Bakteriemi proti bakteriím
Lidské tělo se neskládá převážně z buněk, jak jsme se donedávna možná domnívali, ale z celé řady jiných organismů, jako jsou bakterie, viry, houby nebo paraziti, kterých je až 10x více. Odborníci začali pro tyto naše podnájemníky používat pojem mikrobiom. Podle Dr. Vanessy Harris z Amsterdam Institutu pro globální zdraví a rozvoj hraje mikrobiom zásadní roli v imunitní odpovědi dětského organismu na očkování. Bakterie přítomné ve střevě totiž trénují imunitní systém dítěte, aby dokázal účinně bojovat s infekcemi. Pokud zažívací trakt neobsahuje dostatečné množství těchto bakterií, je imunita organismu slabá a ten je tím pádem velmi náchylný k onemocnění. V konečném důsledku tak bez jejich přítomnosti nemá očkování prakticky žádný význam.
Naše přední imunoložka Blanka Říhová i přes původní pochybnosti nyní proto doporučuje pravidelně osazovat střevní mikroflóru laktobacily, a to jak ve formě stravy bohaté na tyto bakterie, tak i pomocí preparátů běžně dostupných v lékárnách. Kojící matky mohou svému dítěti tímto způsobem prospět skrze mateřské mléko, dětem krmeným umělým mlékem lze laktobacily podávat přímo.
Nejlepším lékem pro člověka je člověk. Nejvyšším stupněm léku je láska
Na dobrý stav našeho imunitního systému má však ještě zásadnější vliv naše psychika. Obor, který se touto problematikou zabývá, se nazývá psychoimunologie a u nás jej přednáší například PhDr. Ing. Martin Pospíchal z katedry psychologie Univerzity Karlovy. Ve své přednášce “Mysl, nemoc, imunitní systém před a po léčbě” vysvětluje souvislosti mezi chronickým prožíváním stresu a útlumem některých částí imunitního systému. Podle pozorování výzkumných týmů uskutečněných na onkologických pacientech má dlouhodobý stres, potlačování hněvu, nebo také nedostatek podpory od blízkých lidí a nevyrovnaný vztah s nimi přímý vliv na bojeschopnost NK buněk (z angl. natural killer cell, tedy „přirozený zabíječ“) a činnost T-lymfocytů, regulátorů imunitního systému.
Během umělé imunizace očekáváme normální reakci imunitního sytému na vakcinační podnět, tedy vytvoření protilátek. Jejich přítomnost v organismu nás pak má ochránit před propuknutím nemoci nebo zmírnit její průběh, pokud se s patogenem setkáme v době, kdy je organismus vystaven zvýšené zátěži. Typicky u nás například v zimním období. V neposlední řadě pak také vakcinací vytváříme tzv. kolektivní imunitu, tedy omezení šíření patogenu a tím ochranu jedinců bez protilátek, například malých dětí nebo chronicky nemocných. Pokud je imunitní systém příliš slabý, není schopen řádně reagovat a protilátky nevytvoří v dostatečné míře nebo se stane přecitlivělým, reaguje nepřiměřeně silně a může svojí přehnanou činností organismus vážně poškodit.
Pozitivní prožívání našeho života a naplněné a vyrovnané vztahy s blízkými lidmi nás tedy činí mnohem silnějšími a schopnějšími odolávat útokům vnějšího světa. Děti jsou pak v prožívání stresu přímo závislé na osobách, které o ně pečují, a nemůžeme je tedy ochránit, pokud se nejdříve nepostaráme o své vlastní dobré naladění. Naštěstí jejich mysl žije v přítomném okamžiku, a pokud jim během očkování a především po něm dopřejeme láskyplnou pozornost v klidném a známém prostředí s činnostmi, které jsou jim příjemné, můžeme jejich nervový a imunitní systém uklidnit i účinněji než antipyretika.
I když všichni cítíme silné obavy o své děti a snažíme se co nejvíce uplatnit svůj rozum a zkušenosti při jejich ochraně, nakonec to, co je ochrání nejúčinněji je naše radost z jejich přítomnosti v našich životech.
