen obětujeme svůj veškerý volný čas a máme 2 práce, abychom mohli splácet.
Co je vlastně v životě důležité?
Věřím, že to tak máme všichni, a to i malé děti.
Když se jich zeptáte, co by si v životě přáli, odpoví vám, že chtějí být šťastné. Šťastná maminka a tatínek mají šťastné děti.
Uhnaná maminka nebo tatínek sotva nachází pocity štěstí. Štěstí je pro ně pouze prchavé a nemá stabilitu.
Štěstí je pocit, který si můžeme najít každý v sobě sám bez závislosti na druhých, na velkých částkách peněz a podobně.
A jak to s tím časem funguje?
Mozek můžeme rozdělit na 2 hemisféry. Pravou a levou.
Levá část mozku organizuje, je logická, analytická.
Pravá část mozku souvisí s tvorbou, prožíváním a nevnímá čas.
Když si vezmeme tyto skutečnosti, pak jsme většina rozumově v levé mozkové hemisféře. Co když dáme možnost pravé mozkové hemisféře? V tomto případě přehodnocujeme priority do činností, které nás baví, které jsou tvořivé, a které nám přináší pocity radosti.
Je to možné? Ano, je.
- Můžeme brát práci s nadhledem, jako způsob k výdělku peněz a volný čas se věnovat aktivitám, které nás baví.
- Mít štěstí a najít si práci, co nás baví, a zároveň nás neobírá o volný čas.
- Můžeme najít odvahu a začít tvořit svou práci, v které využijete celý svůj potenciál.
- Vyléčit vztah k sobě a zároveň i k lidem kolem sebe.
Dnešní doba nás tlačí volit životní priority a věřit v sám sebe a ve svou hodnotu. Vystoupit ze svých komfortních zón a nacházet svou jedinečnost, kterou můžeme nabídnout. Přijmout jiný úhel pohledu, který nám pomůže čas vnímat jinak.
