Každý člen rodiny opravdu může mít jinou představu o prožívání těchto krásných svátků. Čím více má rodina členů, tím více názoru může být. I já jsem s dětmi letos udělala to, že jsem se jich zeptala, jak si představují, že Vánoce prožijí. A za sebe vám mohu říci, že jsem byla překvapená jejich odpovědí. Jsem maminka, která se dětem snaží připravit ten nejlepší program. Takže jsme na Vánoce chodili zpívat před kostel, krmit kachničky, prohlížet si betlémy. Moje děti mi řekly, že by chtěly jít na procházku, potom se koukat na pohádky a čekat na Ježíška. Vánoce jsou plné emocí a určitě je lepší mít více času, než naplánovat přeorganizovaný program.
Já jsem neskončila jenom u dotazu, jaké Vánoce děti chtějí, ale ptala jsem se jich i jaké cukroví společně upečeme. V tomto případě upřednostňuji kvalitu před kvantitou. To znamená, že s dětmi raději vyrobím pár druhů, o které je zájem. Více kladu důraz na čas strávený při společném pečení cukroví, než počet druhů a pečení v noci, když děti spí. V naší rodině je zájem o pečení veliký. Někdo může namítnout, že cukroví, které vyrobí děti, není tak precizně vyrobené, ale to mi rozhodně nevadí.
Doporučuji prodiskutovat s rodinou vánoční menu. V mnoha rodinách maminky celý den vaří, smaží, pečou a vlastně si Štědrý večer ani neužijí, protože jsou večer prostě unavené. Mám často dojem, že pro mnoho lidí jsou Vánoce svátkem jídla. To ale vůbec nemusí být. Děti chtějí rozhodně maminku, která s nimi aktivně stráví čas, než maminku, která stráví půlku dne u plotny. Naše děti řekly, že třeba nechtějí bramborový salát. Takže ušetřím spoustu času.
Dospělí lidé na své dětství vzpomínají, často si vybavují atmosféru, vůni, hudbu, rituály. Já jsem zastáncem pravidelných rituálů, které si děti oblíbí a budou na ně vzpomínat celý život. Třeba je pak budou dál předávat svým potomkům, a to mi přijde nádherné. My máme mnoho zvyklostí po celý rok. Ale Vánoce přímo vybízí k tomu něco příjemného s rodinou každoročně opakovat. Každý rok máme adventní věnec. Můžete si ho s dětmi vyrobit, nebo koupit. Velmi tajuplný okamžik je zapálení první svíčky a po týdnu každé další svíčky. Snažím se, abych už na začátku adventu měla vymyšlené všechny dárky a do půlky adventního času je mám nakoupené. Nenechávám balení dárků na poslední chvíli. Doporučuji dárky zabalit nejpozději týden před Vánocemi a v klidu si užívat rodinné pohody.
Den se nám zkracuje, a tak můžeme večerní chvíli využít ke hře, které říkáme Černá hodinka. Vůbec se nemusí jednat o hodinu času. Jde o to, že si dětmi sedneme a po tmě si povídáme. Pokud jsme hraví, můžeme si třeba představoval, jaké to bude, až přiletí Ježíšek, nebo se dětí ptát na věci, které v tu chvíli zrovna nevidíme. Jako například jakou barvu má sedačka v obýváku, nebo kolik máme poliček - to je pro menší děti. Z mého dětství si vzpomínám na promítačku, kdy rodiče zhasli a promítali nám na strop pohádku.
A co když je dítě v mezi první a druhou třídou a dovídá se, že Ježíšek vlastně neexistuje? Někdy to je pro rodiče oříšek. Když se na to dítě ptá, podle psychologů už je zralé na pravdivou odpověď. Já vždy odpovídám, že Ježíšek je ten, kdo Tě má rád. Myslím, že to je dobrá odpověď. Děti, které vědí, jak to na světě chodí, mohou pomáhat zdobit stromeček a při tom mohou zažívat krásné společné chvíle.
I já Vám přeji mnoho kouzelných vánočních chvil a pohody s rodinou.