Plány, plány a rázem jsme zase běžci na trati zvané NEKLID. A to hned na prahu roku. Jenže zapomínáme, že ke splnění všech nároků, které jsme na sebe teď hned honem rychle naložili, potřebujeme taky nějakou energii. Vůbec nejlépe rozumně rozloženou do celého nového roku. Když si ji ale vyplácáme hned z kraje na plný plánovač, jak se nám celý ten dlouhý rok povede? Inu, krušné chvilky to budou. Hlavně tehdy, kdy nám bude docházet nejen dech, ale i samotný fakt, že jsme si toho do batohu 2020 naložili příliš mnoho. Místo odlehčení a klidu, jsme tam naházeli, co nám přišlo pod ruku. Staré trable jsme ještě ani nedali do pořádku, a už jsme přihodili nové. Jsme samé nové MUSÍM, MĚL/MĚLA bych a než dojde na CHCI, batoh nás láme v pase, je těžký, my funíme, nemůžeme a je tu zase konec roku.
Když jsem ještě byla supertrapná
X let zpátky jsem měla ty protivné, demonstrativní postoje, jako že si nebudu dávat předsevzetí. Proč? Protože si je dávají všichni a dopředu jsem věděla, že je nedodržím. To jsem byla ještě největší hvězda na světě (dneska bych té hnusné protivce nafackovala) a předsevzetí mě omezovala. To jsem byla supertrapná.
Pak jsem chvíli byla jen trapná. Prvního ledna klik klik tužkou a hurá na sedmistránkový seznam slečny pečlivé. Kádrovala jsem, kudy jsem chodila, protože já jsem přece ta, která dodržuje vše, co si předsevzala. No, už v březnu jsem se radši vrátila k supertrapné. Jak vidno, z extrému do extrému je to k ničemu.
A jak je to teď? Teď je to nahoru dolů, někdy lenivím, někdy jsem motorová myš, někdy jdu na nervy i sama sobě, jindy jsem tou nejzábavnější společnicí, někdy zhubnu, jindy se nevejdu ani do kabinky, natož do oblečení. Ať jsem však taková, či maková, už hezkých pár let se na průběh roku upřímně těším a nemám z něj strach. Netíží mě. I přesto, že jsem pořádný nervák, vstupuju do něj klidná a v pohodě. Jak? Vyměnila jsem předsevzetí za maličkosti, které mi uklidí hlavu, mysl a nevláčím už s sebou koule na noze v podobě toho, co zase letos nezvládnu.
Botník a maily
Tak jak to letos vidíte vy? Dá se vůbec v dnešní době projít tu roční túru s lehkostí? Věřte, že dá. Jestli tápete a máte ještě minutu na čtení, než někam vyběhnete, můžete mi mrknout přes rameno na to, jak to dělám já.
- Už nedělávám deset věcí najednou. Radši jednu pořádně, než uhoněně deset špatně!
- Nepodněcuju v sobě neklid na základě přemrštěných nároků. Na co nemám, tam nechytračím a nepouštím se do toho.
- Už nevyplňuju každou minutu denního plánu. I kdybych měla pět klidných minut hledět z okna na strom, udělám to stokrát radši, než se bičovat za ztracených pět minut času, které jsem efektivně nevyužila. Je to secsakra efektivní a potřebné pětiminutové nic nedělání.
- Ač nejsem masochista, objednávám se na začátku roku k zubaři.
- Uklidím si botník, mailovou schránku a šminky. Uvolní se místo jak v těchto místech, tak i v hlavě.
- Říkám ostatním, co se mi na nich líbí. A říkám to nahlas proto, abych nemusela pozdě bycha honit. Ten člověk už tady zítra nemusí být. Líbí se mi náušnice paní prodavačky? Řeknu jí to. Mám ráda svého muže, mámu, dceru, sestru, kolegyně? Řeknu jim to
- A když se nějak ne a ne dostat do své kůže, umyju si vlasy. Fén pak odfoukává z hlavy všechny ty nesmysly o tom, že teď všechno MUSÍM zmáknout, protože takhle se to na začátku roku má dělat. :)
